Jdi na obsah Jdi na menu
 


SVATÝ I HŘÍŠNÝ

 

Mnoho křesťanů trápí skutečnost, že po tom, co uvěřili a vydali svůj život Ježíši Kristu, stále tíhnou k nejrůznějším hříchům a sklonům. V jejich životech neustále bojuje touha po svatosti s hříšnou přirozeností. Jak je to možné? Neměli bychom být dokonalí (svatí) hned jak přijmeme Krista jako svého Spasitele? Z Bible víme, že každý, kdo uvěří v Ježíše Krista, přijme dar Ducha svatého a znovu se narodí – stane se novým člověkem, který žije podle zcela odlišných řádů, než žil doposud. Všichni na sobě ale pozorujeme, že ten starý člověk ještě tak úplně nezemřel a umí se pěkně hlásit o slovo. Způsob jednání a myšlení tohoto „starého já“ je plně v opozici vůči tomu, co si přeje Bůh. Proč tento starý člověk nezemře okamžitě po přijetí Krista a my s ním musíme stále bojovat? I když své „staré já“ denně topíme, ono vždy znovu vyplave na povrch. Proč?


stary-clovek.jpg

 

Odpověď není až tak složitá – Bůh nemá v úmyslu okamžitě a zcela anulovat moje staré „já“. Protože kdyby to udělal, nespasil by vůbec mě, ale někoho úplně jiného. Jsem to však já ve svém staré přirozenosti, koho Bůh miluje a chce spasit. A tak přetváří mne, Tebe nebo kohokoliv jiného zevnitř navenek. On jednoduše nesrovná se zemí to, co ve mně už bylo. Postupem času se ale stane, že moje nové „já“ přeroste s Boží pomocí to staré. Ke svatosti určitě nepatří nějaká náboženská maska, ale upřímnost a opravdovost před Bohem.


Takže od okamžiku, kdy uvěříme, se stáváme novým stvořením v Kristu. Veškerý náš hřích je pohlcen křížem a je nám dána Kristova spravedlnost. Je nám odpuštěno a jsme proměňováni. Tuto pravdu však v našich životech okamžitě nemanifestujeme. Náš starý obvyklý způsob myšlení často naše odpuštění nepřijímá. Náš starý způsob života vzdoruje změně, kterou Bůh koná v našem srdci. Naše stará hříšná identita, definovaná veškerými našimi předchozími zážitky, sklony, city a ambicemi, které jsme měli a máme, prostě potřebuje čas k zániku. Kdyby Bůh úplně vymazal toho starého člověka, naše „já“ by zaniklo. Jistě je Boží vůlí také to, abychom s Jeho pomocí na své proměně pracovali, což nás vede k větší pokoře a k poznání Boží lásky a moci. Až teprve v nebi bude to, čím opravdu jsme, manifestováno naplno.

 

156971_123289221066968_7116723_n.jpg

 

Jak tedy mohou být křesťané zároveň svatí i hříšní? Z hlediska jejich znovu obnovené podstaty jsou svatí, ale z hlediska toho, jak tuto skutečnost projevují ve svých myšlenkách, citech a skutcích, jsou stále hříšní. Ještě bych ráda zdůraznila, že od svého „starého já“ nejsme osvobozováni na základě nějakého svého vlastního výkonu, ale tak, že prostě jenom dovolíme Pánu, aby posiloval našeho „nového člověka“ uvnitř a umrtvoval toho „starého“. Jediné, co pro to můžeš udělat je, že dovolíš Božímu životu (Duchu svatému), aby se v tobě usídlil. Jak? Vyznáš, že jsi hříšník bez naděje v sebe sama a přijmeš Ježíše Krista jako svého Zachránce=Spasitele. Nech Boha, aby tě miloval a přijímal takového, jaký jsi a pomalu začneš cítit vnitřní touhu i sílu k tomu, aby ses stal takovým, jakým On tě chce mít. Bůh sám pak bude pracovat na tvé proměně, která jistě nenastane ze dne na den a způsobem, o kterém se ti nesnilo.


 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Pavel - Trpělivost malých kroků

Důvěra v Krista a každodenní modlitba dělá v našem nitru zázraky. Uvěřil jsem Kristu před 24 lety a to bylo nejlepší, co mě v životě potkalo.