Jdi na obsah Jdi na menu
 


ZAMILOVANOST

 

                                 

                                   zamilovanost-a-laska.jpg

 

Zamilovaní lidé mají přirozený sklon zavazovat se sliby. Milostné písně po celém světě jsou plné slibů lásky až za hrob. Je to naprosto přirozené a také správné. Otázkou však je, proč ti samí lidé, kteří si slibovali, že se budou celý život a za všech okolností milovat, už za pár let nebo dokonce měsíců, zpočátku tak vášnivý vztah opouštějí. Je až neuvěřitelné, jak rychle člověk dokáže zapomenout a přeorientovat se na někoho jiného. Přitom slib, který jsem učinil(a), dokud jsem byl(a) zamilovaný(á), mě váže, i když zamilovaný(á) být přestanu. Sliby se totiž týkají věcí, které jsou v mé moci – týkají se mého jednání, ne citů.


To, co nazýváme zamilovanost, je nádherný stav. V mnoha ohledech je pro nás přínosný. Činí nás odvážnějšími, štědřejšími, velkorysejšími, otevírá nám oči pro krásu a to nejen milované osoby, ale i všeho ostatního. Zamilovanost nám rovněž pomáhá potlačovat čistě živočišnou stránku naší sexuality. V tomto smyslu je láska slavným vítězem nad chtíčem. Být zamilovaný(á) je tedy dobré, ale není to to nejlepší. Zamilovanost vám například nikdy nevytvoří spolehlivou půdu pod nohama. Nemůžete na ní postavit svůj život jako celek, protože žádný cit nikdy nebudete prožívat se stále stejnou intenzitou a mnohé city se časem vytratí zcela. Proto se na city, ať už jsou sebeintenzivnější, nemůžete spoléhat. Přetrvat může poznání, zásady či zvyky, ale city přicházejí a odcházejí. A ať už lidé tvrdí cokoli, stav zamilovanosti je pomíjivý.


Staré pohádky končívají slovy „. . . a žili šťastně až do smrti“. Znamená to snad, že dalších padesát let se cítili úplně stejně jako před svatbou? To rozhodně ne. A pokud by se to stalo, bylo by to zcela nežádoucí. Vždyť, kdo by vydržel žít v takovém napětí třeba „jenom“ pět let? Co by se stalo s vaší prací, chutí k jídlu, spánkem či přáteli? Přestat být zamilován ovšem neznamená přestat milovat. Skutečná láska není pouhý cit. Je to hluboká jednota udržovaná vůlí a záměrně posilovaná návykem. Partneři se mohou navzájem milovat dokonce i ve chvílích, kdy se sobě navzájem nelíbí a mohou si uchovat lásku i tehdy, kdy by se mohli snadno zamilovat do někoho jiného. Zamilovanost je vedla ke slibu věrnosti a později jim mnohem klidnější láska umožňuje tento závazek dodržet.


Romantické filmy a knihy však v lidech vyvolávají domnění, že pokud si vzali tu správnou osobu, zůstanou na věky zamilovaní. Když pak zjistí, že zamilovaní už nejsou, považují to za důkaz toho, že udělali chybu a že mají právo na změnu. Neuvědomují si, že až svého partnera vymění za „lepšího“, nová láska ztratí lesk úplně stejně jako ta stará. Stejně jako v jiných i v této oblasti života přichází vzrušení na začátku, ale později se vytratí. Vzrušení, které prožívá chlapec, který se chce stát pilotem, ho opustí, jakmile vstoupí do R. A. F. a začne se opravdu učit létat. Prvotní nadšení sice zemře, nicméně na jeho místo nastoupí zájem daleko tišší a trvalejší.


Mohlo by to souviset s Kristovým výrokem, že nic nemůže žít, dokud to nejprve nezemře. Nemá smysl pokoušet se udržet nějaké vzrušení jako na počátku. Ať vzrušení pomine – ať zemře. Když si projdete tímto obdobím „smrti“, vstoupíte pak do klidnějšího zájmu a štěstí, které následuje. Pak zjistíte, že žijete ve světě, kde vás čekají stále nová vzrušení. Pokud se ale rozhodnete učinit ze vzrušení svoji pravidelnou stravu a budete se snažit jej uměle prodlužovat, bude stále slabší a budete na něj narážet stále méně a méně. Je lepší naučit se plavat v klidných vodách, než se stále cachtat u břehu jako batole.


Z knih a filmů přejímáme ještě další přesvědčení. Totiž to, že zamilovanost je něco, čemu se nemůžeme vzepřít. Je to něco, co se člověku zkrátka „přihodí“, podobně jako spalničky. Mnozí tomu věří, a pak vidíme, jak někteří lidé žijící ve spokojeném manželství hodí ručník do ringu a vzdají se, jakmile je začne přitahovat nějaká nová známost. Jistě, když se setkáme s někým krásným, chytrým a sympatickým, v jistém smyslu bychom měli tyto vlastnosti obdivovat, protože jsou hodny obdivu. Záleží však pouze na naší volbě, zda se tato náklonost promění v to, co nazýváme zamilovaností. Je-li naše mysl plná románů a sentimentálních písní, může se nám to přihodit velice snadno. Bude to ale naše chyba. Vždy máme totiž možnost tomu zabránit vůlí. Otázkou pouze zůstává, jestli chceme. Když jde o věci, které jsou nám příjemné tak, jako právě zamilovanost, rádi si nalháváme, že jsme jenom takové loutky, které se pouze poddávají tzv. osudu. Zodpovědnost za své jednání máme vždy a za všech okolností. Není žádný osud, je jen naše „ano“ nebo „ne“. Ty rozhoduješ o tom, jak se věci budou vyvíjet.


Zamilovanost je tedy pouze přechodná. Nemůžeme být zamilovaní stále. Utváří se na začátku vztahu, aby posléze ustoupila pevnějšímu poutu – lásce. Zralá láska není řízena jenom nějakými city, ale především vůlí. Jestliže tedy tomu druhému slíbím věrnost na celý život, neslibuji, že do něho budu po zbytek života zamilovaný(á) stejně jako teď, ale že náš vztah uchovám, i přestože už to nebude takové jako na začátku. Slib je dohoda, ujištění, smlouva, že to tak bude nejenom za stávajících podmínek, ale i za podmínek krajně nepříznivých. Pokud už dopředu víš, že nemáš na to svých slibů dostát, nic raději neslibuj. Pokud porušíš svůj slib jednou, co ti zabrání, abys jej porušil znovu? Je třeba mít na paměti, že euforie zamilovanosti brzy vyprchá, růžové brýle ztmavnou a vše se bude zdát obyčejné jako předtím. A co potom? Kdo hledá trvalou zamilovanost bude vždycky zklamán, protože zamilanost je o citech a city jsou velmi nestálé.


Proto nestavěte svůj život a své štěstí na tom, co právě cítíte. Za rok, za měsíc nebo už zítra to může být všechno jinak. Nebojte se budovat pevné vztahy a investovat do nich, vždyť všechno rozbít a jít za nějakou vidinou, to dokáže každý. I ta nejkrásnější vidina je jenom obyčejný člověk se všemi svými klady i zápory, které teď možná pro svou zamilovanost nevnímáte, ale jednoho dne vám začnou pěkně lézt na nervy. Zamilovanost je brána, kterou máme vejít do lásky a jak má taková láska vypadat, je krásně popsáno v Bibli:

    

 

Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá.“    (1. Korintským 13)

 

 

 





(V článku jsou použity úryvky z knihy K jádru křesťanství od C. S. Lewise)


 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Barbora - Poděkování

Děkuji Vám, Hanko, za Vaši práci. Tyto stránky obsahují mnohé potřebného odpovědi na ty nejdůležitější životní otázky a mně je potěšením z vašich zamyšlení čerpat. Také jsem věřící křesťanka již asi 5 let. Stále se však zajímám o všechny tyto otázky, abych byla např. schopná odpovědět svým vrstevníkům, kteří v Boha nevěří a neznají Ho. Ať Vám Pán Ježíš žehná.

Hanka - autorka stránek - Re: Poděkování

Moc děkuji, Barborko. Mám velkou radost, když stránky pomáhají :-) Kéž i tobě Pán Ježíš mocně žehná!

H.

Katka - Díky!

Dřív jsem sjížděla romantický filmy (a následně písničky kde byla nějak vyjadřovaná nešťastná láska) skoro pořád. Moc si uvědomuju jak strašně vysoko jsem lítala "v oblacích" ... Strašně moc jsem to chtěla tu zamilovaost "jako ve filmu" ... Jak moc jsem Bohu vděčná, že jsem v pubertě a ani potom nikdy s nkým nechodila (a že jsem chtěla"). Myslím, že jsem se zkrátka klukům nelíbila, ale byla li to Boží vůle.. Díky Bože! ... Ted už jsem nohama na zemi. ím, že "láska" ve filmu je jen jako a doopravdy taková neexistuje. Na romantický flm se stále ráda podívám a popláču si (jsem přecitlivělá, ne že bych záviděla :D ) Strasně se mi líbí to, že v momentě kdy vyprchá zamilovanost a přijde třeba nějaky stereotip s druhým člověkem tak zde je prosor pro lásku, pro dodržení mého slibu a závazku. Díky za článek a za celý web. Bůh vám žehnej..

Hanka - autorka stránek - Re: Díky!

Ahoj Katko, moc mě potěšilo, že Tě mé stránky zaujaly! Myslím, že v určitém věku je normální mít hlavu tak trochu v oblacích a snít o tom pravém. Nevím, jak Ty, ale já jsem se za toho pravého modlila už od svých 14-ti let, přestože jsem v té době o Bohu a především o Kristu nevěděla vůbec nic. Dodnes mi to přijde zvláštní, ale byl to takový instinkt. Tak nějak jsem věděla, že když se za to budu modlit, určitě to dobře dopadne. O kluky jsem jinak moc velký zájem neměla, přestože jsem o nápadníky neměla nouzi. Měla jsem ale spoustu zájmů a na kluky už mi žádný čas nezbýval. Navíc, ani jeden z nich nesplňoval mé poměrně vysoké nároky. Když jsem pak ve svých 21 letech potkala svého manžela, okamžitě jsem věděla, že je to on. V tu chvíli mi něco řeklo: "Buď si vezmeš tohoto kluka, nebo nikoho." A bylo to jasný - už za měsíc mě žádal o ruku, ale vzali jsme se až mnohem později. Jsme spolu už dvacet let, máme tři děti a nikdy jsem nelitovala. Nedal mi jenom lásku, ale přinesl i víru do naší rodiny. Tu pravou víru, o které jsme do té doby nic nevěděli. Takže, Katko, vlož vše do Boží ruky a věř, že jedině On ví, kdy a kdo má přijít do Tvého života, protože výběr životního partnera je obrovské břemeno pro každého člověka a není radmo pouštět se do toho na vlastní pěst. Přeji Ti mocné Boží požehnání nejenom v této oblasti!

Hanka



Ivana - Zamilovanost

Jsme s manželem 5 roku,řekla bych tek 3roky mě velice miloval,teď už mě si myslím nemiluje,říká,že mě má rád.Jsem z toho nešťastná ,protože já ho teď moc miluji.

Tomáš - Odpověď: Zamilovanost

Ivano, zdá se, že u vašeho manžela vyprchala ona zamilovanost, když říká, že vás už nemiluje. Právě tady nastává prostor pro dostání slibu manželství a lásku z rozhodnutí, jak se píše v tomto zamyšlení. Přeji vám šťastné manželství ve vzájemné lásce, té je třeba se učit.