Jdi na obsah Jdi na menu
 


 

Jmenuji se Hanka a vítám Vás na svých stránkách K zamyšlení, které jsem založila v naději, že informace zde obsažené, by mohly někomu pomoci najít nový směr pro svůj život, podobně jako pomohly mně. Jedná se o soubor nejrůznějších svědectví, článků, výňatků z knih, z Bible, myšlenek lidí známých i neznámých (včetně mých), a také odkazů na jiné stránky, pokud na těch mých nenajdete to, co hledáte.

 

identita.jpg

 

V dnešní době je nám předkládáno, že svět, ve kterém žijeme, je dokonale probádaný a věda má na všechno správnou odpověď. Stačí si jen sednou k počítači a vše si vygůglit. Osobně si to nemyslím. V mnoha odvětvích tomu tak skutečně je, ale třeba ohledně smyslu a důvodu naší existence věda příliš velké pokroky neudělala. Žádné teorie a hypotézy totiž neřeší základní filozofickou otázku člověka - kdo jsme a jaký je smysl naší existence. Nevím, jak Vás, ale mě vždycky zajímalo, proč tady jsem a kde se to moje „já“, které o všem takto přemýšlí a klade si různé otázky, vlastně vzalo. Pokud totiž smrtí naše existence končí, tak k čemu to všechno je? Vždyť jedinou logickou odpovědí na tuto otázku by bylo - k ničemu. A jestliže náš život nemá žádný důvod ani cíl, tak proč se o něco snažit? Jsme jenom takové snítko ve vesmíru – shoda náhod, která se na okamžik ukáže a krátce nato zase zmizí. Trápíme se a namáháme úplně zbytečně, protože naše bolest a slzy nikoho nezajímají. Nemá tudíž smysl tím vším procházet a pravdu mají ti, kteří hledají vysvobození ve smrti, jakožto jediné únikové cestě z tohoto pekla, které jsme si tady vytvořili. Proč nám na životě tak záleží, když jsme jenom pouhou hříčkou náhod bez cíle a beze smyslu? Proč nám není všechno jedno (i když někomu možná ano) a co nás nutí hledat odpovědi na podobné otázky? Všichni máme dvě možnosti – můžeme dál zahánět znepokojivé myšlenky a žít jako zvířata, kterým stačí se dobře najíst, napít a pobavit anebo se můžeme vydat na cestu za poznáním, s tím, že možná objevíme věci, které se nám vůbec nebudou líbit, protože naruší veškeré naše dosavadní představy o jednoduchém světě.

 

ja-informace.jpg

 

V současnosti je trh zaplaven nejrůznějšími a mnohdy lákavými nabídkami, jak dosáhnout pravého poznání. Já nabízím cestu, po které sama jdu už 15 let a mám ji dobře vyzkoušenou. S jistotou mohu říct, že je to cesta lásky a pokoje, který nikde jinde nenajdete. Je to také cesta mnohých odpovědí, které vůbec nejsou tak jednoduché, jak by se na první pohled mohlo zdát. Pro některé odpovědi si musíme navíc sáhnout hluboko do svého nitra a to často bolí. . . a hodně. Co je to za cestu? Je to cesta následování Ježíše Krista, tedy jedna z nejméně populárních vůbec. Navíc je to cesta velice náročná, avšak námaha, kterou mě to stojí, se mnohonásobně vyplácí a vyplatí. A ne jenom mně, ale i miliónům ostatních, kteří se také rozhodli touto cestou jít. Některá pozoruhodná svědectví si můžete přečíst v rubrikách VĚDA A VÍRA, NICK VUJICIC, PŘÍBĚHY VELKÉHO HRDINSTVÍ, JAK BŮH PRACUJE V ŽIVOTĚ ČLOVĚKA, BÝVAL(A) JSEM..., HARDROCKOVÉ HVĚZDY O JEŽÍŠI, ROCKY, NA POKRAJI SMRTI, OKULTISMUS a další.

 

Počátky mojí víry nebyly nikterak jednoduché. Pokud bych měla zvolit slovo, které by můj stav nejlépe charakterizovalo, pak by to byl určitě chaos. Vyrostla jsem v rodině, která se považovala za formálně věřící, ale ve skutečnosti u nás v Boha nevěřil skoro nikdo. Až na moji babičku (katoličku), která mi předala určité ponětí o duchovním světě, přestože jsem tehdy nerozuměla vůbec ničemu z toho, co mi říkala. Nikdy se jí sice nepodařilo přesvědčit mě, abych chodila na katechismus, ale za toto ponětí, byť velmi nejasné, jsem ji dodnes vděčná, protože až do mých 21 let byla jediným člověkem, který mě nasměroval k duchovnímu způsobu myšlení, který ve zbytku naší rodiny zcela chyběl. Tento duchovní způsob myšlení mi zprvu velmi komplikoval život, protože se mi dlouho nedařilo ho správně uchopit (více o tom píšu v rubrice OKULTISMUS, v podrubrice OSOBNÍ SVĚDECTVÍ) a až po dlouhé době bloudění jsem se prostřednictvím svého manžela dostala mezi křesťany a postupně jsem získávala odpovědi na otázky, které mě tížily ze všeho nejvíce. Ke svému překvapení jsem zjistila, že křesťanství rozhodně není jenom pro staré a nemocné, jak jsem si do té doby také naivně myslela. Tato tolik zesměšňovaná víra mi dala to, co jsem tolik let marně hledala všude jinde – vysvobození a pokoj do srdce, který dává jedině Bůh. Každý den jsme bombardováni neskutečným množstvím informací, z nichž většinu ani nepotřebujeme vědět, ale ty nejdůležitější informace nám pořád chybí. Není důležité vědět mnoho, ale to, co je třeba. A já jsem to, co je pro můj život nejvíce třeba, našla právě v křesťanství a ve vztahu s Kristem. 

 

velka-otazka-1.jpg

 

Ne, netvrdím, že je to procházka růžovou zahradou. To vůbec ne, naopak. Následování Krista  vyžaduje značné sebeovládání v mnoha různých oblastech, ne-li ve všech. A právě proto je křesťanství nejméně populárním náboženstvím – kvůli vysokým nárokům. My křesťané jsme navíc ze všech stran bombardováni nesmyslnými požadavky, abychom svoji víru vědecky obhájili (což je nemožné, proto víra sleduje úplně jiné cíle než věda), a pokud toho nejsme schopni, je nám přisuzována značná omezenost. A být v dnešní době omezencem v očích druhých, to je konečná, proto málokdo je ochoten tuto oběť podstoupit.

 

vysvobozeni.jpg

 

Při svém rozhodování jsem tuto skutečnost měla samozřejmě na paměti a bylo mi jasné, že jakmile se stanu křesťankou, tak tím moje pověst značně utrpí, protože v očích druhých budu „nějaká divná“, „pánbíčkářka“ nebo něco ještě horšího. Přesto jsem zvolila právě tuto nejvíce opovrhovanou cestu, navzdory všem jejím úskalím. Jestliže si uděláte chvilku čas a začtete se, jistě brzy zjistíte, proč toho ani v nejmenším nelituji. Lidské poznání se mění, lidský obdiv je přelétavý, lidská moudrost má své hranice, lidské úsudky jsou mnohdy mylné. Čeho se tedy chytit? Kde najít pevný bod, na který bychom mohli zavěsit celý svůj život s jistotou, že ho udrží, když tento svět nenabízí jistoty vůbec v ničem, kromě toho, že dříve či později zemřeme? Tento pevný bod musíme tedy hledat mimo náš svět – ve světě duchovním, který však bez správného průvodce není možné správně pochopit. Když člověk hledá Boha po svém, vznikne další náboženství. Když Bůh sám ukázal člověku cestu, po které má jít, vzniklo evangelium, a právě to se Vám zde snažím poněkud neobvyklým způsobem zprostředkovat. 

 

Nemusíte se mnou ve všem souhlasit, ale zkuste si na okamžik připustit, že život smrtí nekončí a není tudíž vůbec jedno, jak ho prožijete. Můžete namítnout, že jste ještě mladý/mladá a otázky ohledně smrti zatím neřešíte. Jenomže smrt není nějaká vzdálená hranice někde tam vepředu, ke které celý život směřujeme. Smrt jde neustále vedle nás a my tu hranici můžeme překročit prakticky kdykoli. A právě z toho důvodu je dobré mít tyhle věci vyřešené, dokud je čas, protože zítra už může být pozdě. A nejde zde pouze o smrt, ale především o život, který hned tak něco nebo někdo nenaplní. Proto zvu každého, kdo má alespoň trochu zájem, k zamyšlení nad tím kdo jsme a kam směřujeme. V návštěvní knize najdete mailovou adresu, na kterou mi v případě zájmu můžete napsat. Budu ráda.

 

Přeji Vám vše dobré!

 

Hanka