JSME VE VÁLCE
Buď je člověk v království Kristově, nebo v satanově. Říše jsou pouze dvě. Také lidé se podle evangelijního líčení dělí na „syny světla“ a „syny temnoty“. Lidé nejsou jedinými svobodnými bytostmi, které byly stvořeny. Vesmír je také obydlen nezpočetnými duchovními bytostmi, jež nejsou fyzické, alespoň ne tak, jak fyziku chápeme. Tento duchovní svět nám dokonale odhaluje Bible. A pokud to, co říká Bible, pro vás není směrodatné, měli byste vzít na vědomí, že tento názor zastávala téměř každá kultura, která kdy existovala před kulturou naší vlastní. Snad nám tady naše „osvícená“ mentalita brání porozumět něčemu, čemu ostatní národy vždy bez problémů rozuměly.
Biblický termín pro tyto bytosti je „andělé“ nebo „démoni“ – nepředstavujte si ale okřídlené bílé hráče na harfu či čerty s rohy a vidlemi. V Bibli není o takových hloupých představách řečeno nic. Pro tyto duchovní bytosti tam jsou používány termíny „knížata“ a „mocnosti“, což více zdůrazňuje jejich „duchovní sílu“ než konkrétní entitu.
Křesťanský názor založený na Písmu v každém případě zní, že tyto bytosti jsou stejně jako my osobní a svobodné a stejně jako my zneužily svoji svobodu k činění zla také některé z nich. Tyto zlé duchovní síly – „démoni“ – jsou nyní ve válečném stavu proti Bohu i člověku. A Země je jejich bitevním polem. V Písmu je toho řečeno dost o tom, že tyto bytosti měly dokonce mnohem větší potenciál milovat než lidé, a s tím souvisí i skutečnost, že i jejich potenciál k páchání zla je mnohem větší.
„Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla.“ (Nový zákon, Efezským 6, 12)
LUCIFERŮV PÁD
Bible nám sděluje, že nejkrásnější z veškerého Božího stvoření byl Lucifer (Světlonoš). Měl tu největší kapacitu milovat. Už z jeho jména vyplývá, že sám neměl žádné vlastní světlo, ale očekávalo se od něj, že bude zrcadlit světlo a slávu Boží.
Bůh by nikdy nestvořil bytost, která by byla tak velká a krásná jako On sám. Lucifer byl tedy mnohem menší než Bůh, ale představoval to nejlepší, co Všemohoucí mohl udělat.
„. . . vždyť sám satan se převléká za anděla světla; není tedy nic překvapujícího na tom, že se jeho služebníci převlékají za služebníky spravedlnosti.“ (Nový zákon, 2. Korintským 11, 14)
Z křesťanského hlediska je tedy Země doslova obležena mocí zvnějšku. Existuje moc čistého zla, která nyní působí na každého a na všechno na zemi. Všichni jsme více či méně oběťmi války.
Co však bylo tím hříchem, který zapříčinil Luciferův pád? Jednoduše domýšlivost – PÝCHA.
Ve starozákonní knize Ezechiel se píše: „Pro tvou krásu se stalo tvé srdce domýšlivým, pro svou skvělost jsi zkazil svoji moudrost.“
Lucifer si zvolil svou vlastní cestu, protože prahl po uctívání. Řekl si: „Vystoupím na nebesa, vyvýším svůj trůn nad Boží hvězdy . . . s Nejvyšším se budu měřit.“ (Starý zákon, Izajáš 14, 13-14)
Než Lucifer udělal svou zásadní chybu, bylo všechno ve vesmíru v souladu s Boží vůlí. Každá Bohem stvořená bytost byla poslušná Bohu. Avšak od Luciferovy vzpoury existuje odpor vůči Božím pokynům.
Boží vůle je to, co bychom si všichni zvolili, kdybychom znali všechna fakta.
Lucifer pro svůj útok získal třetinu andělů a rozehrál obrovskou hazardní hru. Vznikl HŘÍCH, který uvedl do pohybu zákon nezamýšlených důsledků.
Bůh to však předvídal. Stvořil Lucifera s možností vzpoury, proto byl na ni připraven. Bůh se rozhodl Lucifera využít k tomu, aby ukázal pravdy, které by jinak zůstaly trvale skryté, kdyby do světa nevstoupilo zlo. Zlo nechtěně odhaluje smysl dobra. Nyní měly Bohem stvořené bytosti možnost spatřit, před čím je Bůh chtěl ochránit.
SATANOVA STRATEGIE
Lucifer svojí vzpourou přišel o své postavení i o své jméno. Už nebyl Světlonošem, ale satanem (ďáblem). To není jméno, ale označení pro odpůrce, svůdce, lháře, pomlouvače, nepřítele a žalobce. Toto vše satan s oblibou dělá. Jeho největší zbraní je klam. Satan se stal z anděla světla knížetem temnoty. Myšlenka vytvořit konkurenční království po vzoru andělské říše, v níž sloužil, byla lákavou vyhlídkou. Chtěl vládnout.
Když satan sledoval stvoření Adama a Evy, jistě si pomyslel, že jsou to nejzvláštnější tvorové, jaké kdy viděl. Byli stvořeni k Božímu obrazu a byli schopni takového společenství s Bohem, jaké neměli ani andělé. Hned od začátku satan věděl, že udělá všechno, co bude v jeho silách, aby je ve svém útoku na Boha získal pro sebe.
Satan velice rád mluví. S nesmírnou oblibou předstírá, že má vnitřní spojení na Boha a že stačí, když mu budeme naslouchat a všechny naše otázky budou zodpovězeny.
Částí těla, kterou by satan chtěl ovládat nejvíce, je náš jazyk. V jeho moci je žehnat i proklínat; dokáže budovat i bořit. Když apoštol Pavel uváděl, jaké mají být manželky diakonů (duchovních vůdců), psal: „Právě tak ženy mají být čestné, ne pomlouvačné, střídmé, ve všem věrné“. V řečtině je slovo „pomlouvačné“ vyjádřeno výrazem diabolos, které doslovně přeloženo znamená „ďáblové“. A slovo ďábel znamená mimo jiné „pomlouvač“. Manželky diakonů tedy nemají být „ďáblové“. Neměly by pomlouvat – mluvit o druhé člověku s úmyslem mu uškodit. I pravda, pokud se řekne z nesprávného důvodu a nesprávnému člověku, je pomluva. Pomluvy uspokojují hluboce pociťovanou potřebu našeho ega. Když očerňujeme druhé, konáme ze ďábla jeho práci! Jednáme podle satanovy logiky a s jeho motivací.
„Považte, jak malý oheň může zapálit velký les! I jazyk je oheň. Je to svět zla mezi našimi údy, poskvrňuje celé tělo a ničí celý náš život, sám podpalován pekelným plamenem.“ (Nový zákon, list Jakubův 3, 5 – 6)
Nevidět nepřítele, nepočítat s ním, nebojovat, nebránit se, znamená v konečném důsledku být oklamán a prohrát. Satan nezná slovo mír – jsme ve válce. Bible nám jasně říká, že v poslední době se aktivita satanským mocností zvýší, tím se zvyšuje i tlak na náš život a bude to pokračovat, protože satan chystá ten největší podvod v dějinách lidstva s příchodem antikrista. Neznat jeho plány a strategii je skutečným bláznovstvím.
Lidé vymysleli o satanovi řadu různých představ a jednou z nich bylo, že žádný satan neexistuje. Je-li satan v ústraní, pak je to jeden z jeho dokonalých tahů.
Proti satanovi nemůžeme bojovat ze svých vlastních sil. V boji s temnými silami platí – ne silou, nýbrž vírou v Ježíše Krista. Apoštol Petr říká: „Buďte střízliví! Buďte bdělí! Váš protivník, ďábel, obchází jako ´lev řvoucí´a hledá, koho by pohltil. Vzepřete se mu, zakotveni ve víře. . .“ ( Nový zákon, 1. list Petrův 5, 8 – 9)
