Jdi na obsah Jdi na menu
 


 

VŠECHNO JE NÁHODA?

   

 

nahoda.jpg

  

Náhoda nemůže produkovat matematické vzorce. A nemůže ani produkovat organizmy, jako je naše mysl, které umějí matematické vzorce sestavit. Domněnka o tom, že příroda dokáže vytvořit bytosti, jež mají touhy, které příroda sama nemůže naplnit, je neslučitelná se vším ostatním, co o světě víme.

 

Nejsi náhoda. Tvé narození nebylo chybou nebo omylem. Není jisté, zda tě plánovali rodiče, ale je jisté, že tě plánoval Bůh. Tvé narození Ho nepřekvapilo. Ve skutečnosti ho očekával. Skutečnost, že v tuto chvíli dýcháš, není ani osud, ani náhoda, ani štěstí, ani souhra okolností. Žiješ, protože to chce Bůh. Ve tvém životě nic není jen tak. Ve všem je nějaký záměr.

    

Ačkoli lidé mohou vstupovat do nezákonných svazků, nejsou žádné nezákonné děti. Mnozí rodiče své děti neplánovali, to však neznamená, že je neplánoval Bůh. Boží záměry pracují i s lidskými chybami, ba dokonce i s lidskými hříchy.

   

Bůh nikdy nedělá nic jen tak – a nikdy nedělá chyby. Nebýt Boha, byli bychom všichni jen „náhoda“.  Pojmy dobro a zlo by neměly smysl a tobě by bylo souzeno jen pár krátkých let na této zemi. Jinak bys neměl žádnou naději.

 

Vědecký svět nám dnes tvrdí, že celý vesmír, Země a veškerý život včetně člověka jsou dílem pouhé náhody. Z  pozorování však víme, že z úplné prázdnoty se samovolně nevytvoří nic.

        

Stavitel nemůže sedět ve své kanceláři a očekávat, že se jednotlivé díly domu samy spojí. Každá stavba vznikla mocnější silou, která vykonala potřebnou práci. Vyšší je odpovědné za vytvoření nižšího. Nikdy to není naopak.

 

I kdybychom připustili náhodný vznik auta protřepáním kontejneru naplněného potřebnými součástkami, nebude toto auto schopno provozu. Vynález vyžaduje více moudrosti, než vystavění. Proto se vnucuje otázka: „Kdo vynalezl všechny ty věci?“ Osobně si myslím, že k tomu, aby člověk uvěřil, že vesmír, Země a veškerý život na ní vznikl z ničeho a úplně náhodou (tedy jaksi mimochodem), je potřeba mnohonásobně větší víry, než k tomu, že toto vše stvořil a řídí Bůh. Skutečně nemám víru na to, abych kdejakou prehistorickou potvoru považovala za svého předka. Jistě, jednotlivé druhy se skutečně vyvíjejí, o tom není pochyb. Nikdy se vám však z koně nevyvine žirafa ani z kočky pes. Stejně tak opice bude vždycky opice. Evoluce existuje, ale pouze v rámci druhů.

   

Člověk je na rozdíl od zvířete hluboce náboženský. Má cit pro právo a spravedlnost. U zvířete neexistuje mravní jednání, neboť neví, co je dobré a co zlé. Nemá svědomí, je vedeno pudem a proto není zodpovědné za své jednání.

 

 

ODKUD SE VZALO VĚDOMÍ VLASTNÍ EXISTENCE?

 

 Podle Bible je mezi člověkem a ostatními tvory zcela jasný rozdíl:

“Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím."  Genesis 1,27)

 

Zatímco zvířata mají pouze tělo a duši oživující, člověk má i ducha. Takže kromě duševního života může žít i život duchovní, což zvířata nemohou. Člověk byl stvořen k trvalému vztahu s Bohem. Proto ta prázdnota, když se rozhodneme jít si svou vlastní cestou.

        

V člověku podle materialismu dospěl vývoj do takové fáze, ve které si oživená hmota uvědomuje vlastní existenci. Hmota nemůže vytvořit to, co v ní není obsaženo. Nikdo nemůže dát to, co sám nemá – říká stará logická poučka. Vznik vědomí je tedy něco, co se z uznávaného vývojového mechanismu zcela vymyká.

 

 

ČLOVĚK – STROJ

 

V posledních letech se hodně mluví a píše o postupném zdokonalování lidského těla, které je stále chatrnější a náchylnější k chorobám. Vzhledem k tomu, že hranice lidského věku se bude stále zvyšovat, musí se tělo přizpůsobit k tomu, aby takový věk vůbec vydrželo. Někteří vědci o tom mají svou vlastní představu – člověk se bude tak zdokonalovat, až se z něho stane stroj. Kyborgové a roboti dnes vládnou počítačovým hrám i světu filmu. Jsou silní a dokonalí, takoví jakými bychom chtěli být i my.

        

kyborg.jpg

 

 

Vyvíjejí se i opačné metody – jak ze stroje udělat lidskou bytost. Co se týče podoby, tak to není takový problém. Ale co uvnitř?

        

Podobné otázky se vynořily ve chvíli, kdy jednotunový počítač IBM „Deep Blue“ zvítězil v šachové partii nad světovým velmistrem Gary Kasparovem. Přečtěme si nyní komentář k historickému šachovému vítězství z pera Davida Gelertnera, profesora počítačové vědy na Yaleské univerzitě:

 

„Myšlenka, že Deep Blue má mysl, je absurdní. Jak by mohl předmět, který nic nechce, ničeho se nebojí, z ničeho se neraduje, nic nepotřebuje a o nic se nezajímá, jak by tento předmět mohl mít mysl? Může vyhrát šachovou partii, ale ne proto, že si to přeje. Není šťastný, když vyhraje, není smutný, prohraje-li. Jaké jsou jeho plány na oslavu vítězství? Doufá, že dneska večer vezme Deep Pink někam na skleničku? Deep Blue se nestará o šachy ani o cokoliv jiného. Hraje šachy ze stejného důvodu, z jakého kalkulačka sčítá či opékač opéká topinky – je to stroj zkonstruovaný za tímto účelem

        

Bez ohledu na to, jak udivující výkony stroje podávají, uvnitř budou vždy neměnné absolutní nic. . . Vytvoří-li počítač myšlenku, bude to umělá myšlenka a vytvoří-li emoci, bude to umělá emoce.

 

Počítač může předvést vše a jednoho dne bude ve všem lepší než člověk. Možná, že ve velmi blízké budoucnosti bude mít člověk za nejlepšího přítele počítač, což je velmi smutné. Ale propast mezi lidskou bytostí a nějakou náhražkou je trvalá a nikdy nebude překlenuta. Stroje budou život stále více usnadňovat, činit jej bohatším a stále méně přehledným.“

 

Pokud se lidstvo vydá tímto směrem, odpovědi na nejzákladnější otázky nikdy nenajde. Naopak, budou se mu stále více vzdalovat.

 

 

ŽIVOT – A CO POTOM?

 

           

Nezapomeň nikdy na dvě pravdy. Předně: ve srovnání s věčností je život velice krátký. A za druhé: země je místem dočasného pobytu. Bible opakovaně přirovnává pozemský život k dočasnému pobytu v cizině. Nemáš zde trvalý domov – Země není tvou cílovou stanicí. Jsi zde pouze na návštěvě.

        

V žádném jiném dějinném období nebyl život v západní civilizaci tak jednoduchý jako dnes. Pořád nás někdo baví a opečovává. Uprostřed vší té zábavy, ohromujících médií a příjemných prožitků se velmi snadno zapomene na to, že v životě nejde jen o hledání vlastního štěstí.

        

 

 

PROČ JSME VŮBEC TADY?

 

  Tvůj život stojí za to, aby ses nad ním zamyslel.

 

  f60017a35e_70691040_o2.jpg

  

  

Smysl tvého života přesahuje tvé osobní naplnění, pokoj tvé mysli či dokonce tvé štěstí. Jde o mnohem víc než o tvou rodinu či tvou kariéru. Chceš-li poznat, proč  ses ocitl na této planetě, musíš začít u Boha. Narodil ses díky Jeho záměru.

   

Hledání smyslu života zaměstnává lidi po tisíce let. A zpravidla máme špatné východisko – začínáme u nás samotných. Pokud se však zaměříme sami na sebe, smysl našeho života se nám nikdy nezjeví. Protože ses sám nestvořil, nemůžeš ani sám přijít na to, proč jsi stvořen. Kdybys dostal do ruky nějaký vynález, který jsi nikdy před tím neviděl, těžko bys poznal, k čemu slouží a ten vynález by ti to sám také neřekl. Jeho smysl může sdělit jen jeho tvůrce – nebo návod k použití. Jen v Bohu můžeme nalézt svůj původ, svou identitu, svůj smysl a své určení. Každá jiná cesta vede do slepé uličky.

 

 

 

VĚČNOST

 

 Bůh nám ve Svém Slovu – Bibli – dává poznat, že tento život není všechno. Pozemský život je jen generálka před skutečnou premiérou. Na druhé straně smrti strávíš neskonale více času než zde. Země je zkušebna pro tvůj život ve věčnosti. Tento život je příprava na život příští.

Na této zemi strávíš nanejvýš sto let – pak ale přijde věčnost. Byl jsi stvořen jako věčná bytost. Bible říká: „Bůh dal lidem do srdce touhu po věčnosti.“ (Bible, Starý Zákon, kniha Kazatel  3, 11) 

 

  96726d2d48_68897006_o2.jpg

 

 

Máš v sobě vrozenou touhu po nesmrtelnosti, protože tě tak Bůh stvořil. Jednoho dne naše srdce přestane bít. Bude to konec pro tvé tělo, ale nebude to konec pro tebe! Tvé tělo je jen dočasný příbytek pro tvého ducha. Bible tvé pozemské tělo nazývá stanem, ale o tvém budoucím těle mluví jako o domu. Bible říká: „Víme přece, že bude-li stan našeho pozemského života stržen, čeká nás příbytek od Boha, věčný dům v nebesích, který nebyl zbudován rukama.“ (Bible, Nový zákon 2. Korintským 5, 1)

                                                                 

Když ti dojde, že v životě nejde jen o přítomnost, když si uvědomíš, že život je přípravou na věčnost, začneš žít jinak. Mnoho aktivit, cílů, ba i problémů, které se zdály být tak důležité, se ti najednou bude jevit jako něco triviálního a malicherného, čemu ani nestojí za to věnovat pozornost. Čím jsi Bohu blíže, tím víc se všechno ostatní zmenšuje.

 

Žiješ-li svůj život s myšlenkou na věčnost, tvé hodnoty se mění. Se svým časem a se svými penězi začínáš zacházet mnohem uvážlivěji. Vztahy a charakter se pro tebe stávají mnohem důležitějšími než věhlas, bohatství, zásluhy nebo zábava. Měníš své priority.

  

Nejde o to, jak do horečnatého života nastrkat ještě více aktivit. Naopak, Bůh tě naučí, jak toho v životě dělat méně – a soustředit se na to, na čem nejvíce záleží.

   

O smyslu života hloubali a diskutovali filozofové tisíce let, ale i ti nejmoudřejší z nich pouze hádají. Bůh nás naštěstí nenechal napospas dohadům. V Bibli nám jasně zjevil, jaké záměry má s naším životem. Bible je naše Příručka uživatele a vysvětluje nám, proč žijeme, jak život funguje, čeho se vyvarovat a co očekávat od budoucnosti.

 

Bůh není pouze východiskem tvého života – on je i jeho zdrojem. Chceš-li objevit smysl svého života, musíš se obrátit přímo k Němu.

 

 

Zajímavé informace najdeš také na  www.klinickasmrt.cz

               Biblické archeologické noviny na www.b-a-n.cz