„Do homosexuality jsem zapadl v 17 letech a teď mi je 45. Poznal jsem většinu toho, co se v této oblasti dá prožít. V Paříži i na venkově, ve Francii i v zahraničí. Kdyby homosexualita měla v sobě něco, co by se mohlo nějak podobat tomu, čemu se říká „normálně žít“, bylo by to už dávno jasné všem a nebyla by žádná sebemenší tendence žít mimo běžnou společnost. A zatím to jediné, co se dá říct, je, že homosexualita od antiky po kalifornskou modernu neplnila a neplní žádný ze svých slibů. Protože jsem se jí oddal tak, jak se jiní oddávají samotnému Bohu, cítím se oprávněný k tomu, abych vám řekl, že je to iluze smyslů a citů, o to závažnější, že vychází z hloubek naší psychiky a má ně velký vliv. Je to oblast, ve které si myšlenky a skutečnost odporují zcela nesmiřitelně.

Jako mnozí jiní jsem upadl do homosexuality na konci dospívání, v citlivém okamžiku nerovnováhy a velké psychické zranitelnosti, kdy především neměla být probouzena moje potenciální homosexualita, ale mělo mi být pomoženo posílit psychické a morální zábrany, které mě udržovaly v mé rodící se heterosexualitě. Dospělí, kteří mi v tu chvíli ukázali homosexualitu jako nevyhnutelnou nutnost, jak určitou literaturou, tak i slovy a konkrétním chováním a činy, mi způsobili dvojí zlo. Jednak mi zastínili skutečné problémy, které bylo třeba řešit a jednak mě vedli k životu ve slepé uličce, jejíž bahno a nezvratnost sami poznali.

Toto ukazování zodpovědnosti jiných by ale nemělo zastínit mojí vlastní zodpovědnost za tuto cestu. Lhal bych, kdybych popíral, že jsem si byl od počátku vědom morálně odsouzeníhodné povahy činů, které jsem páchal. Ale musím zároveň dodat, že samotný morální pohled se nakonec zkorumpuje pod vlivem vzrůstajícího souhlasu. Po tom, co jsem prošel prvními otevřeně homosexuálními vztahy, se mé morální vědomí utišilo, stalo se nezřetelným a zároveň došlo k určité psychické změně, hluboké, neuvědomělé, která nejen že nepřináší žádnou vnitřní harmonii nebo jednotu, ale naopak vážně ohrožuje jakýkoli pokus o návrat k rozvinutému heterosexuálnímu životu.

I když jsem už před několika lety skoncoval s minulostí, pořád se nemohu zbavit dojmu, jako by se minulost ke mně neustále připoutávala a stavěla se tak mezi mě a nový život, po kterém tolik toužím. Vyčerpávám se v marných bojích, abych se jí zbavil. Co mám dělat? Na koho se obrátit? Je mi štěstí natolik znemožněno? Uzdravím se někdy?

Prosím, modlete se za mě! Ale hlavně se modlete za desítky mladých lidí, které jsem osobně poznal, které jsem zranil v jejich mysli i duši, kteří mi dávali svá srdce a jejichž zkázu jsem urychlil. Jsem nešťastný kvůli zlu, které jsem napáchal. Snad se nade mnou Bůh smiluje a dá mi ještě šanci začít žít nový život! Takový, po kterém jsem vždy toužil – čistý a plný skutečné lásky.“

Hervé

____________________________________________________________

"Pocházím ze slušné rodiny, ve které vládla atmosféra „dokonalé“ lásky, která nijak nenaznačovala náhlé změny. A přece, když mi bylo devět, rodiče se rozešli a v mém i jejich životě se mnohé změnilo. Maminka měla trochu problémy s alkoholem a tatínek nic neviděl nebo alespoň dělal, že nevidí.

Jednou mě můj starší bratr proti mé vůli uvedl do sexuálních praktik. Cítil jsem, že to není dobře, ale co jsem měl dělat v devíti letech? Tyto praktiky byly pořád častější, až jsem v nich našel rozkoš. Léta plynula a čím jsem byl starší, tím víc jsem si uvědomoval, že mě muži přitahují víc než ženy. Vzbuzovalo to ve mně velké utrpení a okamžiky hrdinného boje. Nemohl jsem to přijmout. A pak, s kým jsem měl o tom mluvit, komu se svěřit?

Nakonec jsem tento svůj úděl přijal. Cítil jsem se strašně osaměle, tak jsem se spojil s jednou asociací homosexuálů, kde jsem se naučil jak být správný homosexuál. S odstupem mohu říct, že to bylo opravdu šílenství. Všechno muselo být homosexuální, od kadeřníka přes květináře po řezníka. Co to znamená?

Podle doporučení jednoho chlápka z asociace jsem se toulal po vykřičených místech našeho města. Tam jsem potkal jednoho kluka, do kterého jsem se šíleně zamiloval. Po roce, poté, co mě mnohokrát podvedl, se na mě vykašlal a já jsem se propadl do nejhlubší deprese. Jediný cíl mého života, moje jediná radost se vytratila, ukradli mi tu nejdůležitější věc v mých očích – lásku, pocit, že jsem milován, že jsem pro někoho důležitý.

Následovaly drogy, kluby, střídání partnerů, prostě mnoho věcí, okolností a lidí, kteří mě vedli hlouběji do mého neštěstí. Tato část života pro mě byla vůbec nejhorší, protože jsem si vyzkoušel, co je to peklo, navíc s pocitem, že proti tomu nemohu dělat absolutně nic, protože moje vlastní vůle mě táhla stále hlouběji ke dnu. Ano, byl jsem svázaný a chtěl jsem tak zůstat. Všechno, co ve mně kdysi bylo krásné, bylo proměněno a stalo se něčím odporným a zvráceným. I moje touha po lásce, touha milovat a být milován, se stala zvířecí. I když nějaké zbytky touhy po hluboké lásce ve mně přece jen zůstávaly, začal jsem je skrývat, aby neutrpěly v prostředí, kde neexistuje možnost zůstat čistý.

Pomalu jsem se tedy ničil až do chvíle, kdy jsem vstoupil do jakéhosi kostela, odkud jsem zaslechl mnišské zpěvy. Během nejvýše pěti minut jsem ucítil, že moje kolena jsou tažena k zemi. Padl jsem na zem a mé srdce se naplnilo radostí a láskou, jaké jsem ještě nikdy nepocítil. Bůh mi tehdy ukazoval, jakou láskou mě miluje a bylo to něco úžasného.

Plakal jsem dlouhé hodiny a postupně se rozhodl, že změním svůj život. Je pravda, že si to vyžádalo mnoho času, že bylo třeba mnoho trpělivosti, vůle, pořádné dávky milosti a také pomoci jednoho přítele, který mi radil, jak se z toho dostat.

Ale dnes už jsme mimo tuto lež zvanou homosexualita. Už jsem vyšel z toho zlého snu. Nadále mě přitahují muži, ale už čistým způsobem. Mám to štěstí, že mám opravdového přítele, kterého mám velmi rád a který má rád mě. V jednu chvíli jsem sice pocítil touhu jít s ním dál (mimochodem by to nebylo možné, protože je heterosexuál), ale až do hloubi srdce jsem si uvědomil, že by to byla ta nejhorší věc, která by se mohla stát. Totiž láska z čistého přátelství je tak nezištná a může tě naplnit daleko nad tvé očekávání. Co je sexuální akt v porovnání s hlubokou radostí z toho, že jsi někým plně přijímán. Jak dlouho mi trvalo, než jsem si tohle uvědomil! Jak dlouho mi trvalo, než jsem si uvědomil, že jsem hodný lásky daleko nad své tělo a svůj zevnějšek. . . že nejsem zvíře!

Jestli potřebuješ pomoc, neváhej o ni požádat. A hlavně se modli k Bohu Otci a Jeho Synu Pánu Ježíši. Bůh nezůstane netečný k upřímným prosbám svých dětí. Věř mi, Bůh může uzdravit tvé bolestivé rány, když k Němu přijdeš. Hlavně si nenech namluvit, že už je příliš pozdě. Nikdy není pozdě začít znovu a jinak.“

Louis

Tato svědectví byla vybrána z knihy Homosexuální. . . od Daniela Ange