Jdi na obsah Jdi na menu
 


JAKÁ JE TVÁ VÍRA?

 

Asi žádný křesťan o sobě neprohlásí, že má slabou víru. Většinou sami sebe vnímáme jako ty, kteří mají silnou víru. Avšak ve skutečnosti ji takovou má asi málokdo. Dnešní uspěchaná doba nám vše slibuje hned a podobným způsobem uvažujeme i v duchovní sféře. Proto jsou dnes tak rozšířené církve, které slibují prosperitu a zdraví okamžitě a chudáci ti, kteří v takovém obecenství zdraví ani prosperující nejsou. Ovšem právě tato církevní společenství příliš silnou vírou nedisponují, ačkoli tvrdí opak. Přestože svým stoupencům tvrdí, že budou-li mít silnou víru, dostanou vše, oč požádají, neuvědomující si, že právě tento postoj je znakem víry slabé, nikoli silné. Slabá víra si totiž představuje, že vše půjde snadno. Že každý problém jde vyřešit několika vhodnými modlitbami. A když nejde vyřešit, tak to není náš problém, ale problém těch druhých, kteří nevěřili dostatečně silně. Slabá víra nevydrží stát v blízkosti velkých problémů. Společenství, kde chybí silná víra, nesnese mezi sebou lidi dlouhodobě nemocné, v životě ztracené a chudé. Kde jsou jen samí zdraví, úspěšní a bohatí, tam chybí skutečná víra. 

Když přišli učedníci za Pánem Ježíšem s dotazem, proč nemohli vyhnat démona z posedlého chlapce, tak jim Pán Ježíš odpovídá, že tento démon vychází jen modlitbou a půstem (Matouš 17, 1 -23) a to je dlouhodobý proces. Žádná jednorázová akce. Jinými slovy říká - "museli byste se cvičit ve zbožnosti", protože dlouhodobé modlitby a půst, to není nic snadného, je to závazek - oběť. Pravá zbožnost není nic, co jde samo od sebe. Je to náročný proces, který apoštol Pavel přirovnává k vojně nebo namáhavé práci na poli. Je to zkrátka dřina. Ale se zlou mocí může bojovat jen vytrvalost a stálost. 

Silná víra zůstává za všech okolností, roste modlitbou a půstem. Silná víra se neotáčí k lidem zády jenom proto, že si s nimi neví rady. Silná víra není totéž, co pozitivní myšlení, protože pozitivní myšlení popírá realitu toho, že jsme na světě, který je pod mocí Zlého. V takovém světě ani není správné mít stále úsměv na tváři a klid v duši. Všude kolem se dějí hrozné věci a my přece nejsme slepí ani omezení, abychom se stále usmívali. Na druhou stranu však nemáme přestat být milosrdní, což se projevuje dobrým slovem a dobrým skutkem. Jsou lidé, kteří vám s úsměvem na tváři dokáží vyjmenovat sto a jeden důvod, proč Vám nemohou pomoci, že sami musíte uznat, že Vám skutečně pomoci nemohou. Lépe je jít za člověkem, který se rozčílí, ale nakonec pomůže, než za člověkem, který vám s příjemným výrazem v obličeji nepřímo řekne, že jste mu úplně ukradení. 

A tak by měl každý sám sebe zkoumat a když zjistí, že na tom není s vírou úplně nejlépe, prosit Boha Otce ve jménu Ježíše Krista o Ducha svatého, který mu ukáže na slabá místa a zároveň dá sílu - ne tu naší, ale Boží - k potřebné nápravě. Aby byla k užitku nejenom nám, ale i lidem kolem nás, kterým máme být světlem a solí a také oporou v každé životní tísni.