Jdi na obsah Jdi na menu
 


OTROCTVÍ NEBO SVOBODA? 

 

otrok.jpg

 

Křesťané jsou mnohdy považováni za otroky, kteří všechno buď musejí nebo nesmějí. Že Bůh je berlička, říkají často lidé, kteří potřebují alkohol, drogy, cigarety a prášky na uklidnění. Ano, Bůh nám dal určitá pravidla pro život, která by křesťané měli dodržovat. Proč? Aby nás trápil? Ne – abychom žili důstojný a plnohodnotný život. Bůh jako náš milující Otec pro nás chce jen to nejlepší a velmi Ho rmoutí, když se musí dívat jak si zbytečně ničíme život. Proto nám dal pravidla, která nás před tímto zbytečným trápením ochrání.

 

Opravdu, někdy je to dřina. Být vydaný Bohu není pro slabochy ani zbabělce. Ale i když se to někdy zdá být těžké, nedá se to srovnat s útlakem, který jsme prožívali před tím, než jsme uvěřili. Ve srovnání s tím, je můj současný život skutečným odpočinkem. Má svoji váhu, ale ta je nesrovnatelná s váhou břemene, které na mě ve starém životě nakládal ten zlý. Kromě toho nám Boží slovo zaslibuje sílu od Boha do všech situací.

 

Lidé, kteří to s Bohem myslí vážně jsou v očích ostatních blázni a fanatici, kteří nemají všech pět pohromadě. Fanatizmus je ovšem víra bez lásky, proto člověk, který svůj život vydal Bohu jenž představuje nejvyšší Lásku, nemůže být fanatik. Motivy křesťana by měly být vždy vedeny láskou k Bohu a lidem, pokud to tak není, nejedná se o křesťana, ale o nějakou podivnou karikaturu.

 

Vydat svůj život Bohu není pasivní rezignace, fanatizmus či dokonce lenost. Rozhodně to neznamená, že člověk složí ruce do klína a čeká, jak to s ním všechno dopadne. To ne! Také to neznamená, že přestaneme rozumně uvažovat. Naopak, Bůh si přeje, abychom svůj rozum používali, jinak by nám ho nedával. Nechce, aby Mu sloužili roboti. Když se Bohu vzdáš, tvá osobnost nezakrní, naopak – začne se vyvíjet.

 

Podle toho, jak jednáš na kritiku, poznáš, zda jsi vydaný Bohu. Pokud jsi Bohu skutečně vydaný, tak hned nevystartuješ k vlastní obhajobě. Vydaná srdce se nejlépe poznají ve vztazích. Jsi-li opravdu vydaný, pak nevytlačuješ ostatní, netrváš na svých právech, nejde ti jen o tvé záležitosti. Vydání se je dřina. V našem případě je to tvrdý boj proti naší soběstředné  přirozenosti.

Boží logika je poněkud jiná, než ta naše – vítězství dosáhneš, když se vzdáš. To, že ses vzdal tě neoslabí, ale posílí. Zakladatel Armády spásy William Booth řekl: „To, jak velkou má někdo moc, je dáno tím, jak hluboce se vydal.“ Vydaní lidé jsou ti, které si Bůh může použít.

Nakonec se každý něčemu vydá. Pokud se nevydáš Bohu, staneš se otrokem lidských mínění a očekávání, otrokem peněz, zášti, strachu, pýchy, žádostivosti či sobectví. Skutečnost je taková, že otrokem jsi až do chvíle než vyznáš Krista jako svého Spasitele. Teprve On tě zbaví všech tvých otroctví. Sám řekl, že přišel, aby dal zajatým svobodu. Samozřejmě, že i křesťan může dělat spoustu špatných věcí – ale nemusí. Ježíš Kristus nám dává sílu žít vítězný život. Sami ze sebe tu sílu nemáme. Vždy tu bude něco, co MUSÍME dělat, i když to ze srdce nenávidíme.

Člověk byl stvořen jako duchovní bytost. Na rozdíl od zvířat můžeme tedy žít duchovní život, což zvířata nemohou. Pokud utečeš před svým Stvořitelem, ještě nemáš vyhráno. Stvoříš si jiného boha a dáš mu svůj život. Tím bohem může být cokoliv – tvá inteligence, peníze, zdraví, děti, práce, auto. Dokonce i ateizmus se člověku může stát bohem. Vzhledem k tomu, že pro ateizmus neexistují důkazy, stal se i on určitým druhem náboženství.

Možná si řekneš, že vydat se rodině, práci nebo svým zálibám není nic špatného. Jistě že ne. Otázkou je, zda se tyto věci nestaly tvým jediným cílem a smyslem života. To bys pak byl krutě zklamán, protože nic z toho nepřináší uzdravení zničených vztahů, opravdový pokoj v srdci ani odpuštění našich vin. Jsou to dobré věci, ke kterým utíkáme, když se na nás řítí celý svět. Poskytují nám bezpečí a útočiště, ale na jak dlouho?

Vydání se Bohu je tou nejrozumnější a nejsmysluplnější věcí, kterou můžeš ve svém životě udělat. Může to trvat léta, ale nakonec pochopíš, že největší zábranou Božího požehnání ve tvém životě nejsou druzí lidé, ale ty sám – tvé sobectví, pýcha, ambice.

 

  vira.jpg

 

Odevzdej Bohu vše, co jsi v minulosti zkazil, to, co tě trápí dnes, svůj strach, sny, slabosti, zvyky, zranění, problémy. Předej Ježíši Kristu volant svého života a neber ho do svých rukou zpět. Neboj – nic, co řídí On, se Mu nevymkne z rukou.

Nemusíš mít obavy, že tím ztratíš svoji svobodu, protože v podstatě žádnou nemáš. Svou svobodu využíváš pouze k tomu, aby ses zotročil.