Člověk je tvorem, který velmi rád kritizuje. Kritiku druhých se nemusíme nijak zvlášť učit – máme ji vrozenou. Zkritizovat umíme bez problémů úplně všechno a všechny: přátele, sousedy, politiky, tchýně, snachy, církev, učitele, děti, příbuzné a někdy i Boha. . . Téměř vše kolem nás podléhá našemu úsudku, aniž bychom k tomu byli kompetentní. Kritizování se stalo chorobou naší doby.

Kritika má přirozeně i svou pozitivní stránku, protože někdy pomáhá odstraňovat chyby a nedostatky. Je-li kritika myšlena upřímně, pak by nám nemělo být zatěžko ji přijmout. Žel, za kritikou často stojí jen zaujaté osobní mínění, proto kritika většinou spíš zraňuje, než pomáhá.

Většina lidí citem dobře rozpozná pravé motivy kritiky. Za neupřímnou kritikou se často skrývá nadřazenost a pýcha. Někdy může být i důsledkem špatné nálady nebo nespokojenosti s vlastním životem. Kritikou člověk často promítá své neuspořádané nitro na druhého, na kterém si vybíjí vztek s mnohem větší chutí než sám na sobě. V takovém případě kritika bodá a zraňuje. Po malé kritické větě umlká hezký rozhovor, zkazí se příjemný večer nebo dokonce vztah mezi lidmi.

Téměř všichni se kritice podvědomě bráníme a reagujeme na ni různým způsobem – buď se stáhneme do sebe, nebo se naježíme a ukážeme své ostny. Proč? Kritiku přijímáme přes srdce a to je podle Bible hlavním orgánem vnitřního člověka. Náš jazyk se při kritice proměňuje v meč, který bodá přímo do srdce člověka a způsobuje tak nejhlubší rány. Taková rána jazykem se může hojit velmi pomalu a někdy dokonce vůbec. V Bibli je psáno: "Někdo tlachá, jako by probodával mečem, kdežto jazyk moudrých hojí." (Přísloví 12,18)

Dále nám Bible o jazyku říká: „Považte, jak malý oheň může zapálit veliký les! I jazyk je oheň. Je to svět zla mezi našimi údy, poskvrňuje celé tělo a ničí celý náš život, sám podpalován pekelným plamenem. Všechny druhy zvířat i ptáků, plazů i mořských živočichů mohou být a jsou kroceny člověkem, ale jazyk neumí zkrotit nikdo z lidí. Je to zlo, které si nedá pokoj, plné smrtonosného jedu.“ (Jakub 3, 5 - 8)

Bible nám také dává pokyn, jak máme jazyk užívat: „Chceš-li milovat život a vidět dobré dny, zdržuj jazyk od zlého a rty od lstivých slov.“ (1. list Petrův 3,10) To je ta správná výzva pro náš život. Kdo je moudrý – ten, kdo dokáže krotit svůj jazyk! Vždyť jazyk je oheň, který dokáže každé šťastné soužití spálit na popel. Ale jak se naučit svůj jazyk ovládat? Vždyť i v Bibli je napsáno, že to nedokáže nikdo z lidí! Sám Ježíš Kristus nám nabízí pomoc, trpělivost a sebeovládání. Pokud budeš chtít, můžeš Ho kdykoli požádat o pomoc se zkrocením svého jazyka. On ti rád pomůže.

Všichni toužíme po pocitu, že jsme přijati a milováni. Každý z nás dobře ví, co v něm způsobí povzbudivé slovo, malá chvála nebo uznání. Přesto ale druhým to samé často nechceme dopřát. Většinou se cvičíme v kritice a pak si pochvalujeme, jak jsme to tomu či tamtomu zase nandali, ale na chválu mnohdy zapomínáme. Běda ale, když někdo zkritizuje nás! Chovejme se k druhým tak, jak bychom chtěli, aby se oni chovali k nám. A pokud nám k tomu chybí síla, můžeme kdykoli požádat Ježíše Krista, který dává dobré dary těm, kdo Ho prosí.

"Kdo střeží svá ústa a jazyk, střeží svou duši před soužením." (Bible, Přísloví 21,23)