Zdravím všechny,

původně jsem neměla v úmyslu články tohoto typu psát. Nechtěla jsem zabředávat do nejrůznějších apokalyptických konspirací, kterých je všude až příliš. Avšak vzhledem k tomu, jaké znepokojivé věci se začínají dít (přesněji řečeno dějí se už delší dobu a nyní nabírají na intenzitě) jsem musela své původní záměry přehodnotit. Důležitější než co si kdo pomyslí, je lidi varovat. Bůh, který má vše ve své moci, nám dává dostatek času i příležitostí ke správnému rozhodnutí a nasměrování svých cest. A tak je nejvyšší čas hledat to pravé bezpečí a to je jedině u Pána Ježíše Krista. A děkuji paní Zdeně za její komentář, ve kterém to vysvětluje mnohem obsáhleji. Žijeme v nebezpečném světě, kde si člověk nemůže být jist zítřejším dnem, proto se nevyplácí tak důležité věci odkládat. A tak Vás všechny, kdo tyhle řádky čtete, prosím, smiřte se s Bohem!

Hanka

Náhodně jsem se dostala na tyto stránky, nebo to nebyla náhoda? :-) Před mojí dovolenou jsem začala číst knihu Síla pozitivního myšlení, odložila jsem ji a nechala doma s tím, že to asi pro mě nebude. Když jsem přijela domů sahla jsem po ní a ta mě přivedla k rozhovorům s Bohem. Dnes jsem si půjčila Bibli a listovala a pročítala v ní asi hodinu. Už musím jít spát , ale určitě se na vaše stránky Hanko vrátím. Petra :-)

Milá Petro, mám velkou radost při čtení těchto Vašich několika řádků, ve kterých je obsaženo vše podstatné :-) A sice – že to, co my často považujeme za náhodu, je ve skutečnosti skryté Boží vedení a jednání s námi. Náš nebeský Otec je neobyčejně laskavý a trpělivý a vede nás velmi jemně a nenásilně k pravému poznání. Pak už je pouze na nás, jak s tímto poznáním naložíme. Za další – používá si k tomu často opravdu různorodé prostředky (vlastně cokoli, co je zrovna po ruce). A konečně – dává nám dostatek času vše pochopit, strávit a zvážit. Spousta lidí totiž po setkání s Božím Duchem zváží, že takový způsob života by se jim nevyplatil a v mnohém by je ochudil, proto odkládají tuto velkorysou nabídku na neurčito, přičemž riskují, že další už se konat nebude. Proto Vás chci, Petro, povzbudit. Bůh, který se nám lidem zjevil ve svém Synu Ježíši Kristu, Vás nikdy o nic důležitého nepřipraví, ale naopak – naplní Váš životem takovým způsobem, který si v této chvíli ani nedokážete představit. Toto naplnění se projevuje tak, že člověk už po ničem dalším neprahne a je osvobozen od všech pout, strachů a tlaků tohoto světa. Proto, vykročte pevně a rozhodně na tuto novou cestu, která se před Vámi otevřela. Náhody neexistují! Toto je Boží volání do nového života, který pro Vás On připravil a já Vám mohu dosvědčit, že nikdo to s Vámi nemyslí tak dobře, jako Ten, který pro Vás obětoval svého jediného Syna.

V úvodu návštěvní knihy mám mail, na který mi můžete napsat případné dotazy, pokud je nebudete chtít sdílet veřejně. Mějte se krásně, Pán Vám žehnej! Hanka :-)

Ráda bych dostávala tento virtuální časopis.Velmi se mi líbí.Eva

Milá Evo, asi Vás zklamu, ale o žádný časopis se nejedná. Jsou to pouze mé osobní stránky. Pokud máte na mysli nějaký časopis v mých oblíbených odkazech, tak to musíte napsat přímo na ten daný odkaz.

Mějte se krásně :-)

Hanka

Vždy jsem se chtěla seznámit s Biblí a myslila jsem si, že v ní najdu něco, co mne přesvědčí, že neříká pravdu. Před pár lety jsem Bibli začala studovat, hledala jsem informace o všem, o čem svědčí. A nenašla jsem nic, co by šlo proti Písmu. Má pravdu a každé slovo v ní je živé. Když člověk vejde do této 13.komnaty, kterou Bible je, tak se podívá na samé dno své duše a nenajde tam nic hezkého. Bible poukáže na hříšníka, ale zároveň nabízí řešení. To, co jsem v Bibli nalezla je prvotní hřích, který si přinášíme s sebou. Nesouhlasím, že i panna Marie se narodila bez hříchu. Jediný bez hříchu se narodil Ježíš.Nebojujeme tělo proti tělu, ale máme neviditelného nepřítele, který zůstal v té prvotní podobě a byl mu vymezen čas nás zkoušet. Pokud nebudeme mít ochranu Krista, pak nad satanem nezvítězíme. Ježíš zemřel na kříži, abychom my mohli žít. Bůh skrze Krista zdvořile klepe na dveře každého z nás. Je třeba, aby se lidé dověděli o Kristu, o kříži a o tom, že porazil našeho nepřítele už před 2000 lety. Jen svévolní pošetilci ochranu Boha skrze Krista odmítají.Ověřila jsem si slova Bible z historie, archeologie, přírodovědy, zeměpisu, astrologie....Vše svědčí pro Bibli a pro Krista. Znamení času příchodu Krista se naplňují. Čas konce milosti, kdy se můžeme nechat Biblí poučit, se přiblížil. V Bibli je pro tuto dobu zkázy popsána zbraň hromadného ničení, bezhotovostní platby, rychlá komunikace lidstva, rychlý přesun lidí po souši, moři i vzduchem, dvě světové války, nárůst přírodních katastrof, hladomor,nemoci, znovu založení státu Izrael a nenávist světa k Židům, rozpady státu a rebélie po celém světě.Židé mají Starý zákon již 3500 let.Nic něm nebylo změněno. Pozvánku na záchranu musí v době konce obdržet každý, aby se před posledním soudem nehájil, že nedostal šanci na záchranu. Chci se rozhodovat sama a na základě svého vlastního poznání. proto nejsem členkou žádné církve. Kristus jediný dostal právo si vzít svůj desátek z toho, co kdysi patřilo Jeho Otci. Tento desátek bude podobný Jemu, bude mít masité srdce, do kterého bude moci vstoupit Duch Svatý a tím je láska. Na té vše stojí i padá. Kristův desátek bude jednou soudit tento svět. Desátek bude milosrdný, jako Jeho Pán. Jen tak budou vzati domů ještě mnozí z nás, kteří v Něj neuvěří. Bible nás vyzývá k tomu, abychom se zastavili a popřemýšleli, kam a kterým směrem se naše cesta ubírá. Cesta do záhuby je široká, k životu vede úzká cestička, plná překážek, protože nepřítel si nepřeje naši záchranu. Tady na zemi nemáme podle slov Bible své trvalé místo. Právě proto nám funguje jen 10% mozku, abychom nevěděli o tom, jaký je náš prvotní hřích, ale aby se ukázalo, jací skutečně jsme. Jsme ve vyhnanství a máme poslední možnost se vrátit domů.Nepromeškejme tuto šanci a každý se zahleď na kříž a čiň pokání. Přibližme se k Bohu skrze Krista a ON se přiblíží k nám. Mnoho z nás životem bloudí proto, že neznáme Bibli a nejsme si tak vědomi Boží moci a lásky. Bůh postavil most mezi námi a Jím a tím je Ježíš Kristus. Žádné jiné jméno Bůh neslyší, pokud se k Němu modlíme a prosíme o pomoc. Kdo má Syna, má život, kdo Jej nemá zbytečně hyne a bude souzen podle skutků. Čtěte Bibli. Nechte se poučit. Kdo je ovečka patřící ke stádu, uslyší hlas pravého pastýře a bude Jej následovat. Naslouchejte a věřte. Život se smrtí nekončí, ale může začít.

Milá Zdeni, moc Vám děkuji za Váš příspěvek! Jste důkazem toho, že upřímné hledání pravdy člověka vždy přivede ke Kristu – někoho dříve, jiného později. A jak je vidět, není k tomu ani nezbytně nutné být součástí nějaké církevní organizace, i když společenství věřících je pro každého křesťana velmi důležité. Právě ten strach z poznání sebe sama nám naše hledání často tolik komplikuje. Většina lidí dobře ví, že to bude velmi nepříjemné zjištění, proto se tomu snaží za každou cenu vyhnout. A mnohým se to také úspěšně daří . . . k jejich vlastní škodě.

Děkuji také, že jste poukázala na stovky naplněných biblických proroctví, díky kterým nemáme sebemenší důvod pochybovat o těch, která jsou ještě před námi. A ta jsou strašná. Záměrně se o nich na svých stránkách nezmiňuji, protože víra, na jejímž počátku stojí strach, nemá dlouhého trvání. Jakmile člověk získá opětovně pocit klamného bezpečí, zahazuje víru jako něco nadbytečného a vrací se zpět ke svému starému způsobu života. Ten ale, kdo se opravdově obrátí na základě poznání, že před Bohem je ztracený hříšník, velmi záhy pozná, jaká je budoucnost Božího stvoření. Bůh nám tyto věci netají, naopak chce, abychom měli informace od Něho a ne od nějakých šarlatánů.

Skutečný život (znovuzrození) ovšem nezačíná až po smrti, ale už přijetím Krista. Každý, kdo se obrátí k Bohu, uvěří v Pána Ježíše a upřímně se kaje ze svých hříchů, získá nový život už nyní. Pán Ježíš říká: „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo znovu (z vody a z Ducha), nemůže spatřit království Boží. . . Musíte se narodit znovu.“ (Jan 3,1 – 7) Jedině tak, že Krista vyznáte jako svého Spasitele a necháte se pokřtít, získáte Božího Ducha, který Vám začne objasňovat věci, kterým jste dřív nemohli nebo nechtěli rozumět. Víra není v rozporu s rozumem, ale musí stát na začátku. Pokud vyřadíte víru a používáte pouze rozum, nejen, že nic nepochopíte, ale minete to nejdůležitější v životě – záchranu své duše. Vždyť: „Jaký prospěch bude mít člověk, získá-li celý svět, ale svůj život ztratí?“ (Matouš 16,26)

Proto, odložte svoji pýchu a hledejte Boha upřímně a bez výmluv. „Proste, a bude vám dáno; hledejte, a naleznete; tlučte a bude vám otevřeno. Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu bude otevřeno.“ (Matouš 7,7. . .) Není možné, aby tomu bylo jinak, když to řekl sám Pán Ježíš. Kdo opravdově hledá, ten opravdově nalézá. Bible se dá i překroutit, aby v ní člověk nenalezl pravdu. Musíme se nejprve znovu narodit z vody a z Ducha, a teprve pak studovat Bibli, aby to bylo k našemu prospěchu a ne k naší záhubě.

Pán Ježíš řekl: „Zůstanete-li v mém slovu, jste opravdu mými učedníky. Poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými.“ (Jan 8,31 – 32) Svobodnými od hříchu a všech možných svázaností a pout, které nám brání ve správném vztahu s Bohem. A Vám všem, kteří čtete tyto řádky, moc přeji, aby tomu tak bylo i ve Vašem životě!

Hani zdravím Vás.
Je to přesně tak: kdo hledá najde a kdo se začne přibližovat k Bohu, k tomu se On přiblíží také. A to společenství křesťanů je velmi důležité. Já jsem na počátku své cesty víry byla nešťastná z toho zmatku v církvích a připadala jsem si nezařaditelná. Ale Pán pracuje tak, jak k Němu hovoří naše srdce. Dnes máme již menší skupinku, která vznikla z mých rodinných příslušníků, přátel a lidí ze sousedství. Všichni byli tak jako já "ateisté" a nyní jdou po cestě víry. Lidé hledají Boha.
Jsem moc šťastná a i když se vždy na našich cestách vyskytují ony překážky kladené nepřítelem, tak dnes už nejsem osamocená a vždy se navzájem povzbuzujeme a modlíme za pomoc, uzdravení a ochranu pro ty, kteří to potřebují. Tak jak nás učí Pán: důležité je věřit, neztrácet naději a nechat v sobě klíčit a růst semínko lásky. A ta láska je na prvním místě. Jsem si jistá, že Pán všechna svá zaslíbení splní a věřím v lásku. S poznáním Bible a Kristovy milosti, jsem našla pokoj a klid v duši. Člověk se začne na vše dívat jinýma, více soucitnýma očima a je schopný se nad mnohé malichernosti, které by dříve řešil, povznést a nezabývat se jimi. Je třeba se dostat na tu druhou stranu Jordánu. Přeji nám všem, kteří jdeme po cestě k poznání Boha skrze Krista, abychom vytrvali a dorazili do cíle. A všem, kteří se na tuto cestu teprve chystají přeji, aby se nebáli a poslouchali ne svůj rozum, ale své srdce a nebáli se poprosit o to srdíčko masité a plné lásky, což Duch svatý. Aby se nebáli poprosit Boha skrze Krista o ochranu, kterou takový kajícník velmi potřebuje. Je třeba se zaměřit na Krista a nespouštět z něj zrak. Jen tak poznáme vzácný Boží charakter a jen tak budeme usilovat o to, abychom byli Kristu podobní. On je svatý a my máme usilovat o totéž.
Hani Vaše stránky se mi moc líbí.

Tak to mám velkou radost, Zdeni, že máte skupinku věřících přátel! :-) Ano, to je úžasné, že dříve nevěřící lidé byli přemoženi Božím Duchem a nyní se vzájemně podpíráte a povzbuzujete na cestě víry, na které je tolik překážek. Člověk sám bez pomoci druhých asi nemůže vytrvat až do konce (to je také podstatou církve), protože útoky nepřítele a světa jsou velké. A to Vaše rozčarování z církve plně chápu. Také to tak prožívám, přesto tam chodíme, protože vzdát se můžeme vždycky (to přesně náš nepřítel také chce), ale my jsme tady proto, abychom bojovali.

Moc mě také těší, že se Vám stránky K zamyšlení líbí :-) Stálo mě to hodně času a úsilí to všechno napsat a občas jsem mívala pocit, že to bylo marné. Původně jsem ani nevěděla, proč to všechno píšu a k čemu to bude dobré, jenom jsem nedokázala přestat, dokud to nebylo hotové. Díky těmto stránkám jsem už poznala spoustu skvělých lidí, z nichž někteří se stali mými přáteli a jsem za ně moc vděčná. Mám vždy velkou radost, když mi lidé píšou jak úžasné věci prožívají s Pánem Ježíšem. Mnohým se stejně jako Vám nepodařilo najít církev, do které by se mohli zařadit, ale zakládají vlastní skupinky, protože vědí, že společenství ostatních křesťanů nezbytně potřebují.

Ano, máte pravdu – láska je nejvyšším přikázáním, ve kterém máme všichni také nejvíc dluhů. Ale právě podle lásky se pozná, že jsme Kristovi učedníci, proto si nemůžeme dovolit ji nemít. Je snadné o ní mluvit a psát, ale mnohem těžší je ji každodenně praktivovat ve všech situacích. Proto o ni musíme neustále prosit a také o moudrost a Ducha svatého. A čím více o to všechno usilujeme, tím více nám to připadá nedosažitelné (tedy alespoň mně). Ale možná to tak má být. . . Svatost nemůže být snadno dostupná, přesto o ni máme neustále usilovat, jak píšete.

Přeji Vám i celé Vaší skupince mocné Boží požehnání! :-)

Hezký den Hani
Pro mne nebylo těžké uvěřit v Boží realitu, ale velmi, velmi, velmi těžké přijmout do života Krista. Když jsem se studiem Bible začínala, tak jsem se domnívala, že nikdy neexistoval. Začala jsem dávat dohromady vše o Ježíši a porovnávala slova Bible s tím, co bylo dostupné. A Pán si mne pomaloučku a velmi trpělivě vedl. A i když už jsem poznala, že Bible je slovo Boží a že nám sděluje jen čistou pravdu, i tehdy jsem ještě nebyla schopná pustit plně Ježíše do srdce. Prosila jsem Pána, aby mi pomohl. Věřící člověk nezůstává jen u nenaplněné víry, ale svou vytrvalostí se mu Bůh dává poznat a každé Jeho zaslíbení pak pociťujeme v realitě našeho života.
Z vašich stránek je cítit klid, pokora, odevzdanost a láska. Mnoho webů tohle v sobě nemá. Víme, že přichází velmi těžká doba, ale v Kristu se každému člověku nabízí ochrana, naděje, povzbuzení a síla vytrvat a jít dál. To, co za sebe mohu doporučit lidem hledajícím tuto cestu, je to, aby věřili, vytrvali a četli Bibli. Není třeba začínat první stránkou a první kapitolou, protože každý, kdo se pro tento krok odhodlá, bude vyučován Duchem poslaným od Boha a ten nám ukáže právě ta místa, která ta konkrétní osoba potřebuje poznat, aby v ní začal proces obrácení a to v první řadě skrze pokání.
Hani děkuji za celou naší skupinku a i Vám přejeme Boží požehnání a ochranu na Vaší cestě k Pánu. Z

Zdravím Vás, Zdeni :-) Máte úplnou pravdu. Člověk, který skutečně hledá pravdu, se nechá Božím slovem zasáhnout právě tam, kde je to nejvíce třeba. Ale i ten, kdo Bibli používá pouze k tomu, aby sám sobě dokázal, že celé křesťanství je jeden velký nesmysl, může být mocí Ducha svatého zasažen, podobně jako se to stalo Vám. Kéž by bylo víc takových lidí, jako jste Vy! :-)

Ještě jednou Vám děkuji za Vaše krásné svědectví a ať Vám Pán žehná! Mějte se krásně :-)

Hanka

Víra v boha nabízí obrovskou útěchu a oporu. Nevěřící toto vše ztrácí, ale dostane to, co věřící mít nemůže, totiž svobodu ducha. Víra v boha je zlatá klec. Věřící si přestává klást otázky, podřídí se pravidlům svaté knihy a bude dodržovat rituály. A dostane sladkou útěchu, že zlo bude jednou potrestáno a že po smrti jej čeká lepší život. A jako bonus obdrží láskyplné společenství souvěrců. Nevěřící ví, že má-li teď mizerný život, bude mít mizerný život až do smrti. To není zrovna radostná vyhlídka. Ale nevěřící by chtěl kolikrát uvěřit, ale nemůže. Spousta věcí v bibli je rozhodně krásných a oslovuje ho, ale celek mu připadá jako volovina. Navíc mu je zřejmé, že si některé pasáže navzájem odporují. Takže má smůlu.

Dialog mezi nevěřícím a věřícím není možný. Nevěřící je zcela otevřen novým myšlenkám, informacím a argumentům. Může si to dovolit. Klidně může přijmout i boha. K tomu stačí jediné - aby mu to dávalo smysl. Věřící je omezen. Víra mu říká co je dobré a co je špatné, co je dovolené a co je zakázané. Věřící proto nemůže přijmout žádnou informaci, která koliduje s jeho vírou. Takovou informaci musí zpochybnit a ignorovat ji. A šiřitele takovéto informace nazvat hlupákem, nevzdělancem a lhářem.

Pane Karle a jak mi například vysvětlíte skutečnost, že mnozí křesťané byli před svým obrácením také ateisty? Také jim to nedávalo smysl, protože se jim zdálo, že některé pasáže z Bible si navzájem odporují. I oni byli otevřeni novým myšlenkám, informacím a argumentům. Nebyli tak omezeni jako věřící, protože jim nikdo a nic nediktoval, co je dobré a co je zlé. . . A přesto se tito lidé rozhodli dát svůj život Kristu. Jedním z takových lidí byl i můj vlastní táta, který byl také celý život zarytý ateista. Až do svých 63 let si vystačil bez Boha, ale tváří v tvář smrti už ne. Ani on nechtěl o Pánu Ježíši nic slyšet a církev mu připadala jako tlupa vydřiduchů, kteří jenom ohlupují lidi a tahají z nich peníze. Ale pak přišla těžká nemoc, kdy mu zbývalo pouhých pár měsíců života a tatínek začal uvažovat úplně jinak. Už se nedíval na lidi a na to, co dělají ostatní špatně. Od toho okamžiku už se díval pouze na sebe a na to, co je před ním. Už nepoužíval argumenty typu „ale“. Najednou se ptal úplně opačně: „Co když. . . je to všechno pravda?“ A stejně se ptám i já Vás, pane Karle – co když je to všechno pravda, přestože Vám to momentálně nedává smysl? A co když Vám některé pasáže z Bible nedávají smysl jenom proto, že si je špatně vysvětlujete?

Můj tatínek stihl vydat svůj život Pánu Ježíši, ale ne každý má před smrtí dostatek času si všechno promyslet a dát si svůj život s Bohem do pořádku.

Teisté jsou slepí a stejně tak slepí jsou i ateisté. V obou případech jde o věřící. Já jsem v podstatě agnostik, jenž není ani teista ani ateista, prostě jsem hledající pravdu. Nevyznávám žádnou víru a ani žádný ideologický program. Teismus a ateismus jsou prostě dva systémy víry - jeden boha přijímá, druhý odmítá, ale víra je stále víra. Lidé, kteří dosáhli poznání říkají, že o nejvyšší skutečnosti se nedá mluvit. Nedá se to vyjádřit žádným jazykem, protože je to záhada, do které se dá proniknout, ale nemůže se o ní nic říct. Váš otec je typickým příkladem člověka, u kterého jedna víra přechází do víry jiné. Bibli určitě neznal celou, viděl z ní je ta krásná slova útěchy.

Paní Hanko, jak mi například vysvětlíte skutečnost, že mnozí ateisté byli před svým obrácením také křesťany?

Viz http://www.i-ateismus.cz/2012/05/karlova-dekonverze/

Ten Karel je ovšem jiný Karel, nejsem to já.

Pane Karle, píšete, že jste jiný Karel, což by potvrzoval i jiný písemný projev, ale na druhou stranu paní ´mamě´ píšete, že jsem Vás před měsícem zatratila. Za prvé jsem nikoho nezatratila a za druhé jsem před měsícem psala právě tomu druhému Karlovi. Tak jak to je? Mohla jsem Vás před tím měsícem mylně považovat za toho jiného pana Karla, pokud jste se vložil do jeho diskuze. V takovém případě se omlouvám. Snad mi to objasníte.

Vy zde zmiňujete hledání pravdy, ke které se podle Vás můžete dobrat individuální cestou. Chápu to tak, že se necháváte vést nějakým vnitřním instinktem a to, co se Vám bude líbit a zamlouvat jako rozumné, označíte za pravdu. Podle Vašeho svědectví ale už toto hledání trvá příliš dlouho. Vyzkoušel jste všechny možné cesty a způsoby hledání, ale výsledek je, že jste pořád v pustině a cesty, které se před Vámi na počátku rýsovaly jako slibné, jste zavrhl. Přitom cítíte, že bez nalezení nějakého záchytného bodu nelze žít, protože hmotný svět nedává uspokojivé odpovědi na palčivé otázky lidské existence. Jestliže však hledáte skutečnou Pravdu, ne nějakou tu svojí, pak se nemůžete řídit pouze svým rozumem a svými osobními pocity, protože ty jsou příliš indivudální a subjektivní. Lidské poznání se navíc v průběhu staletí neustále mění, takže „pravda“, která by z rozumového hlediska byla přijatelná pro Vás, by nebyla přijatelná pro všechny ty generace před námi. Jenomže Pravda je pouze jedna, a proto není závislá na nějakém našem poznání vnějších skutečností, protože ty jsou velmi proměnlivé. Pravda je v Kristu Ježíši, který nás přivádí k poznání především našeho vnitřního stavu před Bohem a je také jedinou cestou ke skutečnému Bohu Otci, který sám stanovil podmínky hledání a nalézání, ne my. Jak můžete Vy, který sám žijete několik málo desítek let, něco sám na vlastní pěst zjišťovat? K tomu nebudete mít nikdy dost zkušeností ani poznání. V Bibli je psáno, že Tím jediným, kdo nám může poskytnout skutečné poznání po nanebevzetí Krista, je Duch svatý, který také inspiroval všechny autory biblických knih tak, jak jim bylo dáno. . .

. . . pokračování

Píšete, že jste měl křesťanskou víru, ale nepíšete nic o tom, že byste přijal Krista jako svého osobního Spasitele. Přitom to je v křesťanství tou nejzásadnější věcí. Jenom víra v Boha je málo, protože je to povrchní víra. Víra v Ježíše Krista už je velký závazek a také předpoklad toho, aby člověk obdržel Ducha svatého, bez kterého je víra příliš povrchní, a také nesrozumitelná. Od povrchní víry se samozřejmě odchází snadno. Stačí, aby člověk něčemu nepodstatnému nerozuměl, něco mu nesedělo (třeba to, jak se chovají ostatní křesťané) a nemá problém odejít. Skutečné křesťanství je vydání se Kristu, které potvrzujeme vědomým křtem a následováním Krista. Není to ani tak o pocitech jako o poslušnosti. Ano, křesťan se stává tou poslušnou ovcí, která je součástí stáda a následuje svého Pastýře, protože mu věří. Věří, že tento Dobrý Pastýř ho nezavede do pustiny, ale vždy mu zajistí dostatek potravy (té duchovní) na každý den, takže nebude muset bloudit a strádat někde na poušti.

Pro Vás je zjevně taková role příliš potupná. I přesto, že jste sám na sobě pocítil změnu (neskutečný pokoj, lásku, změnu chování k druhým), jste toto vše vyměnil za nic jenom proto, že Vám neseděl biblický příběh o Noemovi apod. Víte, to, že něčemu pořádně nerozumíme, není důvod to zavrhnout. Netuším, jestli víte o tom, že po celém světě už tisíce let koluje asi 270 příběhů o katastrofální potopě světa. Kromě známého babylónského Eposu o Gilgamešovi se o potopě vyprávělo mezi Kurnaji v Austrálii, Čiriguany v Bolívii, mořskými Dajaky na Borneu, Kríji v Kanadě, původními obyvateli Kuby, Masaji ve východní Africe, Maory na Novém Zélandu, také na Fidži, ve Francouzské Polynésii, na Islandu, v Mexiku, v Rusku, ve Vietnamu, v Peru i na Aljašce. Příběhy mají většinou tyto společné rysy: Zničení vodou, božská příčina, varování předem, záchrana jen několika lidí, záchrana zvířat, k záchraně použito plavidlo. Badatelé obvykle soudí, že není možné, aby tyto pověsti pocházely z kontaktu s misionáři. Zde Vám přikládám článek z časopisu 21.století, který je silně protikřesťansky naladěn (stejně jako drtivá většina časopisů u nás), ale přesto biblickou zvěst v mnohém potvrzuje. Samozřejmě, že Bůh zde nutně musí být nahrazen minimálně meteoritem, jinak by se tomu nemohla říkat věda :-) A padlí andělé mimozemšťany (viz. Erich von Daniken). Hypotézy pana Danikena jsou sice úsměvné, ale z pohledu mnoha lidí pořád lepší než brát Bibli vážně.

http://21stoleti.cz/2004/05/21/byla-opravdu-biblicka-potopa-sveta/

Nic proti Vašemu rozhodnutí, pane Karle. Ale „trochu“ mě zarazily dvě věty, které předcházely Vašemu „svědectví“. Autor tam o těch, kteří odpadli (podobně jako Vy) doslova píše: „No, a teď jsou na druhé straně, u nás. Víra je pryč.“ To je přesná kopie toho, co v knize Rady zkušeného ďábla od C. S. Lewise píše zkušenější démon svému podřízenému o těch, které se jim podařilo odtrhnout od víry v Krista a kteří už jsou nyní v bezpečí v domě jejich otce, totiž satana.

A ještě taková drobnost. Píšete, že nejste ateista, přesto jste svůj komentář nazval Ateismus a přispíváte na ateistické stránky. Moc tomu nerozumím. Přikládám ještě odkaz na jednu svojí rubriku:

https://kzamysleni.estranky.cz/clanky/kde-najit-pravdu-.html

Právě proto, že jsem měl křesťanskou víru, jsem nyní vděčný za to, že ji nemám. Získal jsem svobodu. To je něco, co vám chybí a vy si to prostě neuvědomujete. A z vašeho projevu je to cítit. Prosím vás, co je to spasení, hřích a podobné nesmysly, ze kterých tady stavíte vzdušné zámky ? Znám ten krásný pocit, když přijdete poprvé do sboru, všude to láskou přetéká, do těla se uvolní spousta endorfinů, a vy máte dojem doteku ráje. Možná, kdyby byl v kristových dobách na světě přístroj na zaznamenání lidského hlasu, divila byste se, kolik balastu přidali evangelisté do Kristových slov. Musíte se na písmo dívat z nadhledu a ne ho brát doslova.

Když už jste obdržela toho ducha smíření, řekněte mi, zda přemýšlíte o sobě jako Karel v otázce jehly a velblouda. To zase nebyla tak špatná úvaha. Projdete neprojdete, kdo ví ? Jestli vaše víra není povrchní, odevzdejte vše, co máte a následujte. A dobrý pastýř chová ovce kvůli vlně, mléku a masu nebo ty ovce drží jen tak ? Ale potravu, tu jim dává, je přece dobrý pastýř.

Lásku, pokoj a chování k druhým mám pořád stejnou, víra, nevíra. To není o Kristovi, to je o nitru. To už přeci říkal Hegel - dvě věci mne fascinují : hvězdné nebe nade mnou a mravní zákon ve mně. Rozumíte ? Nerozumíte. Nic jsem nevyměnil, naopak, získal jsem.

Četla jste Gilgameše, já jo. Přečtěte si ho ještě jednou, doporučuji bez křesťanských brýlí. Četla jste Jidášovo evangelium ? Že ne. Tak si ho přečtěte, je daleko bližší časově Ježíšovi, než ty čtyři kanonická, které v Konstantinových dobách s odřenýma ušima prošla do neomylné svaté knihy. A potop bylo habaděj. Ale lokálních, to je pravda. Myslím, že roku 2002 by i v Praze. Potopy jsou všude. Ale celosvětová ? Kde by se ta voda vzala ? Jsem to ale trouba, že se s vámi přu, vždyť je to jasný, Hospodin ji stvořil zázrakem.

O jakém svědectví to furt hovoříte ? Vždyť jsem vám napsal, že nejsem ten Karel, za kterého mne považujete, ale naopak jsem Karel, za kterého mne nepovažujete. A to je pravda pravdoucí.

Kde najít pravdu ? Na to krásně odpovídá Vladimír Merta v písni - Hledal jsem pravdu s hlavou zakloněnou do nebe a zakopl o člověka, který se jí bojí. Hledal jsem lék proti slabosti a našel sebe, lékárníka o berlích a s bílou holí.

Mějte se.

Ano, vím, kolik balastu přidali různí „evangelisté“ do Kristových slov. Ale v Bibli je to všechno předpovězeno, takže mě to nepřekvapuje. Do světa vyšlo a ještě vyjde hodně falešných proroků a učitelů, aby svedli mnohé. Ale naším úkolem je studovat Boží slovo, abychom se nenechali svést na zcestí. Určitě ale v Bibli nevidím jenom slova útěchy. Bible naprosto nekompromisně odhaluje lidské nitro a nastavuje mu zrcadlo. A pohled do takového zrcadla rozhodně není nic příjemného. Kdo v křesťanství hledá jenom příjemné pocity, ten bude asi notně zklamán.

Ta úvaha o velbloudovi, který nemůže projít uchem jehly, je správná. Nic proti ní. Vždyť to také řekl sám Pán Ježíš. Určitě bychom neměli svůj život zasvětit hromadění majetku. Takových varování je v Bibli víc, například Podobenství o boháči a Lazarovi nebo Podobenství o boháči a stodolách, ve kterém se boháč vyloženě spoléhá jenom na svůj majetek a představuje si, že od teď už bude jenom jíst, pít a užívat si. Ale Bůh mu říká: „Blázne! Ještě této noci si vyžádají tvou duši. . .“ Kdo si ji vyžádá? No ti, kterým celý život patřil. Takže ano, varování před svodem peněz a majetku je v Bibli mnoho, protože lidé se na ně odjakživa velmi rádi spoléhají a staví na nich svůj život, místo aby jej stavěli na prosté víře v Krista. Znám spoustu lidí, kteří říkají: „Na všechno, co mám, jsem si vydělal těmahle rukama. Já Boha na nic nepotřebuju.“ Tak pro takové je opravdu nemožné vejít do Božího království. Ale dělat si výčitky a vymlouvat se jenom proto, že mám doma foťák, mikrovlnku nebo televizi, je tak trochu mimo. Samozřejmě, že mi nikdo nebrání v tom, abych je neměla. Ovšem, když tyhle věci prodám, nebudu Bohu o nic blíže než jsem teď, protože my nejsme spaseni skrze chudobu nebo prodávání majetku, ale skrze víru v Ježíše Krista, které ale bohatství může být velkou překážkou, jak také vyplývá z těchto podobenství.

Ano, jistě, ovce mají svému Pastýři přinášet užitek. Určitě je nechová jen tak. Na jiných místech Bible je křesťan přirovnáván ke svícnu, který má dávat světlo, k soli, která má dávat chuť a dezinfikovat, ke stromu, který když dlouhodobě nepřináší dobré ovoce, bude vyťat. . . Takže určitě tady nejsme jenom proto, abychom se pásli.

Píšete, že v sobě máte mravní zákon. A jak jste k němu přišel? Kde se vůbec vzalo svědomí? Vy stejně pořád žijete z Božích darů, ale domníváte se, že je to všechno Vaše zásluha. Pořád opakujete, že Vám víra nechybí, že jste o nic nepřišel, ale co Vy vlastně máte? Svobodu? Nadhled? Možná tak pýchu, že jste někde dál než my ostatní zaslepenci, přitom sám přiznáváte, že jste se nedostal vůbec nikam. Před Vámi se klene jedno velké nic. Jste hrdý, že na rozdíl od nás křesťanů máte alespoň tu svobodu. Tu ovšem taky nemáte, protože jestliže jste někdy v minulosti byl křesťanem, pak víte, že neexistuje území nikoho. Buď jsou lidé pod nadvládou Krista nebo pod nadvládou satana, který je ještě ke všemu bohem tohoto světa. Neexistuje žádná zlatá střední cesta. Pro nikoho.

. . .

Epos o Gilgamešovi jsem četla ještě předtím, než jsem uvěřila – tedy bez křesťanských brýlí. A pojem Jidášovo evangelium je už sám o sobě jeden velký nesmysl, protože ´evangelium´ znamená ´dobrá zpráva o Kristu´ a to tenhle spisek rozhodně není. Navíc, Jidáš sám nic nenapsal, protože spáchal sebevraždu a předtím chodil s Kristem, tak neměl čas na nějaké psaní. Je to podvrh, stejně jako mnoho dalších podobných spisů, které měly za úkol šíření křesťanství zastavit nebo alespoň poškodit. Jidáš se zde považuje za jediného vyvolené, což je jasným důkazem, že je to celé naprostý nesmysl, protože právě on byl tím, který sám sebe zatratil. Nějaká datace je naprosto druhořadá. Autor byl prostě a jenom rychlejší.

O tom, jak přesně to bylo s tou potopou, asi nemá cenu vést rozsáhlé diskuze. To je právě to pitvání a nimrání, které vede jenom ke zmaru a nic nepřináší. Ani vědci (myslím ty upřímné, kteří nejsou zaujatí a se vším hned hotoví) nedokážou přijít na to, jak to tehdy všechno bylo. Už je to příliš dávno a my o tom máme jen kusé informace, které se týkají především Noeho a jeho rodiny, nikoli potopy samotné. Mně nedělá problém věřit tomu doslovně, protože nejsem vědec :-) Každopádně ale na podobných věcech má víra nestojí, protože jinak by to byla mizerná víra. Víra křesťana stojí na Kristu, ne na tom, jestli se všechny zvířecí čeledi vešly do archy. Vašeho jmenovce pana Karla I. to také velmi zajímalo a byl to údajně jeden z důvodů, který mu bránil ve víře, tak mu paní ´mama´ poslala následující odkaz:

http://www.hcjb.cz/07_O_stvoreni/03_Veda_a_Bible/0703003.html?table=O_stvoreni&nr=1002

Svědectví, které jsem měla na mysli, jste mi poslal v předchozím mailu Vy osobně. Konkrétně toto:
http://www.i-ateismus.cz/2012/05/karlova-dekonverze/ Nebo to je opět nějaký jiný Karel? Už je Vás nějak moc :-) Jestliže je to někdo jiný, tak má kupodivu stejný příběh, podle toho, co jste mi o sobě napsal.

Váš poslední odstavec chápu jako naprostou rezignaci, což nezní moc optimisticky pro ty, kteří by se chtěli vydat Vaší cestou. Vůbec Vám to nezávidím a popravdě, neumím si představit, že bych v takovém stavu mohla prožívat pokoj.

Moc Vám přeji, aby se Váš postoj mohl změnit!

Díky a také se mějte :-)

No samozřejmě, že jsem jiný Karel, než ten Karel, za kterého mne považujete. Kdybych byl tím Karlem, co si myslíte, myslíte, že bych psal jinak. Nikoliv.

Pravdě je možné se dobrati individuální cestou, nikoliv však slovně. Na to je jazyk krátký. A k pravdě je možné pouze konvergovat. A to je celá pravda o pravdě. Hledání pravdy je v pravdě proces nekonečný dlážděný omyly. Cest k pravdě je nekonečně mnoho a to je přespříliš. Všechny slibné cesty se po čase stejně ukáží jako zcestné a naopak, i když to není tak zcela zřejmé. Dejte mi pevný záchytný bod a pohnu zemí - to řekl sám velký Newton, ale záchytný bod neměl. Byla to od něho taková slovní hříčka. Záchytné body buď neexistují a nebo jich je relativně málo. A navíc jak se lidské poznání v průběhu staletí neustále mění, mění se i poloha těch málo bodů, co existují, takže se zkrátka není čeho chytit. V tom je naše prokletí.

Ano, pravda je pouze jedna, protože kdyby ty pravdy byly dvě zcela odlišné, jedna druhou by negovala a byly by to dvě lži. To je výhoda pravdy, ta jedinečnost. A protože je pravda v Ježíši Kristu a zároveň v Buddhovi neřku-li v Mohamedovi, musí ty pravdy býti stejné. Takže jde o to tu pravdu nějak sjednotit, aby byla unikátní a univerzální. A to se dá udělat pouze z nadledu. Musíme uvidět celou tu krajinu pravd pěkně z vysoka, aby do sebe ty kousíčky pravdy pěkně zapadaly a vytvořily tak o něco větší celek té velké pravdy jediné. Ovšem pokud se budeme nimrat a pitvat v těch kousíčcích těchto pravd, dostaneme prostě guláš. Jako bychom chtěli krásu orosené růže zjistit pitvou, rozřezáním celé květiny do kousků a tu krásu najít uvnitř. Ne, to nejde. Nimrání se a pitvání se v jedné svaté knize je prostě na prd.