Jdi na obsah Jdi na menu
 


IDENTITA

 

identita.jpg

Identitu lze obecně chápat jako totožnost. Z latinského slova „iden“ znamenajícího „totožný“ už vyplývá určitý tlak být jako druzí, přizpůsobit se, ztotožnit se s nimi. Totožnost člověka můžeme sledovat jednak na základě jeho biologických vlastností a genetických dispozic, které jsou určeny aktem narození. Naše těla jsou vzájemně různě biologicky disponována, fenotypicky určena a psychologicky nastavena. Rodíme do určitého sociálního prostředí, kultury, náboženských, politických a ekonomických podmínek národů a skupin. Aby toho nebylo málo, tak ještě navíc naše doba posuzuje hodnotu člověka především podle schopností, vzhledu, inteligence a kontaktů.  

Abychom se mohli ztotožnit s nějakým člověkem nebo skupinou lidí, musíme si nejprve vypěstovat určitou image, čehož hojně využívají reklamy a sdělovací prostředky, které nás dnem i nocí doslova bombardují výrobky a značkami, které nezbytně nutně musíme mít, abychom mohli být . . . plnohodnotným člověkem. „Výrobci a distributoři z celého světa se vzájemně předhánějí v prodeji svých výrobků. Každý výrobek je přitom prezentován jako jedinečný, výjimečný a pro život svého potenciálního uživatele jako nepostradatelný. Zajímavý je i způsob vedení reklamních kampaní. Řada nejrůznějších výrobků je spojena s určitým názorem, postojem a hodnotou člověka. Nekonzumujeme tak pouze „Coca-Colu a hamburgery“, ale současně s tím (úmyslně či neúmyslně) se stáváme součástí určitého stylu, trendu, módy. Široká nabídka módních stylů a možností pomocí určitých symbolů zařadit se do určité skupiny (a současně vymezit se vůči okolí) může vzbuzovat fiktivní pocit svobody a autonomní vyjádření vlastní identity.“ (Zygmunt Bauman)

V dolaďování své totožnosti jsme zašli tak daleko, že naši identitu dnes určují především módní doplňky. U náctiletých to jsou mobily a značkové oblečení. V tomto případě by se bez přehánění dalo říct: „Ukaž mi svůj mobil a já ti řeknu, co jsi za člověka.“ U žen hraje důležitou roli vizáž, způsob oblékání a . . . tělesná váha. A u mužů zas plechová elektronikou nabitá vizitka – automobil. 

Položme si dvě strohé a jasně formulované otázky: je dobře, že se z automobilu stal mobilní doplněk, k němuž je člověk citově vázán a jímž se – v případě jeho prestižnější značky - povyšuje nad ostatní? A čím je vlastně způsobeno to, že se z automobilu stal neživotný, avšak dostatečně živý, temperamentní a relativně stálý (někdy více, než lidská bytost) člen rodiny? Stojí za tím snad vnitřní nejistota a nedostatek jiných, lepších povahových rysů, jimiž se šiřitel této asociální myšlenky nevyznačuje?“ (Jakub Sochor)

Jak k tomu vlastně došlo, že hodnotu člověka dnes určují věci, které samy o sobě žádnou hodnotu nemají? Člověk sám sebe degradoval na pouhého spotřebitele a z jeho rostoucí spotřeby a potřeby těží tržní mechanismy světové ekonomiky. Reklamy zas pracují se skutečností, že každý člověk má touhu někam patřit, zařadit se, být součástí čehosi, a tak nabízejí prostředky, jak toho zaručeně dosáhnout. Zneužívají skutečnosti, že postmoderní člověk si ve světě bez hranic a jistot už zdaleka není tolik jistý sám sebou, a proto se o své hodnotě musí neustále ubezpečovat prostřednictvím nehodnotných cetek.

velka-otazka-1.jpgSoučasný svět nám nabízí nepřeberné množství šancí a možností, které nelze všechny rozumně využít. „Na jedné straně má člověk svobodu stát se kýmkoli, volit si identity podle libosti, ale každá nová role je současně předzvěstí konce jednoho dějství „stávání se“ být někým, které nemá příliš dlouhou záruku trvanlivosti. „Postmoderní identity“ jsou zkrátka zpochybněny vlastní proměnlivostí, módností a účelovostí. Identifikace se považuje za pouhou epizodní událost chvilkového charakteru. (sociologové Z. Melosik a T. Szkudlarek)

Vše se točí jenom kolem toho, jak dobře se umíme prodat. A jaký je výsledek všech těch převleků a módních výstřelků? Frustrace a rozčarovanost. Stále žijeme v hustých a spletitých sítích neosobních vztahů hrubého a emociálně chladného světa, který nás nepřijímá na základě toho, kým skutečně jsme, ale na základě toho, co máme a jak vypadáme. A tak se lidské bytosti degradují na pouhé konzumenty a nosiče značkových doplňků. Zkoušíme vše možné a nemožné v domnění, že teď už to snad bude konečně ta pravá identita, se kterou se plně zžijeme. Jsme jako kašpárci v obřím divadle jménem svět. Každý z nás hraje nějaké to představení a čeká jaké vzbudí reakce u publika. Je tohle skutečně vše, o co tu běží? Je tohle ten pravý smysl života? Narodili jsme se jenom proto, aby se z nás stali majitelé luxusních aut nebo vlastníci nejnovějších iphonů? Stačí se opravdu jenom správně obléknou a správně se postavit, abychom byli těmi správnými lidmi? Nepřipadá vám to trochu málo?

Touha po spotřebním zboží, kombinovaná neschopností identifikovat se i jiným smysluplnějším způsobem, může být v některých případech až patologická. Důkazem toho mohou být čínští manželé, kteří prodali tři vlastní novorozené děti, aby měli peníze na iPhony, počítač a luxusní boty.  

odcizeni.jpgNa základě těchto skutečností mi náš postmoderní svět připadá jako nejchudší a nejubožejší svět vůbec. Snad ještě nikdy nebylo lidstvo tak chudé duchem. A čím to? Jednoduše jsme dali přednost materialismu před duchovnem, a tak jenom konzumujeme (přijímáme), ale nic nevydáváme. Protože k tomu, abychom mohli něco hodnotného vydávat, musíme i něco hodnotného přijímat. Jenže není co. Tržní ekonomika se soustředila na brak a cetky made in China. Běžné úkony se maximálně zjednodušují, aby pro nás byly maximálně dostupné, ale je jich tolik, že stejně nestíháme. Žijeme v neustálém shonu a časové tísni, což se značně podepisuje na vzájemné komunikaci, která se většinou zúží na jednu heslovitou sms. Vše ostatní pak doháníme právě těmi nezbytnými doplňky, aby druzí vůbec věděli, s kým mají tu čest – nebo s kým si myslíme, že by ji měli mít. Takový je člověk 21. století. A to je jenom začátek.

Dokud nezačneme hledat ty skutečné hodnoty, které dělají lidský život důstojným a snesitelným, budeme stále jen pouhými konzumenty spotřebního zboží. A tak jako má každý výrobek návod k použití, máme ho i my, protože i my máme svého Výrobce, který jediný ví, jaký je náš smysl a účel. Ano, naším Výrobcem je Bůh. To On do nás vložil ducha, který si neustále klade otázku „kdo jsem a kam jdu“. Pokud se zkontaktujete se svým Výrobcem, už nebudete muset tápat a zkoušet nejrůznější možnosti využití. Pak už budete vědět, kdo jste a jak správně žít, aby měl váš život skutečný smysl a cíl. A nemusíte se bát, že hledáním Boha o něco přijdete, naopak! Ježíš Kristus řekl: „Nemějte tedy starost a neříkejte: co budeme jíst? Co budeme pít? Co si budeme oblékat? Po tom všem se shánějí pohané. Váš nebeský Otec přece ví, že to všechno potřebujete. Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno.“ (Matouš 6,31 -33) Možná, že vás Bůh nezahrne tím největším možným materiálním luxusem, ale ten už potom ani nebudete potřebovat. To mi věřte :-)

 

 osvobozeni.jpg


 


 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář