"Přežila jsem, abych o tom mohla vydat svědectví.“

Gianna Jessen

Bylo jí sedmnáct let, když se rozhodla jít na potrat. Možná dítě prostě nechtěla. Možná opravdu věřila, že to je jen kousek tkáně. Možná na ni někdo tlačil, otec dítěte nebo rodiče. Možná měla pocit, že nemá jinou volbu. Nevíme. 

Protože už byla ve vysokém stupni těhotenství, jednalo se o potrat solným roztokem.  Tady se musíme na chvíli zastavit, protože možná ne všichni vědí, co to je potrat solným roztokem. 

Tato metoda se používá od 16. týdne. Skrz matčino břicho je do plodového vaku dítěte zavedena dlouhá jehla. Tou se nejprve odstraní trocha plodové vody a poté je vstříknut silný koncentrovaný solný roztok. Dítě tento roztok spolkne a "vdechne" a je jím pomalu zabíjeno. Roztok funguje také jako žíravina leptající pokožku. Dítě kope a silně sebou škube, zatímco doslova zaživa hoří.  Někteří tuto metodu přirovnávají k účinkům napalmu na nevinné válečné oběti. Obvykle trvá něco přes hodinu, než dítě zemře. Příčinou smrti je akutní hypernatremie (vysoká hladina sodíku v krvi) nebo akutní otrava solí, při níž dojde k všeobecnému rozšíření cév, otokům, překrvení, krvácení, šoku a smrti. Děloha se začne během 24 hodin stahovat jako při porodních bolestech. Stahy pokračují a matka porodí mrtvé dítě. Někdy, výjimečně, se však stane, že se dítě narodí umírající, ale ještě živé. 

To v případě Gianny Jessen, protože ona toho dne, 6. dubna 1977, nebyla onou dívkou podstupující potrat. Byla tím zabíjeným dítětem. 

Měla velké štěstí, protože v takových případech se dítě obvykle prostě nechá bez lékařské pomoci, aby umřelo hladem nebo podchlazením. Toho dne však potratový "lékař" nepřijel včas na kliniku, a tak tam byla jen zdravotní sestra, která se rozhodla dítě převézt do nedaleké dětské nemocnice.

Gianna zůstala v nemocnicích několik měsíců, a pak byla osvojena pěstounskou rodinou. Protože během potratu neměla dostatečný přísun kyslíku, odnesla si následky v podobě mozkové obrny. Chodit začala až ve třech letech a o berlích, ale postupně se jich zbavila a dnes se dokonce účastní maratonských běhů. Říká, že je za své postižení svým způsobem vděčná, protože jí připomíná, jak velké měla štěstí a jak velký dar je to, že vůbec naživu.

Pravdu o svém příchodu na svět se dozvěděla ve dvanácti letech. Od té doby považuje za svou morální povinnost angažovat se v hnutí za práva nenarozených dětí, ohrožených umělým potratem. Usiluje o znovuzavedení právní ochrany nenarozených dětí, jakou měly před zavedením potratů v roce 1973 (USA).

Na jednom setkání řekla: „Když mluvím, nemluvím jenom za sebe, ale i za ty, kteří ještě mluvit nemohou. To nejlepší, co vám mohu ukázat, je, jak jsem bránila svůj život. Život je ohromný dar. Zabití nevinného není nikdy odpovědí na jakoukoli situaci. Vyvraťte mi to.“

Přečtěte si další související články (omlouvám se, že odkazy nejsou aktivní):

"Neměnila bych", říká matka, jejíž syn přežil potrat.

http://pro-zivot.pise.cz/6-nemenila-bych-rika-matka-jejiz-syn-prezil-potrat.html

Barak Obama - bez slitování zabíjet!

http://pro-zivot.pise.cz/69-barack-obama-bez-slitovani-nad-bezbrannymi.html

Svoboda volby. . . zabíjet

http://pro-zivot.pise.cz/119-svoboda-volby-zabijet.html

Kdo má větší právo na ochranu - moucha nebo dítě?

http://pro-zivot.pise.cz/93-moucha-a-dite-kdopak-si-zaslouzi-vetsi-ochranu.html

Domácí mazlíčci mají své hřbitovy, mrtvorozené děti spalovny odpadu.

http://www.vitalia.cz/clanky/domaci-mazlicci-maji-hrbitov-mrtvorozene-deti-spalovnu-odpadu/