Jdi na obsah Jdi na menu
 


  VINA

Vina je pocit, který zná naprosto každá lidská bytost. Prvotní a nejčastější reakcí na pocit viny bývá snaha daný problém zlehčovat. Tento přístup nás vede k domnění, že vina je vynucená reakce, vytvářená zejména náboženstvím (především křesťanstvím).   

 

Nejrozšířenější způsob, jak se viny účinně zbavit je potlačit ji pýchou. Sebeospravedlňování dokáže najít geniální důvody a lidská mysl mnohdy nemá sebemenší zábrany sehnout se pro výmluvu velmi nízko. Tendenci „vyjít z toho dobře“, když na sobě cítíme obviňující pohledy, se ubrání málokdo. Většina lidí však nikdy neuzná, že kamenem úrazu je jejich vlastní pýcha, kterou tak snadno rozeznávají u druhých. Kolik miliónů lidí nikdy neokusí krásu života s Bohem díky pýše, která jim nedovolí přiznat Bohu osobní vinu. Přitom odmítnout uznat vlastní selhání, není úspěch, ale sebeklam. Pýcha nás izoluje od každého hlasu volajícího po zamyšlení nad sebou samým.

 

Jedním z nejmučivějších způsobů, jak naložit s vinou, je skrýt ji a žít ve strachu z odhalení. Jenže skrývaná špatnost zřídka končí u toho, kdo ji v sobě přechovává. Bolest se dříve či později přenese na další osoby, obvykle na ty nejbližší.

 

Nejzákeřnější způsob, jak naložit s vinou, je převléci jí do nevinnosti. Milióny lidí žijí v iluzi vlastní nevinnosti. Takoví lidé se s úmyslem ukázat, že křesťanská víra je nespravedlivá, často ptají: „Chcete snad říci, že ten a ten, který vedl tak dobrý život, skončí v pekle?“ Možná by bylo namístě zeptat se tazatele, zda sám vedl tak dobrý život, jako ten, jehož jména použil coby symbolu svatosti.

 

Podle křesťanství je odpověď na tuto otázku snadná – Ježíš Kristus nepřišel na svět, aby ze špatných lidí udělal dobré. Nebe není pro „dobré“ lidi, ale pro ty, kteří jsou ochotni přiznat si, že dobří nejsou a přijmout víru v Ježíše Krista jako jedinou možnou cestu ke spasení.

 

„. . . víme však, že člověk se nestává spravedlivým před Bohem na základě skutků přikázaných, nýbrž vírou v Krista Ježíše.“  (Nový zákon, Galatským 2, 16)

 

„Nepohrdám Boží milostí: Kdybychom mohli dosáhnout spravedlnosti skrze zákon, byla by Kristova smrt zbytečná."  (Galatským 2, 21)

 

Vina je reálnou zkušeností života. Všichni doplácíme na svět, který si logicky zdůvodňuje, proč neodpouštět. V jakém kontrastu ke světu je vznešené odpuštění, které od Boha můžeme získat osobně! Boží milost silou plného odpuštění směřuje přímo k lidské vině a nadobro ji vymazává.

 

 

zbaveni-vin.jpg

 

Ježíš nepřišel pro dokonalé lidi, ale pro ztracené, nešťastné a vinami obtížené. . . pro takové, kteří volají po záchraně a odpuštění.