Jdi na obsah Jdi na menu
 


DOKONALÝ BŮH A NEDOKONALÍ KŘESŤANÉ

 

 

Nevěřící lidé často kladou velmi oblíbenou otázku: „Je-li křesťanství pravdivé, proč nejsou všichni křesťané lepší než ostatní lidé?“ Vnější svět má plné právo hodnotit křesťanství podle jeho výsledků. Vždyť i sám Kristus řekl, že máme hodnotit podle výsledků: „Strom se pozná po ovoci“. Pokud se my křesťané chováme špatně, činíme křesťanství nevěrohodným pro vnější svět. Válečný plakát varoval, že „Neopatrné řeči stojí životy“. Stejně tak je pravda, že neopatrné životy nás dostanou do řečí. Budeme-li žít neopatrně, svět o nás začne mluvit a to křesťanství rozhodně neprospívá.

 

strom-se-pozna-po-ovoci.jpg


Je ale nutno poukázat na fakt, že svět se neskládá pouze ze stoprocentních křesťanů a stoprocentních nekřesťanů. Existuje spousta lidí, kteří pomalu přestávají být křesťany, nicméně stále si tak říkají a dál chodí do kostela a na bohoslužby. Někteří z nich jsou i duchovní. Pak jsou zde další, kteří se pomalu stávají křesťany, dále existují lidé, kteří nepřijímají celé křesťanské učení o Kristu, ti, kteří hledají v křesťanství načas útěchu a další. Rozhodně ale platí, že každý křesťan by se měl chovat lépe, než když ještě nebyl křesťanem. Jenže mezi křesťany narazíte na spoustu lidí, kteří jsou stále ještě neproměněni a chovají se možná odpudivě. Svým způsobem je logické, že se ke Kristu více obracejí lidé problémoví. Ostatně, právě to bylo Kristu vyčítáno, když ještě chodil po této zemi, že se k němu stahují špatní lidé. Lidé tuto záminku vznášeli vždycky. Když se nad tím zamyslíte, dojdete k závěru, že přirozené dary jsou spjaty s velkým nebezpečím. Máte-li dobré nervy, jste-li inteligentní a oblíbení a dostalo-li se Vám dobrého vychování, je velice dobře možné, že budete spokojeni i se svým stávajícím charakterem. Budete si logicky říkat: „Na co bych potřeboval Boha? Vystačím si sám.“ Zachovat si určitou úroveň chování a jednání Vám nedělá žádné problémy, jste přece dobrý člověk a takový nepotřebuje zachraňovat. Pravděpodobně máte také pocit, že všechna ta slušnost je Vaší zásluhou. Není pro Vás snadné vidět potřebu jiného druhu dobra. Lidé, u nichž se setkáváme s přirozenou dobrotou, často nejsou schopni vidět, jak moc potřebují Krista. Proto Kristus vždy byl a bude více přitažlivým pro ty méně dokonalé, než jste možná Vy.


Špatní lidé jsou na tom zcela jinak. Ti, kdo jsou nevyrovnaní, zakomplexovaní, bázliví, smyslní, hrubí a vzteklí, moc dobře vědí, že k tomu, aby se stali lepšími, potřebují nutně pomoc. Jsou to ztracené ovce, a právě pro takové Ježíš přišel.


Je v tom varování i povzbuzení pro každého z nás. Jste-li slušný člověk, kterému ctnost nedělá potíže, mějte se na pozoru! Od těch, kterým bylo mnoho dáno, se mnoho očekává. Pokud to, co jsou ve skutečnosti Boží dary, považujete za své zásluhy, a pokud Vám stačí, že Vás ostatní považují za milého člověka, zůstáváte v Božích očích vzbouřencem. Jste-li ale ubožák, jemuž se dostalo mizerné výchovy v příbytku plném nízké nenávisti a nesmyslných hádek, pokud Vás nadto den co den hněte komplex méněcennosti, kvůli němuž odrazujete i své nejlepší přátele – nezoufejte! Bůh o tom všem ví. Ví, jak špatný stroj se snažíte ovládat. Vydržte. Naučili jste se řídit v náročné škole, proto vězte, že někteří první budou poslední a poslední budou první. Svět plný skvělých lidí spokojených sami se sebou, odvracejících se od Boha, by potřeboval spásu stejně zoufale jako svět plný bídy a nenávisti. Bylo by ale těžší mu tu spásu přinést.


Ježíš Kristus řekl: „Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci, než skze mne.“ Jakmile přijmu Krista, volím si Jej za cestu k cíli – Bohu Otci a životu věčnému. I křesťanství je cestou – je to neustálý proces přeměny, který končí až fyzickou smrtí a každý křesťan se na této cestě nachází jinak daleko. Co vlastně můžeme vědět o duších jiných lidí – o jejich pokušeních, příležitostech i bojích? Z celého stvoření známe jen jednu duši – a to je rovněž ta jediná, jejíž osud je v našich rukách. Kdo hledá únikovou cestu a obejde Krista, mine cíl.


Proto nezapomeňte pro přílišné posuzování druhých správně posoudit především svůj vlastní stav a směr, kterým jste se vydali. Vědomí skutečnosti, že na tom mnozí byli hůře a dokonce si říkali křesťané, Vám v pekle bude k ničemu.


„Ježíš Kristus je ten kámen, který jste vy stavitelé odmítli. V nikom jiném není spásy; není pod nebem jiného jména, zjeveného lidem, jímž bychom mohli být spaseni.“ (Sk 4,11-12)




(V článku jsou použity úryvky z knihy „K jádru křesťanství“ od C. S. Lewise)