V jednom městě žil muž. Byl chudý a jeho myšlení bylo jednoduché. Večer se vracíval po těžké dřině z práce unavený a se špatnou náladou. S nenávistí pozoroval lidi, kteří si jeli v autech nebo seděli na stoličkách v barech.

„Ti si žijou,“ bručel si, když jel namačkaný jako sardinka v tramvaji. „Ti vůbec nevědí, co je to nějaké trápení. . . Všechna smetana je pro ně a já se musím dřít. Co z toho života mám? Kdyby tak museli nést můj kříž!“ 

Pán velmi trpělivě naslouchal jeho nářkům, přestože se k Němu muž se svým trápením obracel velmi zřídka. Jednoho dne se mu však Pán Ježíš zjevil ve snu, když muž spal:

„To jsi ty?“ podivil se muž, když Ho uviděl. „Vidíš, jak těžký je kříž, který jsi mi naložil?“ zlobil se muž. „Proč zrovna já musím nést tak těžký? Co jsem ti udělal?“

Pán Ježíš mu pokynul: „Pojď se mnou. Dám ti možnost vybrat si jiný.“

Muž se náhle ocitl v ohromné jeskyni. Byla plná křížů – malých, velkých, zlatých, posetých drahokamy, železných, dřevěných, hladkých i všelijak pokroucených. 

„To jsou kříže lidí,“ řekl Pán Ježíš. „Tak si z nich jeden vyber.“ Muž neohrabaně odložil svůj kříž, otřel si ruce a začal s výběrem. Vyzkoušel si jeden, který byl velmi lehoučký, ale strašně dlouhý a překážel při chůzi. Naložil si na záda kříž jakéhosi vladaře, ale ten ho zase neuvěřitelně tížil, protože na něm leželo mnoho zodpovědnosti a také mnoho obětí. Jiný byl krásně hladký a lesklý, ale když si ho muž naložil na záda, začal strašně píchat, jako by byl plný hřebíků, které ale na první pohled nebyly vidět. Vzal tedy do ruky stříbrný kříž, ale zalil ho tak strašný pocit samoty a opuštěnosti, že ho hned vrátil. Zkoušel a zase zkoušel, ale každý kříž, byť krásný, měl nějakou velkou vadu.

Nakonec, po dlouhých hodinách zkoušení, objevil v tmavém koutě malý, už trochu opotřebovaný, kříž. Nebyl ani příliš těžký, ani nepřekážel. Vypadalo to, že je jako šitý na míru právě jemu. Muž si ho vítězoslavně hodil na ramena a prohlásil: „Tento si vezmu!“

Pán Ježíš se na něho zahleděl chápavým pohledem a v tu chvíli si muž všiml, že si vybral právě ten svůj starý kříž, kterého se chtěl neustále zbavit. Ten, který nosil celý život.

Kdybychom zkoumali, kolik toho protrpí jiní, nestěžovali bychom si tolik na své vlastní utrpení.

(C. Diane)

Z knihy Příběhy pro potěchu duše  (B. Ferrero)