Jdi na obsah Jdi na menu
 


VE ZDRAVÉM TĚLE ZDRAVÝ DUCH?

 

 

Jedna žena jménem Nancy si do regionálních novin dala následující inzerát:

„Jste-li sami a máte těžkosti, zavolejte mi. Sedím v invalidním vozíku a mám spoustu času. Ráda Vám budu naslouchat. Sdílená bolest je poloviční bolestí.“ Ohlas na tento inzerát byl enormní. Už první týden volalo přes třicet lidí.

 

Co vedlo tuto ženu, aby tu byla pro jiné a pomáhala jim v jejich problémech? Takto zní její krátké svědectví:

„Předtím, než jsem ochrnula, jsem byla tělesně naprosto zdravá, ale prožívala jsem hluboké duševní trápení. Došlo to tak daleko, že jsem se pokusila vzít si život. Avšak místo, abych zemřela, ochrnula jsem od kyčlí dolů. Když jsem byla úplně v koncích, slyšela jsem v nemocnici jakýsi vnitřní hlas, který mi říkal: ´Nancy, ty jsi měla zdravé tělo, ale nemocnou duši. Od nynějška budeš mít invalidní tělo, ale dostaneš zdravou duši.´ Začala jsem číst Bibli a nejprve jsem poznala svoji vinu před Bohem. Potom jsem poznala, že Ježíš Kristus za moje hříchy na kříži zemřel. A tak jsem se Mu se vším svěřila a obdržela jsem odpuštění svých hříchů. Během krátké doby se zahojily i mé vnitřní rány. A víte co? Už bych neměnila. Úleva, kterou jsem pocítila, když jsem si s Pánem Ježíšem dala všechny věci do pořádku, nemůže nic nahradit ani vyvážit.“

 

zivot-na-voziku.jpg

 

Tělesné zdraví, dokud ho člověk má, si mnohdy ani neuvědomuje, protože ho považuje za samozřejmost. A co hůř – nejednou nás právě to zdraví od Boha spíše odvádí, protože máme tolik vlastních zájmů a aktivit, že si na Toho, který jediný může dát našemu životu opravdový smysl, ani nevzpomeneme. Teprve až když vyzkoušíme všechny možnosti a zjistíme, že jsme pořád stejně prázdní, máme naději poznat zdroj pravého naplnění.

Dnešní svět nám nabízí vše možné i nemožné k uspokojování potřeb a choutek všeho druhu. Je to jako přijít do místnosti plné švédských stolů, kde se nacházejí ta nejlepší jídla. Někdo si začne vybírat, jiný se zase přejídat, až se mu z toho všeho nakonec udělá zle. V lepším případě se i ta nejlepší jídla časem přejí, takže už je pak nemůžete delší dobu ani vidět. Pokud mám mluvit sama za sebe, tak už jsem se mnohokrát přesvědčila o tom, že méně znamená více a že stálý lehký pocit hladu je mnohem příjemnější, než pocit plnosti. A v nabídkách tohoto světa to platí dvojnásob. Šťastný je ten, komu se z toho všeho nakonec obrátí žaludek a řekne si „dost“. Avšak pro toho, kdo dost nikdy nemá, není žádná naděje na vyléčení. Trefně to popsal známý sochař Michelangelo Buonarroti ve své básni:

 

Nabídky světa, jak to vidím k stáří,

mi nenechaly čas se k Bohu brát.

Nejenom, že jsem nedbal Jeho darů,

já právě jimi hřešil tolikrát!

 

Čím jiný moudří, tím já hloupnu pouze

a pozdě ten svůj omyl poznávám.

Už nedoufám, jen volám k Němu v touze,

zbav mne té lásky, kterou k sobě mám!

 

Zkrať pro mne napůl cestu do nebe,

můj drahý Pane,

vždyť bez Tebe sám nezdolám,

ani tu první polovinu.

 

Nauč mne říkat ne k světský rozkoším,

k těm jejich krásám, které stále ctím.

Dokud ještě žiji, dej mi vděčnost

za čas k pokání, díky za Tvé čekání.

 

Shodil jsem těžké nepotřebné břímě,

můj drahý Pane. Zanechal jsem svět

a jako křehký člun se vracím zpět

z bouřlivých vod k tiché zátočině.

 

Trny a hřeby vbité do Tvých dlaní,

tvář, jež se dobrotivě sklání,

slibuje duši, trýzněné lítostí,

že přece jen najde spásu za pokání.

 

Až pohlédneš Svým svatým zrakem na mě,

nesuď mě přísně, nezvedni své rámě,

abys mě ztrestal za moji minulost.

 

Svojí krví jen ty viny ze mne sejmi

a čím jsem starší, tím víc odpouštěj mi,

tím dříve mne vezmi na milost.

 

Až nyní starý,

na konci svých sil,

poznávám, světe,

jak nám umíš lhát.

 

Slibuješ mír,

ač neumíš ho dát,

a klid, jenž hyne dřív,

než se narodil.

 

S hanbou a strachem

cítím, že těch pár chvil,

které tu ještě mám,

probouzí ve mně zas

ten sladký klam.

 

A ten, kdo žije v něm,

svou duši vraždí,

tělu neprospívá.

 

Vím podle sebe, žel,

že na nebesích

lepší úděl mají ti,

co se zrodí

a hned umírají.


Kdo ctí stvoření místo Stvořitele, škodí především sám sobě, protože jeho duše nenachází klid a stále hladoví, ačkoli je přesycena nabídkami tohoto světa. Bůh sám to zařídil tak, abychom měli žízeň a hlad nejen po tělesné stránce. Právě tato duševní a duchovní vyprahlost nás může dovést k Tomu, kdo jako Jediný ji může uspokojit – k Božímu Synu Ježíši Kristu, který řekl:


„Neusilujte o pomíjející pokrm, ale o pokrm zůstávající pro život věčný; ten vám dá Syn člověka, jemuž jeho Otec, Bůh, vtiskl svou pečeť.“ (Jan 6,27)

 

„Amen, amen, pravím vám, chléb z nebe vám nedal Mojžíš; pravý chléb z nebe vám dává můj Otec. Neboť Boží chléb je ten, který sestupuje z nebe a dává život světu.“ (Jan 6,32)

 

„Ježíš jim řekl: ´Já jsem chléb života; kdo přichází ke mně, nikdy nebude hladovět, a kdo věří ve mne, nebude nikdy žíznit.´“ (Jan 6,35)

 

„Ne jenom chlebem bude člověk živ, ale každým slovem, které vychází z Božích úst.“ (Mat. 4,4)

 

A proto, jestliže Vás tento svět nemůže nasytit a stále pociťujete hlad, vyzkoušejte tento chléb, který Vám nabízí nebeský Otec ve Svém Synu Ježíši Kristu. Jedině On nasytí Vaši duši, ať už je stav Vaší tělesné schránky jakýkoli.  

 

chleb-zivota.jpg

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář