My evangelikálové odmítáme jakékoliv rituály jednoduše proto, že nejsou potřeba. Při poslední večeři Ježíš řekl: „To čiňte na mou památku.“ Z toho jasně vyplývá, že přijímáním chleba a vína k žádné proměně nedochází. – Ano, to beru. Evangelikálové jsou ve vývoji mnohem dál než Katolíci. Zkuste na ně památku. Vysmějí se Vám, a ještě přidají, že je jeden ovčinec – svatá Petrova církev – samozřejmě ta nejpravější. To podstatné mají všichni křesťané stejné – každý, kdo věří v Ježíše Krista, bude spasen. – u Katolíků nikolivěk. Je to podmínka nutná, nikoliv však postačující. Jsou potřebné účasti na mších, zpovědi, přijímání, atd. – zeptejte se kteréhokoliv katolického kněze.

"BUDIŽ PROKLET!" Kdo? Např. každý, kdo odmítá křest dětí, transubstanciaci, uctívání hostie a její nošení v procesí, svátost posledního pomazání ke smrti, uctívání svatých, relikvií a obrazů nebo kdo chce pít víno při Večeři Páně. To je nikdy neodvolaný výrok důležitého katolického koncilu v Tridentu (1545-1563). Více než stovkou podobných "požehnání" podarovala katolická církev své protestantské "bratry". Tohle nebylo nikdy zrušené, ale naopak potvrzené na vatikánském koncilu. „A tak prohlašujeme, určujeme, říkáme, stanovíme, že každá lidská bytost musí nevyhnutelně být v zájmu své spásy podřízena papeži v Římě.“

Zajímavý je take schizofrenní postoj křesťanů k těm, kteří stojí za Ježíšovou smrtí. Na jedné straně se dojímají nad hanebností Jidášova jednání, i Židů, kteří si Ježíšovu smrt (prý) vymohli – ale copak to celé podle nich samotných nebylo “od začátku naplánováno”?! Neměli bychom naopak Jidášovi děkovat, protože bez jeho zrady by nebylo Ježíšovy smrti, vzkříšení, ani spasení? Ať křesťané řeknou: bylo by tedy lepší, kdyby Jidáš nezradil, a Ježíš nezemřel, a ke spasení by tedy nedošlo? Nebo by k němu došlo i tak? Ale k čemu pak samotná existence Ježíše na Zemi, když by to šlo i bez ní? A chtěl Bůh Ježíšovu smrt, nebo nechtěl? Nechtěl – pak proč jí nezabránil, chtěl – pak konal Jidáš jen Boží vůli, a k čemu jeho odsudky? A pokud Bůh Ježíšovu smrt nechtěl, jaký byl tedy jeho plán? Chtěl nechat chodit Ježíše po Zemi na věky? To tedy Jidáš Bohu udělal dosti zásadní čáru přes rozpočet… Evidentně, čím víc do hloubky člověk jde, tím k absurdnějším závěrům dochází.

Spasení si totiž nemůžeme ničím zasloužit – je zadarmo. Přijímáme ho jak nejjednodušeji to jde – vírou. – Ano, ráj se prodává tak lacino, kdo by nekoupil.

"Ne každý, kdo mi říká: 'Pane, Pane!', vejde do nebeského království". – tak, a Katolíci to mají spočítané.

Milý Ondro, s tou katolickou církví máte samozřejmě pravdu. Vím dobře, jak to tam chodí. Taky jsem si přečetla ten jejich katechismus, který má pro ně větší váhu, než Bible a nebylo mi z toho zrovna nejlíp – mírně řečeno. Je to nejstarší církev (katolická znamená „obecná“), které se za dva tisíce let své existence podařilo napáchat mnoho škody, ale také mnoho dobrého. Díky katolické církvi vznikly nemocnice, sirotčince, chudobince, starobince a také školy! Na to bychom neměli zapomínat. Pohané nic takového neznali. Víte jistě, že ve středověku uměl číst a psát málokdo. Ale i kdyby uměl, k ničemu by mu to nebylo, protože Bible se číst nesměla – často pod hrozbou trestu smrti! Kněží se totiž báli, aby se náhodou neprovalilo, že je to všechno „tak trochu“ jinak než oni to praktikují a lidi se proti nim nezačli bouřit. Už dříve jsem Vám psala, že tehdy to bylo dobře vynášející povolání. Do křesťanství se tak začaly vměšovat všelijaké pohanské rituály a některé z nich naneštěstí přetrvávají dodnes. Prostý lid za to ale nemohl, neměl přístup k pravému poznání. A jak už to bývá, kde není víra, bují pověra.

Jako hlavní problém katolické církve vidím papeže a porušení 1. přikázání, které si z nepochopitelného důvodu o polovinu zkrátili. Celé zní totiž takto: „Nebudeš mít jiného Boha mimo mne. Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit. . .“ (2. Mojžíšova 20, 2 – 5) Ještě na mnoha dalších místech Bůh vyjadřuje svůj hněv nad tím, když si lidé vymýšlejí a zhotovují jakékoliv modly, nebo Bohu přisuzují lidskou podobu. Co se papeže týče, tak Ježíšův záměr byl, aby si všichni křesťané byli rovni. V evangelikálních kruzích se proto často oslovujeme „bratře/sestro“, ne „pane, velebnosti, otče“ apod. Už to, že v katol. církvi vůbec existuje jiná „hlava“, než Ježíš Kristus, mi přijde jako rouhání.

S tím proklínáním je to smutné. Křesťan nemá proklínat, ale žehnat – i svým nepřátelům. Jedině tak se může zastavit řetězová reakce, kterou zlo spouští. Nemyslím si ale, že by všichni katolíci přišli do zatracení. Vždyť spousta z nich upřímně a z celého srdce věří v Ježíše Krista! Na tom přeci nejvíc záleží, ne na těch věcech okolo. Faktem je, že si to zbytečně komplikují a možná se tím také připravují o četná Boží požehnání a třeba si na sebe i přivolávají Boží tresty – nevím. Bůh je spravedlivý a rozhodne si to sám. Mým úkolem není spekulovat o tom, kdo bude nebo nebude spasen. Mým úkolem je starat se, abych já žila, tak jak mám. Musím se přiznat, že ne vždy to zvládám na jedničku. Nemám právo posuzovat a odsuzovat ostatní. Žádný křesťan není bez chyby a žádná církev není dokonalá. I v evangelikálních sborech se dějí všelijaké zlořády, ale zase jiného druhu. Celý Ježíšův výrok: „Ne každý, kdo mi říká ´Pane, Pane´, vejde do království nebeského; ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích. Mnozí mi řeknou v onen den: ´Pane, Pane, což jsme ve tvém jménu neprorokovali a ve tvém jménu nevymítali zlé duchy a ve tvém jménu neučinili mnoho mocných činů?´ A tehdy jim prohlásím: ´Nikdy jsem vás neznal; jděte ode mne, kdo se dopouštíte nepravosti.“ (Matouš 7, 21 – 23) Já bych to nevztahovala na nějakou konkrétní církev. Navíc v katolické se moc mocných činů ve jménu Ježíše neděje, to spíš v letniční. Tento výrok by si měl vzít k srdci každý křesťan, stejně jako všechny ostatní Ježíšovy výroky. Je tedy jasné, že pokud budu mít dar proroctví, mluvit v jazycích a vymítat démony, tak to pro mě není žádná vstupenka do nebe. I když budu dělat sebevětší činy ve jménu Ježíše, neznamená to, že jsem Jeho oblíbencem. Někteří křesťané tyto dary využívají k tomu, aby se předváděli a prosazovali své vlastní názory, ne proto, aby byl oslaven Ježíš. Činí tak svojí vlastní vůli, ne Boží. A právě takoví do nebeského království nevejdou – tedy ti, kteří zapomněli, že moc, kterou mají, není z nich, ale od Boha a pro Jeho slávu.

pokračování

Boží záměr byl, aby Ježíš byl ukřižován. Sedm století před tím, než se Ježíš narodil, prorok Izajáš napsal: „Viděli jsme ho, ale byl tak nezhledný, že jsme po něm nedychtili. Byl v opovržení, kdekdo se ho zřekl, muž plný bolestí, zkoušený nemocemi, jako ten, před nímž si člověk zakryje tvář, tak opovržený, že jsme si ho nevážili. Byly to však naše nemoci, jež nesl, naše bolesti na sebe vzal, ale domnívali jsme se, že je raněn, ubit od Boha a pokořen. Jenže on byl proklán pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost. Trestání snášel pro náš pokoj, jeho jizvami jsme uzdraveni. Všichni jsme zbloudili jako ovce, každý z nás se dal svou cestou, jej však Hospodin postihl pro nepravost nás všech. Ale Hospodinovou vůlí bylo, zkrušit ho nemocí, aby položil svůj život v oběť za vinu. . . On nesl hřích mnohých, Bůh jej postihl místo nevěrných.“ (SZ, Izajáš 53, 2 – 12)

Tedy už dávno před tím, než se Ježíš narodil, bylo rozhodnuto. To byl také Ježíšův prvořadý úkol – zemřít za naše hříchy. Jidáš si sice přihodil polínko do ohně, ale hlavní slovo měli kněží a rozběsněný dav. Proč myslíte, že Ježíš před radou mlčel? Protože kdyby promluvil, tak by se obhájil! Ale to On nechtěl, protože věděl, jaký je Jeho úkol. Věděl, že musí zemřít, abychom my mohli žít – věčně.

Jidáše ale nemusíte litovat. Tím, co udělal, dal jasně najevo, co ve svém nitru skrýval už od počátku své služby. Ježíš to o něm také od počátku věděl, přesto se k němu choval úplně stejně, jako k ostatním apoštolům. A když při poslední večeři Ježíš řekl: „Amen, amen, pravím vám, že jeden z vás mě zradí.“ (Matouš 26, 21), nikoho ani nenapadlo, že myslí právě Jidáše. „Na to řekl Jidáš, který ho zrazoval:“Jsem to snad já, Mistře?“ Řekl mu: „Ty sám jsi to řekl.“

Kdyby si to Jidáš na poslední chvíli rozmyslel a Ježíše nezradil, Ježíš by byl ukřižován stejně. Byl to totiž Boží plán, ne nějaká shoda náhod nebo okolností.

Mějte se krásně. Hanka

Dobrý večer, Hanko, mám dotaz :

Když došlo víno, řekla Ježíšovi jeho matka: „Nemají víno.“ Ježíš jim řekl: „Naplňte džbány na vodu vodou.“ V Bibli jasně stojí, že Ježíš víno pil a jeho mírnou konzumaci nezakazoval. Abstinenti označují alkohol za metlu lidstva, nástroj ďábla. „Alkoholikem je každý, kdo pije byť malé množství alkoholu pravidelně!“ – tedy v podstatě každý kněz. Alkohol škodí na mnoha úrovních, a to už v nízkých dávkách. Příznivci si však při jeho požívání božsky lebedí.

Kde je hranice množství etylalkoholu, která je terapeutická? Ve skleničce vína ho jest 20 gramů. Užívá-li člověk drogu občas, zvyšuje si časem odolnost proti ní. Abstinenta dostane již minimální dávka. Pro porovnání - v kávě je zhruba 70 mg kofeinu, 2 gramy jsou smrtelná dávka. Co je to tedy ta mírná konzumace?

A pak ten zázrak proměny – ve vodě jak známo se uhlík nenachází, v etanolu ano. To ale Ježíš musel při tom zázraku provést též atomovou přeměnu kyslíku na uhlík - no a to víno by bylo navíc radioaktivní a tím ještě více škodlivé.

Tak dobrou noc a na zdraví! Ondra

Ano, Ondro, je to tak - Ježíš mírnou konzumaci vína nezakazoval. Ostatně - sám ho pil :-) V Ježíšových dobách bylo zvykem ředit víno vodou. Při každé větší hostině byl ustanoven správce, který určoval poměr vody a vína a dbal na to, aby žádný host nepil nad míru. Za víno byl často označován i obyčejný mošt - tedy hroznová šťáva.

Chléb a víno byly obrazem spokojeného a klidného života. Bůh sám víno označil za nejčistší nápoj na Zemi. Není tedy žádný důvod děsit se umírněného pití vína. Jediné, čeho bychom se mohli děsit ( a to nejenom v tomto případě) je naše vlastní nezřízenost. Pokud má někdo sklony k alkoholismu, tak ať se pití vína vyhýbá. Ale pro člověka se zdravými návyky na tom není nic špatného. Hranice si musí určit každý sám.

Zázrak je od toho zázrak, že se nedá vědecky dokázat. Pokud věřím, že Bůh stvořil Slovem vesmír, tak pro mě není problém uvěřit takové "maličkosti" :-) Fyzikální a chemické zákonitosti platí pouze pro nás, nikoli pro Toho, který je stvořil. My, jakožto uživatelé, máme velmi omezené pole působnosti - ne však Autor.

Přeji Vám hezký den (večer). Hanka

Dobrý večer, Hanko.

Fyzikální a chemické zákonitosti platí pouze pro nás, nikoli pro Toho, který je stvořil. My, jakožto uživatelé, máme velmi omezené pole působnosti - ne však Autor.

Jestliže je stvořil na počátku jednou provždy, tak to má smysl, jestliže tvoří nepřetržitě, musí i On své stvořené zákony respektovat. To by byl ve vesmíru za chvíli pěkný čurbes.

Bůh sám víno označil za nejčistší nápoj na Zemi. Dovolte, abych se pousmál – alkohol je velmi záludná droga zvláště když se podává v malých množstvích. Marihuána není tak záludná, ale Ježíš víno pil, proměnil ho dokonce ve svou krev (ať se Vám to líbí nebo ne – co je psáno, to je dáno), tak je historicky tolerován. Ten, kdo do sebe alkohol lije, ničí si v mozku ganglie – byla jste někdy v Litomyšli? Pijete občas, Hanko?

Budu se dnes tázat jednodušeji. Stvořil Autor dejme tomuž černý kašel, tuberkulózu, mor,
Downův syndrom, klíšťovou encefalitidu a virus HIV a nebo to byla konkurence – Ďábel?

Evangelikálové v Americe tvrdí, že HIV je seslán od Boha coby Jeho trest pro homosexuály. Žloutenka typu B je tedy od koho? Je klíště tvor Boží? A co takový tetanus a dětská obrna? A vzteklina, ta je taky zajímavá.

Tak to pro dnešek stačí. Dobrou noc. Ondra

Tak tedy, Ondro – víno občas piju. Když bylo dost dobré pro Ježíše, proč by nemohlo být dost dobré i pro mě? Faktem je, že i o Ježíši říkali: „Hle, milovník hodů a pitek. . .“ (Matouš 11, 19) Ale kdo to o Něm říkal? Farizeové – duchovní představení, kteří tak dbali o dokonalou prezentaci své zbožnosti na veřejnosti, ale uvnitř to byla bída s nouzí. Ježíš je měl ale přečtené, a proto jim říká: „Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Odevzdáváte desátky z máty, kopru a kmínu a nedbáte na to, co je v Zákoně důležitější: právo, milosrdenství a věrnost. Toto bylo třeba činit a to ostatní nezanedbávat. Slepí vůdcové, cedíte komára, ale velblouda spolknete!. . . Podobáte se obíleným hrobům, které zvenčí vypadají pěkně, ale uvnitř jsou plné lidských kostí a všelijaké nečistoty. Tak i vy se navenek zdáte lidem spravedliví, ale uvnitř jste samé pokrytectví a nepravost.“ (Matouš 23, 23-28)

Bůh fyzikální zákony respektuje (především kvůli nám), ale rozhodně jimi není jakkoliv omezen. Fyzikální zákonitosti, které nám umožňují přežít, jsou pouze dočasné. V knize Zjevení 20,11 je psáno: „před jeho pohledem zmizí země i nebe. . .“ A v knize Izajáš 34,4: „Rozkladu propadne všechen nebeský zástup: nebesa se svinou jako kniha.“ (tehdy měly knihy podobu svitků) V knize Židům 1, 10: „Ty, Pane, jsi na počátku založil zemi, i nebesa jsou dílem tvých rukou. Ona pominou, ty však zůstáváš; nebesa zvetšejí jako oděv, svineš je jako plášť. . .“ (všimněte si, že na podobném principu „navíjení“ pracují černé díry!)
Z toho tedy jasně vyplývá, že Stvořitel si se svým stvořením skutečně může dělat, co chce.
„Kdo poznal mysl Hospodinovu a kdo se stal jeho rádcem? Kdo mu něco dal, aby mu to on musel vrátit? Vždyť z něho a skrze něho a pro něho je všechno!“ (Římanům 11, 34 – 36)

Bůh je často přirovnáván k hrnčíři a lidé k hlíně. Prorok Izajáš o tom píše: „Je to však vaše převrácenost, jestliže je hrnčíř oceňován stejně jako hlína. Což říká dílo o tom, kdo je udělal: ´On mě neudělal?´ Což výtvor řekne o svém tvůrci: ´On ničemu nerozumí?´“ Ne, Bůh není podřízen nám, ale my Jemu. Bůh se nám nemusí z ničeho zodpovídat, ale my se budeme zodpovídat Bohu. Ustanovil jasná pravidla, která vedou k životu. Pokud se jimi neřídíme, přicházíme o Boží ochranu a požehnání, což nás nutně vede do problémů. My totiž nevolíme mezi Bohem a svobodou, ale mezi Bohem a satanem. „Víme, že jsme z Boha, kdežto celý svět je pod mocí Zlého (satana).“ (1. list Janův 5, 19) Každý člověk – hned, jak se narodí, je pod vlivem temných sil. Právě proto přišel Ježíš, aby nás osvobodil od tohoto zajetí, očistil nás a dal nám svobodu, o kterou jsme pádem do hříchu přišli.

pokračování. . .

Ježíš se k nemoci vždy stavil jako k nepříteli. My máme na vybranou – život v Boží moci, nebo v ne-moci. Jistěže namítnete, že i křesťané trpí různými nemocemi. To má hned několik důvodů: 1. mnozí, ačkoliv Krista přijali, jsou stále pod vlivem různých kleteb z minulosti, které na ně stále působí, protože ještě nebyly „zlomeny“. 2. někteří křesťané, i potom, co uvěřili, dál vědomě žijí v hříchu, a tím pádem se znovu dostávají pod satanův vliv. 3. nemoc však může být i součástí Boží výchovy! Bůh si i nepříjemné věci používá k tomu, abychom se stali takovými, jakými nás chce mít. I apoštol Pavel, který sám z Boží moci uzdravoval nemocné, trpěl jakousi nemocí, ze které ho Bůh záměrně neuzdravil, aby Pavel nezpychl! Snadno si totiž mohl začít myslet, že moc, kterou disponuje, je jeho vlastní: „A abych se nepovyšoval pro výjimečnost zjevení, jichž se mi dostalo, byl mi dán do těla osten, posel satanův, který mě sráží, abych se nepovyšoval. . .“ (2. Korint. 12,7) Je zde jasně napsáno „posel satanův“, ne „posel Boží“. Bůh satana používá i k tříbení Božího lidu. My totiž máme tendence rychle zpychnout, ale Bůh si přeje, abychom byli pokorní a ryzí jako zlato, které se musí tavit tak dlouho, dokud neodráží zlatníkovu tvář: „i když snad máte ještě nakrátko projít zármutkem rozmanitých zkoušek, aby se pravost vaší víry, mnohem drahocennější než pomíjející zlato, jež přece též bývá zkoušeno ohněm, prokázala k vaší chvále, slávě a cti v den, kdy se zjeví Ježíš Kristus.“ (1. list Petrův 1, 6 – 7)

Nepříjemné, že? Kde je taky psáno, že pravda musí být příjemná? Mějte se hezky. Hanka

Jednoduchá odpověď pro Ondru - ano, klíště je Boží tvor.

Hezký den. Hanka

Milý Ondro, na Vaše otázky Vám samozřejmě ráda jednoduše odpovím, ale co myslíte tím „samostatně“? Bez pomoci Bible? A kde mám tedy vzít odpovědi? Mám si je vycucat z prstu, jako to dělají jiní? Chcete se mnou vést filozofickou debatu, při které se odpovídá dalšími otázkami a odpovědi se v podstatě nehledají? Toho už jsem si užila dost a po pravdě řečeno toho mám už pokrk. Nebaví mě hrát si na intelektuálku, a přitom nevědět vůbec nic. Nebaví mě se jenom domnívat. V dnešní době, kdy má každý svojí vlastní pravdu, je ta skutečná PRAVDA považována pomalu za sprosté slovo. Dalo by se říct, že znát PRAVDU je nežádoucí.

Na Vaše otázky Vám vždy budu odpovídat biblicky, protože jinde odpovědi nenacházím. Věřím, že Slovo Boží je Pravda, z toho vyplývá, že vycházet z něčeho jiného je totéž jako lhát. Chcete, abych Vám lhala? To, že své odpovědi dokládám pasážemi z Bible, neznamená, že nad Vašimi dotazy nepřemýšlím. Naopak, chci Vám tím ukázat, že to tak skutečně je – že si to nevymýšlím. Jinak by to bylo tvrzení proti tvrzení a to by podle mého názoru byla jen zbytečná ztráta času – tedy alespoň mého. Nemám totiž ráda plané řeči a diskuze vůbec. Namluvilo se toho už dost, nemyslíte? Dříve mě fascinoval náš profesor filozofie, jehož oblíbeným výrokem bylo: „Vím, že nic nevím!“ Tento výrok přesně vystihuje podstatu filozofie – nic neví a dokládá to slovy. Co filozof, to jiný názor. A výsledek? Nepřestavitelný guláš a chaos. Tímhle směrem tedy chcete vést naši debatu?

Kladla jsem si stejné otázky jako Vy. Hledala jsem odpovědi všude možně, ale našla jsem je až v Bibli. Každý si zaslouží znát tu skutečnou Pravdu, proto jsem založila tyto stránky. Nenajdete tam ale všechno. Chtěla jsem, aby vedly lidi k zamyšlení, nechci vést složité teologické debaty. K čemu? Dokud člověk nepochopí jednoduché základy, nemůže pochopit ani to ostatní. Ty základy jsou totiž na tom to nejdůležitější. To ostatní už je jenom takový bonus, ale na něm to nestojí. Bez základů se Vám to stejně bude pořád bortit a nebude Vám to dávat žádný smysl. Z celého srdce Vám Ondro přeju, abyste poznal Lásku, kterou Vás Bůh chce zahrnout. Přestaňte se Boha pořád tak bát, přestaňte Ho obviňovat. On Vám přeci nechce ublížit, nechce Vám nic vzít! Copak to nechápete? Chce Vám dát mnohem víc, než o co žádáte. Mám to vyzkoušené. Nikdy jsem toho rozhodnutí nelitovala. Jediné, čeho jsem kdy litovala, byl život před tím, než jsem toto rozhodnutí udělala.

A teď ty jednoduché odpovědi:

1.Věřím tomu, že Bůh stvořil celý vesmír i Zemi se vším všudy během šesti dnů.
2.Nemoci nejsou Božím dílem. Tedy ani encefalitida.


Pokud o to budete stát, ráda to rozvinu. Zatím se mějte hezky a pozdravujte pejska :-) Hanka

Nevím proč, ale odpovědi se přestaly řadit k dotazům a místo toho se řadí za sebe. Raději, Ondro, pište nahoru. Díky :-)

Dobrý večer.

Z Vašeho biblického výtahu, Hanko, vyplývá, že alkohol je od Boha, kdežto nemoci jsou poslové Satana k tříbení božího lidu a také jsou součástí Boží výchovy. To jste napsala. Dříve spousta dětí umírala na černý kašel – byla to výchova nebo tříbení? Když se někdo opije vínem tak říkajíc pod obraz Boží, je to práce Satana – tedy Satan zneužívá Boží dar. Mor – Satanův posel může v rukou Boha ovšem dobře posloužit jako výchovný prostředek. To ale znamená, že Bůh a Satan spolu úzce spolupracují. Alkohol v malém dávkách neškodí v jakémkoliv množství v rukou Boha, ale když se člověk s odpuštěním potom vožere jako prase, tak se alkohol proklíná jako nástroj Ďáblův. Dá-li si věřící těhotná matka dvoudecku vínka, může mít dementní miminko. Drogy jsou od Satana, ale v malých dávkách působí v rukou lékařů jako léky – tedy pozitivně - božsky. Vypadá to tedy tak, že Bůh a Satan jsou dvě strany téže mince. Je to otázka množství a zneužití. Lékaři vymyslí nový lék – každý lék se musí nejprve testovat – zpravidla na zvířatech – je toto božské či ďábelské? Každý lék léčí a má vedlejší negativní účinky. Nic není pouze plus, je to také mínus – alkohol, drogy, nemoci, atd. Jak tedy rozhodnout, kdo to stvořil? V Genesis se píše, že vše stvořil Bůh za šest dní a pak už jen odpočíval po dobře vykonané práci.

Jednoduchá otázka pro Hanku – je klíště tvor Boží?

Zkuste se jednou prosím zamyslet sama bez pomoci Petra, Jana, Matouše a vlastně celého rybářského klubu.

Ondra

Výborně, samostatná jednoduchá odpověď.

Klíště je součástí Existence. Má v přírodě nezastupitelné místo, neboť výrazně posiluje imunitní systém živých tvorů. Půjdeme dále – klíště přenáší i velmi nebezpečnou boreliózu a mozkovou encefalitidu. Náchylné k těmto nemocem jsou zejména malé děti. Když dítě onemocní, je to trest Boží nebo zlý skutek Satanův? Satan je sice Boží stvoření, nicméně se proti Bohu vzbouřil. V Bibli čteme, že Satan s Bohem bojuje a že se snaží zničit Boží dílo. Tudíž Satana Bůh pochopitelně rád nemá a je s ním v boji.

Nemoci jsou poslové Satana k tříbení božího lidu a také jsou součástí Boží výchovy. A klíště je tvor Boží. To jste napsala.

Protože jste mi na jednoduchou otázku odpověděla samostatně, dovolím si položit otázky dvě.

1.otázka zní : Stvořil Bůh v šesti dnech vše živé na Zemi?
2.otázka zní : Je virus mozkové encefalitidy produkt Boha nebo Satana?

Na jednoduché samostatné odpovědi se těší Ondra a jeho pes, co si hledal klíště v kožichu i dnes

Opravdové náboženství je pouze jedno, stejně tak jako víra. Neexistuje muslimská fyzika, hinduistická fyzika, křesťanská fyzika, to by byl naprostý nesmysl. Ale přesně to náboženství udělala - celý svět změnila v jeden blázinec.

Je-li věda jedna, proč by pak neměla být i jedna věda o poznání nitra? Věda zkoumá objektivní svět a náboženství zkoumá subjektivní svět. Jejich práce je stejná, odlišné je pouze jejich nasměrování a dimenze. V osvícenějších dobách by nic takového, jako je náboženství, neexistovalo. Byly by pouze dvě vědy: objektivní věda a subjektivní věda. Objektivní věda se zabývá věcmi, subjektivní věda se zabývá bytím.

Nejpodstatnější chyba všech náboženství spočívá v tom, že žádné z nich nemělo dostatek odvahy, aby přiznalo, že jsou věci, které neznáme. Předstírají, že vědí všechno, předstírají, že sou vševědoucí. Proč k tomu došlo? Protože pokud si přiznáte, že něco nevíte, vyvstanou pochybnosti v mysli vašich vyznavačů. Kdo to tedy ví, když vy to nevíte? Pak je možné, že nevíte ani další věci. Jaká je tu záruka? Tak si to tahle náboženství zjednodušila a prostě předstírají, že jsou vševědoucí.

Na vědě je nejkrásnější, že nepředstírá, že je vševědoucí. Věda přijímá své lidské hranice. Ví, co ví, a ví, že toho musí vědět ještě víc. A významní vědci vědí, že je cosi hlubšího. A znají hranice toho, co vědí. A jsou na cestě k poznání poznatelného, které dříve či později poznají. Ale ti největší vědci, lidé jako Albert Einstein, si uvědomují existenci třetí kategorie, nepoznatelného - která nebude nikdy poznaná a nic se s tím nedá dělat, protože nejvyšší tajemství se nedá zredukovat na poznání.
Jsme součástí existence - jak můžeme poznat její nejvyšší tajemství?

Přišli jsme moc pozdě a na počátku nebyl nikdo coby očitý svědek. A nemůžeme se žádným způsobem od existence oddělit a stát se pouhými pozorovateli. Žijeme, dýcháme, existujeme s existencí a nemůžeme se od ní oddělit. Jakmile se od ní oddělíme, jsme mrtví. A když se neoddělujeme, ale jsme pouze nezúčastnění pozorovatelé bez jakéhokoli vztahu, nemůžeme poznat nejvyšší tajemství, prostě to nejde. Vždycky tu zůstane cosi nepoznatelného. Jistě, můžeme to cítit, ale není to poznatelné. Můžeme to snad určitým způsobem prožívat, ale nerovná se to poznání.

To je ta nejzákladnější chyba všech těchto náboženství. Vedla lidstvo tím, že nehorázně tvrdí, že vědí všechno. Ale každý den jsou konfrontována a ukazuje se jejich nevědomost - a proto bojují proti jakémukoli vývoji poznání. Když Galileo objevil, že se Země otáčí kolem Slunce, papež se rozčílil. Papež je neomylný - on je pouhý zástupce Ježíše, ale je neomylný. Co nějaký Ježíš, ten je jenom Syn boží, a co nějaký Bůh? Ale v Bibli - což je kniha seslaná z nebes a sepsaná Bohem – obíhá Slunce kolem Země. A Galileo teď nastolil problém. Má-li pravdu Galileo, pak se Bůh mýlí. A jediný Syn boží se mýlí. A jediní představitelé syna božího se po celá dvě tisíciletí mýlí, všichni ti neomylní papežové se mýlí. Jeden jediný muž, Galileo, zničil všechno to předstírání a ukázal celé pokrytectví.

Všechna světová náboženství musejí předstírat, že ať jde o cokoli, vždycky to vědí. A vědí přesně, jak to je, a jinak to být nemůže.
Základní chyba, které se dopouštějí všechna náboženství, spočívá v tom, že nikdy neměla dost odvahy připustit, že i jejich poznání má své limity. Nejsou o ničem schopna říct: „My to nevíme." Jsou natolik arogantní, že dál říkají, že všechno vědí, a dál vytvářejí nové fiktivní vědomosti. Právě v tom bude opravdové náboženství jiné, naprosto odlišné.

Mala hrstka lidí na světě, kteří jsou inteligentní, by se měla zbavit všeho, co jim náboženství způsobila, aniž by o tom oni sami věděli. Měli by se zcela očistit od židovství, hinduismu, od křesťanství, džinismu, od buddhismu. Měli by být naprosto čistí - úplně stačí být člověkem. Přijměte sami sebe. Respektujte sami sebe. Umožněte své podstatě vydat se vlastní cestou. Nenuťte ji, nepotlačujte ji. Pochybujte - protože pochybovat není hřích, je to známka inteligence. Pochybujte a vydejte se hledat, dokud nenajdete.

Milý Ondro,
tyto stránky nesou název "K zamyšlení", ne "K přesvědčení". Pokud jste dospěl k nějakému poznání ve svém životě, tak v tom pokračujte. Nechci Vám nic vyvracet! Toto je cesta, po které jsem se rozhodla jít a ráda bych se o ni podělila s těmi, kteří mají zájem. To je vše.

Křesťané se nepovažují za vševědoucí, ale věří ve vševědoucího Boha. A to je rozdíl! Bůh se nám dal do určité míry poznat ve svém Slově - Bibli - ale stále nás v mnohém přesahuje. Právě to dělá Boha Bohem.

Středověk byl velmi ostudným obdobím pro křesťanství právě proto, že církev měla velkou moc. Ne duchovní, ale tu světskou. Proto se do ní cpali ambiciózní lidé, kteří často v Boha ani nevěřili - včetně papeže. Ve středověku být kněžím znamenalo mít povolání, které dobře vynáší. Aby si své pocize co nejdéle udrželi, bránili lidem v poznání a podsouvali jim i falešné interpretace Božího Slova. Tak to zkrátka bylo, ale na mé víře chyby druhých nemohou nic změnit.

Máte pravdu, že pochybování není hřích. Naopak - jistota, ke které se nedošlo cestou pochybování, je pochybná jistota. Na začátku každé víry jsou pochybnosti - a nejenom na začátku. V některých těžkých chvílích pochybnosti přicházejí. Pokud by tento život byl všechno, nemělo by smysl bojovat za víru, která je v dnešní době tak nepopulární a opovrhovaná. Vy patrně nevěříte v život po smrti. Už jste někdy přemýšlel o tom, co byste dělal, kdyby toto vše byla pravda? Tedy že po smrti budete muset stanout před spravedlivým Bohem a zodpovídat se ze svých činů?

Věda nám dává mnoho odpovědí na mnoho otázek. Ale nedává nám odpověď na tu nejzákladnější otázku každého člověka: "Kdo jsem a proč jsem vůbec tady?"

"Dvě stě let po století osvícenců získal jednotlivec svou nezávislost, hmotný blahobyt, sexuální svobodu i prodloužení délky života. A přece neklid, zklamání a nejistota ustavičně narůstají." Takové je konstatování sociologa Gillese Lipovetského. Jsme tak daleko od toho, v co doufali osvícenci!

V Bibli je psáno, že všechno jednou pomine a všechno bude překonáno - i poznání bude překonáno. Vždyť naše poznání je jen částečné. Ale Bůh je stále stejný a Jeho slova nikdy nepominou.

Rozhodla jsem se, že nebudu vkládat naděje do pomíjivých věcí. S úctou Hanka

Dobrý večer, Hanko, zamysleme se tedy.

Opravdové náboženství by mělo být založeno na inteligenci, nikoli na logice nebo na intelektu, ale na inteligenci. A mezi intelektem a inteligencí je značný rozdíl. Intelekt je založený na logice, inteligence je založena na paradoxu. Intelekt je analytický, inteligence je syntetická. Intelekt rozděluje, rozebírá na jednotlivé části, abychom věc dokázali pochopit. Inteligence věci spojuje dohromady a z částí vytváří jeden celek - je to celistvě nejvyšší pochopení založené na tom, že části existují díky celku, nikoli naopak. A celek není pouze souhrnem částí, je to víc než jen souhrn.

Vezměme si například růži, s kterou jdeme k vědci, k logicky uvažujícímu člověku. Požádáme jej: „Chci pochopit tenhle květ růže." Co udělá? Bude ji pitvat, rozdělí jednotlivé části, které se dohromady skládají v jeden květ. A za chvíli zjistíme, že květ zmizel. Namísto něho tam bude jen několik sklenic s nálepkami. Květ byl rozdělen na části, ale jedna věc je jistá - nebude tam žádná sklenice s nálepkou, na níž by bylo napsáno „krása".

Krása není hmotná a krása nenáleží jednotlivým částem. Jakmile květ rozpitváme, jakmile zmizí celistvost květu, zmizí i jeho krása. Tato krása náleží celku, je to vznešenost vycházející z celku. Je to něco víc než jen souhrn částí. Můžeme rozpitvat člověka a ve chvíli, kdy ho budeme pitvat, vytratí se život. Pak poznáme jen mrtvé tělo, mrtvolu. Zjistíme, kolik obsahuje hliníku a železa a vody a poznáme celý mechanismus těla - plíce, ledviny, všechny orgány - a jedna věc tam není, a tou je život. Není tam to, co je nejcennější. Není tam to, co jsme chtěli poznat. Všechno ostatní tam ale je.

Kde je ona křehkost? Kde je životnost, kde je pulz života? Když byla růže květem, vypadala naprosto jinak a koloval v ní život. Byla plná přítomného okamžiku a v jejím srdci tepal život. Byly tam všechny části, ale nedá se říct, že potom by to byly stejné části. Nemohou být stejné, protože části existují v celku.

Intelekt pitvá, analyzuje. Je to nástroj vědy. Inteligence je nástrojem náboženství, protože spojuje dohromady. Bůh je největší jednota, spojení všech věcí. Bůh není osoba, Bůh je přítomnost - přítomný stav, v němž celek funguje v naprostém souladu - stromy a ptáci a země a hvězdy a měsíc a slunce a řeky a oceány, vše je v jednotě. Tahle jednota je Bůh.
Pokud ji rozpitváme, nikdy Boha nenajdeme. Když rozpitváme člověka, neobjevíme stav přítomnosti, jenž ho oživuje. Rozpitváme-li svět, nenalezneme přítomnost, která je Bohem.

Inteligence je metoda spojující věci dohromady. Inteligentní člověk využívá syntézu. Vždy hledá vyšší celek, protože smysl je obsažen jen ve vyšším celku. Vždy hledá něco vyššího, to, v čem je obsaženo vše nižší fungující jako části, fungující jako jedna nota v harmonii celku. Hledá to, co je přínosem pro celý orchestr a není to od něho odděleno. Intelekt se zaměřuje na příčinu.

Prosím, teď bedlivě poslouchejte, tahle věc je velmi důležitá. Intelekt se zaměřuje na příčinu, inteligence se zaměřuje na cíl. Inteligence kráčí do budoucnosti, intelekt se vrací do minulosti. Intelekt všechno redukuje na toho nejnižšího jmenovatele.

Inteligence stoupá stále výš a výš a jejím záměrem je dosáhnout nejvyššího vrcholu, samého vrcholu existence. Věci se totiž dají objasnit pouze prostřednictvím vyšších rovin, nikoliv nižších. Nedají se objasnit z nižší roviny, protože potom minete cíl. A jakmile začnou být nižší roviny příliš důležité, vytratí se veškerá krása, veškerá pravda, vytratí se vše, co je dobré. Vytratí se všechno, co má nějaký význam. A potom začneme zoufale volat: „V čem spočívá smysl života? Kdo jsem a proč jsem vůbec tady?"

Píše-li básník báseň, je v tom určitý smysl, protože básník není sám, básník něco stvořil. Když tančí tanečník, je v tom určitý smysl. Porodí-li matka dítě, je v tom určitý smysl. Žádný smysl ale není v osamocení a odloučení se od všeho ostatního, smysl není v tom, že ze sebe vytvoříme izolovaný ostrov. Smyslu nabývá jen tehdy, spojíme-li se dohromady. Čím větší je celek, tím větší je smysl. Na této rovině chápání je Bůh tím největším vnímatelným celkem a bez Boha není možné dosáhnout nejvyššího smyslu.

Bůh není žádná osoba, Bůh nikde nesedí. Tyhle představy jsou čiré nesmysly. Bůh je dokonalá přítomnost existence, bytí, je to samotná podstata bytí. Bůh existuje všude tam, kde je spojení. Pokud kráčíme sami, Bůh tvrdě spí. Pak najednou někoho spatříme a usmějeme se. A Bůh procitne, protože se objevil někdo jiný. Váš úsměv není izolovaný, je to most.

Mezi námi vzniká prostor zvaný Bůh - jemné tepání srdce. Když přistoupíme ke stromu, posadíme se vedle něj a zcela zapomeneme na existenci stromu, pak v té chvíli Bůh tvrdě spí. A potom se najednou podíváme na strom a začneme ho silně vnímat - a Bůh se projeví. Tam, kde je láska, je Bůh, tam, kde je reakce, je Bůh. Bůh je prostor a existuje všude, kde je jednota. Proto se říká, že láska je nejčistší možností spojení s Bohem, protože je to nejjemnější sjednocení energií.

Z toho důvodu určité mystické tradice zdůrazňují, že láska je Bůh: „Zapomeňte na Boha, stačí láska. Ale nikdy nezapomínejte na lásku, protože samotný Bůh nestačí."

Milý Ondro,

Vaše jediné opravdové náboženství je v rozporu s tím, co o sobě Bůh sděluje v Bibli. Bohu totiž na naší inteligenci vůbec nezáleží. Ježíš Kristus přišel pro všechny, bez ohledu na to, zda jsou či nejsou inteligentní. Právě proto, že Bůh je láska, tak se dává poznat všem – bez rozdílu. Píšete, že Bůh není osoba, ale přítomnost. Bůh ale v Bibli říká, že je osoba. Píšete, že pokud jsme k věcem kolem nás nevšímaví a nevidíme jejich krásu, tak Bůh spí. Omyl! Bůh nikdy nespí. V Bibli je psáno:“Nedříme a nespí ten, jenž tě chrání.“ Ani nikde nesedí. On je všudypřítomný – to neznamená, že je ve všem, ale že je všude. Být všude a být ve všem to je velký rozdíl. Pokud budu věřit, že Bůh je ve všem, tak pro mě bude bohem i květina nebo strom. Naším Bohem ale není stvoření, nýbrž Stvořitel.

Bůh nám ukázal cestu, po které máme jít, ale my ji odmítáme, protože je příliš snadná a my jsme tak inteligentní! Říkáme: „Ne, po téhle ne. Já znám lepší!“ Pokud začneme klást příliš velký důraz na svou inteligenci, dostaneme se do pasti. Máme totiž o inteligenci a o tom, jak se projevuje určité zažité představy, které nám tvoří hranice, za které už nejdeme. Jinými slovy si říkáme: „Já jakožto inteligentní člověk přece nebudu věřit něčemu takovému!“ To už ovšem není projev inteligence, ale pýchy – „Já to vím lépe.“ Ano? A jak si na to přišel? „Zkrátka jsem k tomu dospěl.“ Problém je ale v tom, že k jakémukoliv poznání o Bohu dospět nelze. To by totiž znamenalo, že Bohu přisuzujeme vlastnosti, které chceme, aby měl. Ale co když má Bůh úplně jiné vlastnosti, než ty, které jste mu VY přisoudil?

Vy jste si Boha v podstatě stvořil, ale skutečnost je taková, že Bůh stvořil Vás. To On rozhoduje – ne Vy.

Křesťané nevěří ve vousatého neurotického dědečka sedícího na obláčku. Nevěříme v Boha, který je omezen našimi představami. Nedáváme Bohu žádné hranice vytvořené naší inteligencí. Bůh je bez hranic a smí úplně všechno – bez ohledu na to, jestli nám se to líbí nebo ne. Pokud se nám dá nějak poznat, tak jedině ze své milosti, nikoliv proto, že my bychom k tomuto poznání mohli nějakým způsobem dospět. Naše inteligence z nás dělá pyšné bytosti. Inteligenci jsme dostali jako dar od Boha pro vezdejší život, ale co týče duchovního života, tak bývá často na překážku, protože můžeme snadno nabýt dojmu, že vše víme lépe, než Bůh.

Já si o sobě můžu myslet v podstatě cokoliv, ale mé domněnky jsou jedna věc a realita je věc druhá. My lidé máme tendenci žít v různých klamech – o Bohu, o životě, o druhých a především o sobě. Pokud odhodíme pýchu a oblékneme pokoru, Bůh nám začne ukazovat pravý stav věcí. A v první řadě o nás. Ukáže nám, jak na tom ve skutečnosti jsme – a to není příjemné, věřte mi!

„Ať nikdo sám sebe neklame. Domnívá-li se někdo z vás, že je v tomto světě moudrý, ať se stane bláznem, aby se stal opravdu moudrým. Moudrost tohoto věku je bláznovstvím před Bohem, neboť je psáno:´Nachytá moudré na jejich vychytralost´; a jinde:´Hospodin zná úmysly moudrých a ví, že jsou marné.´“ (NZ, 1. Korint. 3, 18 -20)

„Poznání však vede k domýšlivosti, kdežto láska buduje. Jestliže si někdo myslí, že něco už úplně poznal, ten ještě nepoznal tak, jak je třeba. Kdo však miluje Boha, je od něho poznán.“
(NZ, 1. Korint. 8, 1 – 3)

pokračování

„Slovo o kříži je bláznovstvím těm, kdo jsou na cestě k záhubě; nám, kteří jdeme ke spáse, je mocí Boží. Je psáno:´Zahubím moudrost moudrých a rozumnost rozumných zavrhnu.´. . . Protože svět svou moudrostí nepoznal Boha v jeho moudrém díle, zalíbilo se Bohu spasit ty, kdo věří, bláznovskou zvěstí. . . Neboť bláznovství Boží je moudřejší než lidé a slabost Boží je silnější než lidé. Pohleďte, bratří, koho si Bůh povolává: Není mezi vámi mnoho moudrých podle lidského soudu, ani mnoho mocných, ani mnoho urozených; ale co je světu bláznovstvím, to vyvolil Bůh, aby zahanbil moudré, a co je slabé, vyvolil Bůh, aby zahanbil silné; neurozené v očích světa a opovržené Bůh vyvolil, ano vyvolil to, co není, aby to, co jest, obrátil v nic – aby se tak žádný člověk nemohl vychloubat před Bohem.“ (NZ, 1. Korint. 1, 18 – 29)

Píšete, že Bůh je láska. To ano, ale láska, která není jenom o pocitech, nýbrž o činech. Láska není nějaké rozplývání. Láska je čin, láska je oběť:
„Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“ (NZ, Jan 3, 16)

„V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal na svět svého Syna jako oběť smíření za naše hříchy. . . „ (NZ, 1. list Janův 4, 10,)

Hanka

Dobrý večer, Hanko.

Blaise Pascal pravil:
Předpoklad, že Bůh existuje je lepší než předpoklad, že Bůh neexistuje protože očekávaná hodnota prvního je vyšší než očekávaná hodnota druhého.

Pascalův argument je založen na principu předběžné opatrnosti. Člověk nemůže rozhodnout, zda Bůh existuje nebo neexistuje. Ovšem zůstává zde otázka jak žít svůj život. Pokud budu žít jakoby Bůh existoval zkoumáme tyto dvě možnosti:

1) Bůh existuje: půjdu do Nebe a můj zisk bude nekonečný
2) Bůh neexistuje: mám konečnou ztrátu (např.: čas strávený v kostele, modlením atd.)
Ovšem pokud budu žít jako by Bůh neexistoval a přesto Bůh
1) existuje: půjdu do Pekla a moje ztráta bude nekonečná
2) neexistuje: nic nezískám ani neztratím.
Z toho plyne, že volba žít jakoby Bůh existoval převyšuje nad volbou žít jakoby Bůh neexistoval. Raději budu riskovat konečnou ztrátu s nadějí nekonečného zisku než riskovat nekonečnou ztrátu. Pascal tedy doporučuje žít jakoby Bůh existoval.

Všechna náboženství dělají jednu věc: činí existenci nemystickou tím, že nám vnucují víru, hrajíce na naši chamtivost a strach - že jestli nevěříme, upadneme do věčného pekla. Věříme-li, budeme se těšit z věčného života. V ráji není nic jiného na práci kromě hry na harfu: "Aleluja! Aleluja!" To je jediná práce, celých sedm dní jsou prázdniny.

Občas mne překvapuje, že všichni naši svatí, mahátmové, ty velké duše, nepřetržitě, nyní už celou věčnost provádějí tak hloupou věc. Hrát na harfu: "Aleluja!" Musí se k smrti nudit!

A všechny pestrobarevné lidi najdete v pekle. V nebi najdete jen dlouhé obličeje nesoucí na svých bedrech kříž. Nenajdete tam Picassa, Van Gogha, Byrona, Mozarta. Všechny tyto báječné lidi najdete v pekle, protože nikdy nevěřili. Žili svůj život spontánně, aniž by ho uspořádali podle určitého náboženství nebo dogmatu.