Jdi na obsah Jdi na menu
 


SEXUÁLNÍ ČISTOTA

 

Nejprve je nutno připomenout, že křesťanství nemá nic proti zdravému sexu. Pokud by člověk svoji sexualitu tak nezneužil, sexuální prožitek by nebyl menší, ale mnohem větší, než je dnes. Ano, existují popletení křesťané, kteří vyvolávají dojem, že sex, slast a tělo jsou samy o sobě špatné. Tito lidé se mýlí. Křesťanství je téměř jediné z velkých náboženství, které plně přitakává tělu. Vždyť Bůh sám vzal na sebe lidskou podobu – plně tělesnou a nové tělo dostaneme i v nebi. Představa věčnosti jako něčeho výhradně duchovního je také mylná, protože hmotný svět bude existovat v čisté nové podobě dál až navěky. Souhrnně řečeno - asketismus potírající vše tělesné a přirozené nemá s křesťanstvím nic společného. Tvrdí-li někdo, že sex je sám o sobě špatný, ocitá se ihned v rozporu s křesťanstvím, protože sex stvořil sám Bůh.


Takže za sex není třeba se stydět. Avšak za stav, v němž se v naší současné společnosti sexuální pud ocitl, bychom se stydět určitě měli. Netvrdím, že vy nebo já neseme osobní zodpovědnost za současnou situaci. Naše organismy i způsoby uvažování jsou zdeformovány po předcích, kteří nám zjevně nepředali úplně to nejlepší. Navíc ze sexu se stal výnosný byznys. Nejrůznější sexuální úchylky, které byly ještě před pár desetiletími naprosté tabu, jsou dnes všem vystavovány na obdiv jako něco, co by mělo být hodno následování. Do omrzení je nám ze všech stran neustále opakováno, že pokud pustíme uzdu svým touhám a fantaziím, budeme konečně šťastni. Jak mnoho lidí této lži uvěřilo, aby následně zjistili, že ke skutečnému štěstí mají ještě mnohem dál, než předtím. Jistě, pokud by příčinou většiny problémů lidstva mělo být potlačování sexuálních pudů, pak by nápravou mělo být jejich ventilování, ke kterému dochází již přes půl století. Výsledky ovšem nic takového nepotvrzují. Někteří už zjistili tu nepříjemnou pravdu - přesycenost hlad neukojí, ale ještě víc ho prohlubuje, proto stále více lidí upadá do sexuální nečistoty a perverze všeho druhu. Je to past. 

 

Z křesťanských ctností je sexuální čistota tou nejméně populární. Nemá smysl to zastírat. Každý o tom ví a v mnoha případech se jedná o hlavní důvod, proč lidé odmítají Krista. Sexuální čistota je oběť, kterou nejsou ochotni podstoupit. Biblické pravidlo totiž zní - buď manželství s naprostou věrností partnerovi, nebo abstinence. Dodržet toto pravidlo je samozřejmě neobyčejně náročné.
 

Pokud se v dnešní době rozhodnete žít čistý život, nebude to snadné. Přesněji řečeno – bude to velmi těžké. Důležité je, zůstat ve svém rozhodnutí upřímný a vytrvalý. Má-li se člověk uzdravit, musí nejprve po svém uzdravení skutečně toužit. Těm, kteří skutečně touží po pomoci, se jí dostane. Mnoho lidí má však problém i s touhou. Snadno si namluvíme, že něco chceme, ačkoli to ve skutečnosti vlastně nechceme. Například současná propaganda chtíče se nám snaží namluvit, že naše touhy jsou zcela přirozené a zdravé, a proto bychom jim neměli vzdorovat. Reklamy, filmy a časopisy v nás vyvolávají dojem, že sexuálně si užívat je přece zdravé a normální. Jedině nevázaný sex nám přinese to pravé uspokojení a radost ze života. Jistě, sex sám o sobě je skutečně zdravý a normální, lživé je ovšem tvrzení, že zdravý a normální je jakýkoli sexuální akt, k němuž nás to v dané chvíli táhne. Nemusíme být křesťany, aby nám došlo, že taková představa je nesmyslná a škodlivá. Pokud bychom podlehli svým tužbám, následky by byly pravým opakem toho, co tato lživá propaganda slibuje – lži, žárlivost, výčitky, nenávist, nemoci, zničené vztahy, rozpad rodin – to vše je pravým opakem zdraví, dobré nálady a upřímnosti. Chceme-li dosáhnout štěstí i v rámci tohoto světa, budeme potřebovat mnoho sebezapření. Každý zdravý a rozumný člověk musí mít zásady, na základě kterých některé své tužby zavrhuje, zatímco jiné připouští. Takže – své touhy musíme ovládat tak jako tak – jinak bychom si život zcela zničili.


Nemá smysl zastírat, že křesťanské zásady jsou přísnější než jiné – to má ale svůj význam. Smysl těchto zásad vidíme nejlépe tehdy, když se porušují tak vehementně jako v současné době, kdy především po morální stránce člověk klesá pod úroveň zvířete. Pokud padnou morální zábrany, nedojde k žádné explozi štěstí, ale k úplnému odlidštění. Jestliže věříte, že člověk je pouhým křížencem opice s prasetem (podle nejnovějších objevů), pak nemáte co ztratit, protože jste vlastně člověkem nikdy nebyli a ani jím být nemůžete. Jako křesťanka věřím tomu, že jsme jako lidé byli už stvořeni a naším úkolem je lidmi také zůstat. Od zvířat nás dělí mimojiné také skutečnost, že na rozdíl od nich můžeme žít duchovní život. Proto jsme od svého Stvořitele dostali ducha, který nám to umožňuje. Prostřednictvím modlitby – prosté komunikace s Bohem – můžeme žádat o pomoc i v naprosto beznadějných situacích a ta pomoc skutečně přijde. Někdy sice můžeme mít dojem, že se nám dlouho žádné pomoci nedostává a pokud ano, tak mnohem méně, než bychom čekali a máme tendenci vyčítat Bohu, že nás v tom jednoduše nechal. To první, k čemu nás Bůh chce naučit, je schopnost začínat stále znovu. Čistota, stejně jako jakákoli jiná ctnost, je nepochybně velmi důležitá, ale tento proces nových začátků, při němž si osvojujeme nové návyky, je snad ještě důležitější. Zbavuje nás totiž iluzí o nás samých a učí nás záviset na Bohu. Na jednu stranu poznáváme, že ani v těch nejlepších chvílích nemůžeme důvěřovat jenom sami sobě, na druhou stranu se učíme, že ani v těch nejhorších chvílích není třeba zoufat, protože nám Bůh naše nepovedené pokusy odpouští, jestliže Mu své poklesky upřímně vyznáme. Fatální je pouze smíření se s tím, že jiné už to nebude. Ctnost – dokonce i ctnost, o níž se pouze pokoušíme – vede ke světlu; naopak podléháme-li neřesti – ocitáme se ve tmě.


Hříchy těla jsou špatné, ale existuje i spousta jiných hříchů, stejně špatných. Například záliba v urážení druhých, v pomlouvání, touha ovládat ostatní, nenávist, zloba, pýcha. . . Často vidíme jen to do očí bijící a na to se také soustředíme. To ale neznamená, že to, co zůstává skryto, není nebezpečné nebo dokonce ještě nebezpečnější. Proto bychom se měli vzdát ukvapených soudů a zamířit svůj kritický pohled předně na sebe – uvnitř naší mysli je toho opravdu hodně k objevování a napravování. Jediný, kdo nás opravdu dobře zná, je sám Bůh, který vidí do nitra každého člověka, ví, co je tam ukryto a zná na to lék. Otázkou pouze je, zda se chceš vyléčit. Pokud ano, buď si jist, že bez Boží pomoci to nepůjde.


Boží Syn Ježíš Kristus přišel, abychom byli svobodní – ne v tom smyslu, že bychom si mohli bez omezení užívat všeho, co se nám zlíbí, ale ve smyslu toho, že každý, kdo o to stojí, může být osvobozen z každého nezdravého zajetí, které ničí důstojný lidský život. My už nemusíme být otroky nezdravých a zvrácených choutek, které stejně žádné uspokojení nepřináší, protože se zcela zjevně ukazuje, že přinášejí ještě větší zvrácenost a ještě větší hlad. Můžeme být čistí – nejen od nezdravého sexuálního života, ale i od všech ostatních zajetí jako je chorobné přejídání, lhaní, krádeže, podvody, pomluvy, zloba, neodpuštění. . .


Bůh poslal na svět svého Syna, abychom měli život a měli ho v hojnosti. Jednou z nejmylnějších představ je, že Bůh nám chce něco vzít. Omyl. Bůh Ti chce jenom dát – lepší život. Nesrovnatelně lepší, než ten, který žiješ teď. Nevěříš? Vyzkoušej to!

 

 

(V článku jsou použity úryvky z knihy K jádru křesťanství od C. S. Lewise)

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Martin - Jediná cesta

Je to těžké no...
*Pohlavní čistota*

Hanka - autorka stránek - Re: Jediná cesta

To ano - stále si hlídat oči a myšlenky - něco takového je možné jenom s pomocí Ducha svatého a pod Jeho neustálým vlivem.

Jiří - Náročnost

Cituji: "Biblické pravidlo totiž zní - buď manželství s naprostou věrností partnerovi, nebo abstinence. Dodržet toto pravidlo je samozřejmě neobyčejně náročné."

No, neobyčejně náročné to není. Pro heterosexuála to přece nemůže být žádný neřešitelný problém. Neobyčejně náročný život má homosexuál. Celoživotní celibát.

Hanka - Re: Náročnost

Spousta heterosexuálů má s celoživotní věrností partnerovi velký problém. Podívejte se kolem sebe.

Jiří - Re: Re: Náročnost

Máte pravdu. Vidím to kolem sebe. Mi to jen přišlo z mého úhlu pohledu jako snadný úkol. Musel jsem se rozejít se svým přítelem, se kterým jsem byl 4 a půl roku. Těžko se popisuje ta bolest v srdci, když končíte vztah s někým v době, kdy ho milujete i on vás a nic špatného jste si neudělali. Kdybych byl v situaci heterosexuála a žil s ženou, kterou miluji, tak bych ten vztah zlegalizoval, aby už nebyl smilstvem, ale regulérním manželstvím. Jak snadné! Já tuto možnost nemám. Ale nereptám proti Bohu. Pokorně se mu podřizuji a prohlašuji, že beru svůj kříž a následuji ho a že chci jít tou úzkou cestou, nikoli tou širokou, po které jde většina lidí. Chválím Ho a velebím, že mi dal tuto šanci a příležitost po této cestě jít a dojít do nebe. Jen prohlašuji, že člověk s opačnou orientací to má tedy skutečně o mnoho težší než člověk s normální orientací. Věřím, že Bůh to ví a poskytne mi oporu a vedení jít touto čistou cestou. Věřím, že má smysl mít čisté tělo a obětovat svoji sexualitu. Co je to proti tomu žít podle přirozenosti, ale ztratit Boží požehnání a nedojít do nebe? To raději zapřu sám sebe.

Hanka - Re: Re: Re: Náročnost

Ano, máte to nesrovnatelně těžší. Ale všechno není tak snadné, jak to na první pohled vypadá. Jsou případy, kdy si dva lidé natolik nerozumí, že spolu už dál nemohou být. Někteří muži bijí své ženy, ponižují je apod. Lidé si rozumí pět deset patnáct let, a pak jsou si najednou cizí. Někteří zas nemohou najít vhodný protějšek, se kterým by chtěli strávit zbytek života a jsou na tom podobně jako vy.

I když má člověk všechny předpoklady žít dobrý život, ještě nemá vyhráno, protože nemusí dojít naplnění svých tužeb. Je to těžké. Každý člověk má nějaký svůj kříž, který musí nést a zapírat sám sebe. Jistě se ale shodneme na tom, že síla, kterou k tomu čerpáme, není z nás, ale z Boha. Pokud se jednou rozhodneme, že něco uděláme z lásky k Němu, tak nám dá Svoji sílu k tomu, abychom to mohli uskutečnit. Původně jsem chtěla napsat, že vás obdivuji za to, že to zvládáte, ale raději napíšu, že vás obdivuji za to, že jste se tak rozhodl, protože rozhodnutí je na nás a síla je od Boha. A plně s vámi souhlasím, že člověk, který si žije podle svého, nemůže mít Boží požehnání. Kéž vám Pán mocně žehná! :-) Mějte se krásně!

Dita Matějková - Re: Re: Re: Re: Náročnost

Jak se to tu bavite o homosexuálech? Copak nevíte, co je v Písmu? Copak nevíte, ze je to pro Boha ohavnost? Že stvořil muže a ženu? Nestvořil Adamovi muže, ani 2 ženy... Čtěte Písma, s otevřenýma očima! Kéž vám Bůh oči otevře! List Římanům 1, 26- 32. Amen. Bůh vám žehnej!

Zdenka - Re: Re: Re: Re: Re: Náročnost

Paní Matějková, to pokání byste měla učinit Vy sama. Není to ode mne kárání, ale otevřete oči pro slova Bible a pak zjistíte, že i homosexuálové mohou být v Kristově církvi, která bude s Kristem kralovat v Miléniu. Mohou být součástí Kristova těla, pokud budou činit POKÁNÍ. A to pan Jiří učinil. Můžeme se za něj tedy už jen modlit, aby ve svém odhodlání přijít k Bohu vytrval až do konce, tak jako my ostatní. Nikdo z nás křesťanů z pohanů nemá místo v těle Krista jisté. Každý z nás může být kdykoliv z Beránkovy knihy života vyškrtnut a nahrazen jiným věřícím, který bude pro Pána v Miléniu u posledního soudu užitečnější. Přečtěte si prosím Ozeáše 6.kapitolu, 6.verš. Bůh po nás žádá lásku, milosrdenství. Máme tedy milovat nejen Boha, bližní, ale i naše nepřátele. A víte proč? Protože jsme zhřešili až na Krista úplně všichni a všem nám chybí Boží sláva. Takže pokání je třeba nám všem. Hlavně nebýt tak pyšní, že bychom si mysleli, že máme jako věřící vyhráno...ne každý kdo říká Ježíši Pane, Pane vejde do království nebeského, ale jen ti z nás, kteří plní vůli Otce v nebesích. A Otec si nepřeje aby se jeho děti hádaly, ale chce, abychom byli jedni ke druhým milosrdní a uměli si odpouštět. Jen tak se dá porazit zlo, které nám tady na zemi vládne a tím je satan. Jen čistá a přející láska může zvítězit nad vším tímto šílenstvím.Také nemáme nikoho soudit dříve, než-li přijde Pán. Až pak vyjdou najevo všechny skutky i ty skryté lidským očím. Nejprve je třeba si vytrhnout poleno z vlastního oka a pak teprve můžeme tahat třísku lidem kolem nás. Nejprve si musíme každý zamést před vlastním prahem. Proto je třeba, aby všichni lidé slyšeli o Ježíši, aby slyšeli o možnosti spásy a mohli činit pokání. Jestliže někdo z nás přivede na cestu k Pánu velkého hříšníka, přikryje tak velké množství jeho hříchů a dá mu šanci být lepším člověkem. Takovým, jakého si Bůh stvořil ke Svému obrazu. První přikázání, které nám Pán Ježíš dal bylo...čiňte pokání....