Jdi na obsah Jdi na menu
 


Návštěvní kniha

 

 

Zde mi můžete zanechat vzkaz. Nebo mi můžete napsat na email:

dotazy.kzamysleni@seznam.cz

Hanka

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Hanka - Re: Zase to peklo

Máte pravdu, Martine, nic o Vás nevím. Důkazem toho je i fakt, jak špatně jsem Vás odhadla. Vážně jsem Vás měla za slušného člověka, proto nechápu ten Váš výlev. Položila jsem Vám pár otázek, které jste nezodpověděl – jistě k tomu máte důvod. Ano, v Desateru je psáno „Nezabiješ“, ale týká se to lidí, ne zvířat! Dokonce i Židé, kteří dodržují Zákon velice úzkostlivě, maso jedí a já samozřejmě také. Nechci Vám vyvracet, že znáte Bibli lépe než já – je to možné. Důležité je, jaký z toho máte užitek.

Ondra - Zamyšlení nad Písmem

Dobrý večer Hanko.

Dobrá, omlouvám se, měl jsem zajímavou myšlenku, ale nechme ji prozatím být. Zamysleme se tedy nad Písmem.

V nejstarších dobách židé připisovali všechno, co se někde, ať už na nebesích nebo na zemi, stalo, Jedinému Bohu. Vývoj zvláštní síly zla, která se postavila jedinému Bohu, začal pouhých 200 let před Kristovým narozením. Bůh Starého Zákona nežil v tak dualistických dobách. Byl vždycky tím jediným, který odpovídal za všechno, co se stalo v celém vesmíru.

Izajáš 45-7 - Bůh říká: "Já vytvářím světlo, a tvořím tmu, působím pokoj a tvořím zlo."

Ale počínaje druhým stoletím před narozením Krista, židé postupně přecházeli od víry obojakého Boha, k víře Boha, který je jen dobrý. Postupně se vyvíjela víra v existenci samotného ďábla. Nastal problém. Jak mohlo všemožné Božstvo, tvořeno pouze dobrem, dovolit stvoření stejně silné ho protivníka.

To je jedna věc. A další tato:

Genesis 3-22 - I řekl Hospodin Bůh: "Teď je člověk jako jeden z nás, zná dobré i zlé.
Poznáním dobrého a zlého , práva a bezpráví hrozilo, že se člověk stane podobným Bohům. Bude jako jeden z nich. Objevuje se zde slovo Bohové v množném čísle. Bůh se najednou označuje jako jeden z mnoha stvořitelů (člověk jako jeden z nás). Jak to mám chápat?

Eva porodila po vyhnání z Ráje dva chlapce. Zemědělce Kaina a pastýře ovcí Ábela. Atd. Kain byl vyhnán. Musel putovat zemí bez odpočinku a obdělávání půdy mu již nesmělo přinést užitek. Stal se prvním tulákem země. Po trestu sám uznal svou vinu a naříkal, že jeho provinění je příliš velké, než aby s ním dokázal žít. Kain dostal strach. Hle vypudil jsi mě dnes ze země. Budu se muset skrývat před tvou tváří. Stal jsem se na zemi psancem a štvancem. Každý kdo mě najde , bude mě moci zabít. (Gen.4,14)

Kain věděl, že bude štván zemí a každý kdo ho potká, ho může beztrestně zabít. Kdo by mu ale co dělal? Vždyť po Ábelově smrti žili jenom Adam, Eva a sám Kain. Nikde v Genesis se nepíše nic o nějakých jiných lidech, kteří by Kaina mohli ohrozit. Kain ale přesto zřejmě jiné lidi znal a bál se jich. Zde vidíme, že je Bible rozporná. Vždyť i Bohu bylo jasné, že Adamova rodina nemá celou zemi jen sama pro sebe. Ptám se - odkud ti lidé přišli? Podle Bible ještě neexistovali - avšak Kain se jich bál - tudíž museli existovat. Opětovně rozpor vedle rozporu. Bůh bezpochyby věděl, že existují ještě jiní lidé. Můžete mi to, Hanko, nějak vysvětlit?

Díky Ondra

P.S.: Můj pées si ještě to klíště v kožichu furt hledá

Hanka - Re: Zamyšlení nad Písmem

Dobrý večer, Ondro, dnes nějak nestíhám. Kde jste zjistil, že satan přišel na scénu teprve 200 let před Kristem? Vždyť zmínky o něm jsou v celém Starém Zákoně počínaje knihou Genesis! Dobře popsán je v knize Izajáš 14, 12 – 13: „Jak jsi spadl z nebe, třpytivá hvězdo, jitřenky synu! Jak jsi sražen k zemi, zotročovateli pronárodů! A v srdci sis říkal: „Vystoupím na nebesa, vyvýším svůj trůn nad Boží hvězdy, zasednu na Hoře setkávání, . . . s Nejvyšším se budu měřit.“

Satan zde byl už od počátku světa a pravděpodobně už od počátku vesmíru. Bůh ale nestvořil satana, stvořil Lucifera – Světlonoše, anděla, který svou krásou a inteligencí převyšoval všechny ostatní duchovní bytosti. Avšak stejně jako všechny Bohem stvořené bytosti, byl i Lucifer pouhé stvoření. Jako všechny stvořené bytosti, měl i Lucifer možnost svobodné volby – podřídit se Bohu a využívat všechny z toho plynoucí výsady, nebo být sám bohem se všemi z toho plynoucími důsledky. Tím, jak se rozhodl, přišel mimo jiné o své jméno Lucifer a získal označení satan – to není jméno, proto se píše s malým „s“. Satan (hebrejsky) nebo ďábel („diabolos“ řecky) je jedno a totéž – pomlouvač, odpůrce, protivník, nepřítel, žalobce, svůdce – to vše satan s oblibou dělá. Z toho plyne, že Bůh satana nestvořil, stvořil Lucifera, který se stal tím, kým je, ze své svobodné vůle.

Luciferova vzpoura se odehrála ještě předtím, než Bůh stvořil člověka. Tedy vidíte, že satan je mnohem starší, než víra v něho. Není ale pravda, že by se mohl s Bohem nějak měřit, nebo že by byl pro Boha rovnocenným protivníkem. Satan, jakožto Boží stvoření je jako všechna ostatní stvoření, podřízen svému Stvořiteli. Ale pozor! Jako i my – lidé, má svobodnou vůli neposlechnout. Jsou ale věci, které mu Bůh nedovolí. Kdyby mu Bůh dovolil všechno, už bychom tady asi nebyli, protože satan by nás už dávno zlikvidoval. Nebezpečný je pouze pro lidi, nikoliv pro Boha. Součástí Božího plánu se světem je, aby tady satan byl s námi a tříbil nás. Díky satanovi můžeme poznat, co v nás skutečně je.

Hanka - Re: Zamyšlení nad Písmem

pokračování. . .

Přiznám se, Ondro, že tomu slovnímu spojení „tvořím zlo“ nerozumím. Ano, Bůh dopouští zlo tak, že mu za určitých okolností nechá volné pole působnosti, ale aby ho vyloženě tvořil. . .? Dívala jsem se do překladu 21. století a tam je „působím pokoj a tvořím pohromu“. To už bych chápala lépe. Vždyť Bůh prostřednictvím Bible lidstvo nesčetněkrát varoval, že pokud se neodvrátí od svých hanebností, které páchají, tak na ně sešle nejrůznější pohromy. SZ je toho plný.

Bůh nikde v Písmu nepopírá, že existují i jiní bohové. Naopak, velmi často se o nich zmiňuje v souvislosti s nebezpečím, které pro nás představují. Nejsou to ale Bohové, nýbrž bohové. Opět se jedná o stvoření, ne o žádné další stvořitele. Tito bohové patří do třetiny andělů, kteří byli spolu se satanem svrženi na Zemi, kde se začali vydávat za bohy. Tím vytvořili duchovní říši konkurující té, které vládne skutečný a jediný pravý Bůh. Satanovou touhou už od počátku bylo strhnout člověka na svojí stranu a docílit toho, aby se lidé klaněli jemu a ne svému Stvořiteli. Ale tohle vše je přeci podrobně popsané v rubrikách nalevo! Ondro, Vy jste to nečetl a já to teď musím psát znova!:-D

Máte pravdu, že v Genesis se píše pouze o dvou dětech – Abelovi a Kainovi. Je to proto, že ti byli pro sled dalších událostí stěžejní. Je ale samozřejmé, že nebyli jediní. V mimobiblických SZ knihách se uvádí, že Adam s Evou měli celkem 63 dětí. Vždyť také žili přes 900 let! Dalším zmiňovaným potomkem byl Šét (Genesis). Můj názor je, že se Kain bál svých vlastních sourozenců a za ženu pojal svou vlastní sestru. Tehdy byl genetický materiál ještě čistý, tak to šlo. Ale abych pravdu řekla, do takových debat se pouštím velmi nerada – jednak proto, že na to nemám patřičné vzdělání, a také proto, že informace z tohoto období jsou velmi útržkovité a než byly vůbec napsány, uplynuly tisíce let. Do té doby se předávaly ústně. Kromě toho způsob chápání a vnímání světa se za tu dobu dost změnil, nemyslíte? Přiznám se, že pro mě není snadné vžít se do způsobu myšlení člověka žijícího před mnoha tisíci lety. Člověk 21. století by to napsal „trochu“ jinak. Více informací najdete v rubrice „Jsme ve válce".

Přeji Vám hezký zbytek večera. Hanka

P.S.: A není to spíš blecha? Všechno byste sváděl na klíšťata :-D



Ondra - Všemohoucí a vševědoucí všudypřítomný Bůh

Věřící lidé často opakují zjevné nesmysly, aniž by se nad nimi alespoň na chvilku pozastavili a popřemýšleli o jejich logičnosti. Jedním z takových tvrzení je boží všemohoucnost a vševědoucnost, jinými slovy, Bůh dokáže cokoliv, co chce a navíc všechno ví a zná. Samozřejmě, jak jinak by mohl vytvořit celý vesmír a vše v něm, včetně nás? Položme si tedy jednoduchou otázku:

Ví Bůh jak vytvořit tak velký a těžký kámen, aby ho nedokázal uzvednout ani on sám? Jsou dvě odpovědi:
a) Ano, ví, Bůh ví všechno, protože je přece vševědoucí. Dobře, ale pokud ví, jak vytvořit něco, co nedokáže uzvednout, není jeho moc a síla omezená? Ano, pokud nedokáže Bůh tento kámen uzvednout, pak není všemohoucí, není dostatečně mocný a silný ani na to, aby uzvedl kámen, který sám stvořil.
b) Ne, neví, Bůh neví jak vytvořit kámen, který by neuzvedl, protože Bůh je přece všemohoucí a uzvedne cokoliv. Dobře, ale pokud neví, jak vytvořit něco, co neuzvedne, pak není vševědoucí, nejsou jeho vědomosti omezené? Ano, pokud nedokáže Bůh takový kámen vytvořit, pak není vševědoucí, existují věci, které neumí, například vytvořit kámen který neuzvedne.

Co z toho plyne? Bůh nemůže být obojí zároveň! Buď je všemohoucí, nebo je vševědoucí, v žádném případě ale nemůže být zároveň všemohoucí i vševědoucí, tyto dvě vlastnosti se vzájemně vylučují. Kdyby Bůh předem věděl, že nedokáže vytvořit takový kámen, sám sebe by omezoval ve své neomezené moci.

A také je všudypřítomný, ale že by nebyl ve všem? Toto jste mi nedávno napsala:
„On je všudypřítomný – to neznamená, že je ve všem, ale že je všude. Být všude a být ve všem to je velký rozdíl. Pokud budu věřit, že Bůh je ve všem, tak pro mě bude bohem i květina nebo strom.“
Tak krásně fotíte přírodu, a že by jste tu božskost přehlédla? To mi ani věřit nechce.

Atomy jsou také všude a také ve všem. Co je tedy všude a co je to tedy ve všem? Doma mám psí chlupy všude a možná i ve všem. Ve všem možném. Dnes jsem našel psí chlup v polévce, v džusu, v počítači a v posteli. Prostě jsou všude a dokonce se zdá, že i ve všem. Když jdu s ním na procházku, tak se mi všude ve všem vyválí a pak hrozně smrdí. Bestie chlupatá. A až mu bude podřízeno všecko, pak i sám Syn se podřídí tomu, kdo mu všecko podřídil, a tak bude Bůh všechno ve všem. 1 Kor 15,28

Možná si myslíte, že jsem ateista, ale to se mýlíte. Nejsem nevěřící, ale také nejsem věřící. Já prostě vím, že spoustu věcí prostě nevím. Třeba zrovna nevím, proč Job vstal, roztrhl si oděv a oholil si hlavu. A pak padl na zem, klaněl se a řekl: "Nahý jsem vyšel z mateřského lůna, nahý se tam vrátím." Job 1,20-21

Ondra a jeho pes, co mu předá blechu v posteli ještě dnes

Hanka - Re: Všemohoucí a vševědoucí všudypřítomný Bůh

Dobrý den, Ondro.

Co mi to tady píšete? Bůh nemůže, neví, nedokáže. . . Tak v takového boha nevěřím! Jistěže existují bohové, kteří něco nevědí, nebo nedokáží – to Vám nebudu vyvracet. Ale nějak mi nedává smysl, aby Stvořitel celého vesmíru něco nemohl. Kdyby to řekl křesťan, tak bych byla pohoršená, ale od Vás to beru. Vy pořád ještě nevíte, co se pod slovem Bůh skrývá. Boha špatně chápete jednoduše proto, že Ho ještě neznáte a podle všeho ani nechcete znát, protože se Ho bojíte. Myslíte si, že bezpečnější je Ho nikdy nepoznat a celý život se před Ním skrývat, než přijít k Němu a otevřít se Mu se vším všudy? Bojíte se, že by přišel okamžitý trest? Četl jste někdy Podobenství o marnotratném synu? Každopádně si ho přečtěte – Lukáš 15, 11-32. Budete velmi překvapen, až zjistíte, jak s Vámi Váš Otec hodlá naložit!!!

Byl by Bůh, který by nebyl všemohoucí a vševědoucí vůbec Bohem? Podle čeho by nás jednou chtěl SPRAVEDLIVĚ soudit, kdyby bylo možné, aby Mu něco uniklo? Oprávněně se bojíte, že ve Vašem životě není jediná věc, která by mohla svatého, spravedlivého, všemocného a všudypřítomného Boha uspokojit. Proto Ho tak rád degradujete na pouhou kytičku, která Vás poctí svou krásou a jinak nic. Nenáročný a nevědoucí bůh – to by se Vám líbilo, co? A nejenom Vám. Můžete si v této iluzi žít spokojeně dál, ale s vědomím toho, že to tak nemusí být. Každý člověk má na vybranou – buď žít ve lži, nebo v pravdě. Ta první varianta je velice příjemná, ale jen dočasně. Ta druhá varianta je dost nepříjemná, ale také pouze dočasně. Příjemná lež nemá nikdy dlouhé trvání. Nepříjemná pravda vede k osvobození ode všech lží a iluzí.

Ano, Bůh Vás jistě z mnoha věcí usvědčí. . . a bude to bolet! Ale ne proto, aby Vás trápil, ale proto, abyste mohl být osvobozen, dokud je čas. Čím dříve se Mu vydáte a otevřete Mu své srdce, tím dříve budete zbaven všech břemen, vin a lží, které Vás zotročují. To, že Bůh je špatný, i to, že není vševědoucí a všemohoucí, Vám nakukal právě ten, o kterém jsem Vám psala včera – satan (otec lži). Pokud chcete poslouchat jeho, tak prosím. Uvidíte sám, kam Vás to dovede.

Vy, Ondro, už nemusíte za nic platit. Ježíš Kristus už za všechno zaplatil. Vy k tomu už nemusíte nic dalšího dodávat. Bůh o další oběti nestojí – ani o tu Vaší: „Kdo věří v Syna, má život věčný. Kdo Syna odmítá, neuzří život, ale hněv Boží na něm zůstává.“ (Jan 3, 36)

Mějte se krásně. Hanka

P.S.: Tento víkend nemá být hezky. Můžete ho tedy využít k důkladnému úklidu – nadměrná konzumace psích chlupů by Vám mohla způsobit zánět slepého střeva :-D

Ondra - Re: Re: Všemohoucí a vševědoucí všudypřítomný Bůh

Dobrý večer, Hanko.

Numeri 15:32-36
Jednou, když byli synové Izraele na poušti, přistihli muže, jak v sobotní den sbírá dříví. … Hospodin pak řekl Mojžíšovi: „Ten muž musí zemřít. Ať jej celá obec za táborem ukamenuje.“ Celá obec ho tedy vyvedla za tábor a kamenovali jej, až zemřel, jak Hospodin Mojžíšovi přikázal.

Ano, sbírání větviček v sobotu je jistě velmi těžký zločin. Ten muž si nejenže zasloužil nadevší pochybnost zemřít, ale prostá smrt by pro něj byla příliš mírná. Za práci v sobotu je vhodné aby člověk před smrtí ještě hodnou chvíli trpěl – ukamenování je pro něj to pravé.

Naproti tomu, když Kain zabil svého bratra Ábela, Bůh mu jen udělal na čelo znamení hanby. Kain pak odešel do Země Nód i se svou ženou, založil tam město, a žil spokojeně dál.

Nyní přijde trochu silnější káva.
Deut 2:31-37
Hospodin mi řekl: „Pohleď, už to začíná! Vydávám ti Sichona i jeho zem. Začni si ji podmaňovat a obsaď ji.“ … Tenkrát jsme dobyli všechna jeho města. Každé z nich jsme vyhladili jako proklaté včetně mužů, žen i dětí. Nikoho jsme nenechali naživu. Z dobytých měst jsme si rozebrali dobytek a kořist. … Hospodin, náš Bůh, nám je všechny dal.
Zde se sluší připomenout verše z Nového Zákona “Veškeré Písmo je vdechnuté Bohem a je nanejvýš užitečné. Vyučuje nás a usvědčuje, napravuje a vychovává ve spravedlnosti (2 Tim 3:16) Čili ano, nikoho nenechali naživu, vybili muže, ženy i děti, takto to chtěl Bůh a navíc chtěl, abychom to věděli. Považuje tuto informaci pro nás za nanejvýš užitečnou.

Podobných drastických pasáží je v Bibli víc, viz. třeba Deut 3:2-7
Hospodin mi řekl: „Neboj se ho! Vydal jsem ho s celým jeho lidem i s jeho zemí do tvých rukou. Naložíš s ním, jako jsi naložil s emorejským králem Sichonem, sídlícím v Chešbonu.“ … Bili jsme je, až z nich nezůstal jediný živý. Všechna jeho města jsme tenkrát dobyli. Nebylo tvrze, kterou bychom jim nevzali – šedesát měst, celý kraj Argob, Ogovo království v Bášanu. … Navíc jsme dobyli veliké množství venkovských osad. Vyhladili jsme je jako proklaté, jako jsme to učinili chešbonskému králi Sichonovi, vyhladili jsme každé město – muže, ženy i děti. Všechen dobytek a kořist z těch měst jsme si pak rozebrali.

Člověk by řekl, že šlo o pusté vraždění až genocidu, spojené s rabováním – ale ne, přesně takto to podle křesťanů chtěl Dobrý a Spravedlivý Bůh Bible.

Velmi poučný je i příběh pomsty nad Midjánci.
Numeri 31
Hospodin promluvil k Mojžíšovi: „Než budeš připojen ke svému lidu, vykonej pomstu synů Izraele nad Midiánci.“ … Vytáhli tedy do boje proti Midiánu, jak Hospodin přikázal Mojžíšovi, a pobili je do posledního muže. Zabili také midiánské krále: Eviho, Rekema, Cura, Chura a Rebu – pět midiánských králů. Také Balaáma, syna Beorova, zabili mečem. Midiánské ženy i jejich děti ale Izraelci zajali. Ukořistili také všechen jejich dobytek, stáda a veškeré bohatství.
Nechat Midjánské ženy a děti naživu, to tedy bylo neprozřetelné a hloupé. S tím Mojžíš, Boží chráněnec, nemohl souhlasit.

Mojžíš se však na velitele vojska, na vůdce tisíců a stovek, kteří se vraceli z válečného tažení, rozhněval: „Vy jste nechali všechny ty ženy naživu? Vždyť právě ony na Balaámovu radu svedly syny Izraele od Hospodina k Peorovi. Kvůli tomu přišla na Hospodinovu obec ta rána! Pobijte tedy všechny chlapce. Pobijte i každou ženu, která už spala s mužem. Všechny dívky, které ještě nepoznaly muže, si nechte živé.

Připomeňme zde, že Bible má být celá Slovem Božím (přinejmenším dvakrát explicitně potvrzeno i Ježíšem), a že tedy Bůh přímo “posvětil” a “odsouhlasil” i tyto verše. V této souvislosti nelze nepřipomenout Žalm 19

19:8 Hospodinův Zákon je dokonalý,
život do duše navrací.
Hospodinova svědectví jsou věrná,
i prosté činí moudrými.
19:9 Hospodinova pravidla jsou poctivá,
srdce naplňují radostí.
Hospodinovo přikázání je ryzí,
oči člověku rozzáří.

Co víc k tomu dodat? Ondra

Hanka - Re: Re: Re: Všemohoucí a vševědoucí všudypřítomný Bůh

Milý Ondro,

chápu Vaše rozhořčení – taky jsem s tím měla problém. Nevím, jestli se mi podaří Vám to správně vysvětlit, ale pokusím se o to. Bůh je stále stejný – Bůh je Láska (patrně zuříte). Ale teď pozor! Bůh je také spravedlivý a na to už lidé často zapomínají. Pokud jednou řekl, že odplatou za hřích je smrt, tak to tak je. A teď další velmi důležitá věc – rozdíl mezi dobou Starého a Nového Zákona. Nový Zákon začíná příchodem Ježíše Krista. Víte v čem je tedy ten rozdíl? Je to jedno slovo – MILOST. Než přišel Ježíš na svět, tak lidé žili pod Zákonem (tedy Desaterem). My máme tu výsadu, že žijeme pod MILOSTÍ. Co to pro nás znamená? Jednu zásadní věc – Boží tresty za naše hříchy nepřicházejí hned, ale Bůh nám dává dostatek času, abychom mohli přijmout spasení skrze Jeho Syna. V knize Izajáš 26,11 je psáno: „Hospodine, ruka tvá je pozvednuta a oni to přehlížejí.“ Boží ruka je odnepaměti pozvednuta a připravena smést z povrchu Země toto nenapravitelné stvoření. Ale dostali jsme ještě šanci – přišel Ježíš Kristus, díky kterému byly pozastaveny SPRAVEDLIVÉ Boží soudy. Tato doba MILOSTI se ale nezadržitelně blíží ke konci. Chcete jí promeškat? Já ne. V knize Židům 4,1 je psáno: „Střezme se, aby o někom z nás neplatilo, že v čase, dokud zaslíbení trvá, promeškal vstup do Božího odpočinutí.“ Přečetl jste si rubriku MILOST?

A teď k tomu vyvražďování (strašné slovo!). Viděl jste někdy film Apocalypto? Jestli ne, tak se na něj podívejte. Mnohým věcem pak lépe porozumíte. My ty lidi velmi litujeme, protože si představujeme, že byli jako my. Ale oni nebyli, jako my! To nebyly ženy a děti, jaké znáte Vy. V deuterokanonické Knize moudrosti 12, 3 - 10 se píše následující:

„Pojal jsi nenávist k dávným obyvatelům své svaté země, protože páchali to nejhorší, prováděli čáry a bezbožné orgie. Nelítostně vraždili děti, pojídali lidské maso i vnitřnosti a krev při hodech v kruhu zasvěcenců. Rodiče vraždící bezbranné dětské duše jsi chtěl vyhubil rukou našich otců, aby země tobě nade všechny vzácná přijala důstojné obyvatele – Boží služebníky. . . Nebylo ti neznámo, že jejich původ je zlý, jejich špatnost vrozená a že se jejich myšlení nezmění navěky.“

Ondro, to snad ani nebyli lidé, ale strašné zrůdy a kanibalové. I k sobě navzájem se chovali takovým způsobem, že se na to Bůh už nemohl dívat a poslal na ně Izraelity, aby je vybili. Tyto národy žily doslova v symbióze s démony a Bůh viděl, že se to nikdy nezmění. Bylo to i v jejich dětech, kdyby vyrostly, chovaly by se úplně stejně jako jejich rodiče.

Přeji Vám požehnaný den. Hanka

Ondra - Re: Re: Re: Re: Všemohoucí a vševědoucí všudypřítomný Bůh

Vůbec nezuřím, ba pravě naopak. Neboť kde Láska, tam Bůh. Obráceně to mnohdy neplatí, jak se se již zamýšlel nad Starým zákonem.

Zakládám nové vlákno na začátku diskuze. ondra

Ondra - Re: Re: Re: Re: Re: Všemohoucí a vševědoucí všudypřítomný Bůh

Ovšem teďka zuřím, protože ten článek, co byl na začátku, skočil až za tuto poznámku. Jako můj pes, který vždy chodí vpředu, ale když zahlédne cokoliv k snědku, tak taky poruší pravidla...

Martin - Zase to peklo

Dobrý den!
Díky za rychlou reakci. Víte, já si mohu dovolit říct, že o těch slovech pochybuju. Myslím o výkladu jednotlivých pasáží. Ježíše zabili velmi brzy a až poté se z ústních podání skládaly ty střípky, pravděpodobně již trochu pokřivené. Dovedu pochopit, že pro vás toto samozřejmě není přijatelné. Ale ono je to těžké. Já taky můžu napsat knihu a v té uvedu, že tato kniha se musí brát doslovně a kdo to tak nebere, propadne peklu (a pro jistotu, že mu náš Zachránce, nebo jeho poskoci vyříznou játra, protože je přece nekonečně milosrdný). Nezlobte se, je to logika zastrašování a tato víra by byla pouze a jen Stockholmský syndrom: milujte mě, nebo vás zabiju. Tak ho milujeme a pro jistotu radši nepochybujeme, co kdyby to byl opravdu takový despota a nechal nás smažit zaživa? Vy si opravdu myslíte, že vám nedá Bůh druhou šanci, když je tak milosrdný? Nedovedu to pochopit.
Taky se mi nezdá, tvrzení, že cesta do nebe je tak snadná. Je to celé pokřivené. Myslím si naopak, že ani cesta do nebe, ani cesta do pekla tak snadná není. Naopak, pokud chci do nebe, myslím, že se musím opravdu celý život poctivě snažit být konstruktivním a poctivým člověkem. Myslím si, že lidé, kteří jsou opravdu milosrdní a již na zemi pozvedají svět svým myšlením a dobrými skutky jsou na tom lépe, než pokrytečtí alibisté. Nemyslete si, že stačí jenom věřit. To by bylo velice málo a navím asi ne moc konstruktivní. Důležitější bude zřejmě dodržovat desatero. Nejde to samozřejmě dokonale, jsme jen lidé, ale prostě se snažit.
Na závěr bych chtěl jenom uvést, že jsem hluboce věřící člověk. Ale mám taky odvahu a když mi to nesedí, tak to prostě před sebou nezakrývám.
Víte, že kdybych byl v nebi a věděl bych, jak se někteří lidé z mého okolí smaží v pekle, že bych se snažil se za ně přimluvit? Asi by mi to na tom obláčku trochu celé zkyslo. Jsem totiž milosrdný, myslím.
Budu rád za vaši reakci.

Hanka - Re: Zase to peklo

Martine, píšete, že jste hluboce věřící člověk. Ale hluboce věřící v co? Bibli jako Boží Slovo neuznáváte, tak čím se tedy řídíte? Vlastními domněnkami? Ano, i tak se dá věřit a obzvlášť v dnešní době je taková forma „víry“ v módě. Je to vlastně víra v sebe samého, ve své vlastní dedukce, kde Bůh figuruje jen okrajově, protože je jednou velkou neznámou. A co říkáte na osobu Ježíše Krista? Má pro Vás nějaký význam? Jaký? Ježíš Kristus se totiž obětoval právě proto. . . Víte vlastně proč? Abychom nemuseli přijít do pekla. Kdyby neexistovalo peklo, byla by Jeho oběť zbytečná, protože by nás neměl před čím zachraňovat. Ale podle Vás to zřejmě bylo všechno úplně jinak. Jak?

To, že Vám na Bibli něco nesedí, přece není na závadu. Bůh po nás nevyžaduje, abychom vše slepě a bez rozmyslu přijímali. Pochybování patří k víře, protože jistota, ke které se nedošlo cestou pochybování, je pochybná jistota. Pochybovat není hřích. Hřích je myslet si, že právě Vy jste ten, kdo si nebe zaslouží, protože jste si ho svým poctivým životem v podstatě odpracoval. Víte, proč dal Bůh lidem Desatero a zároveň prohlásil, že odplatou hříchu je smrt? Snad proto, aby se ti ubožáci snažili žít celý život bez hříchu? Ne. Dal ho lidem proto, aby pochopili, že podle něho nikdy žít nedokážou a že tedy potřebují Spasitele.

V Boha, který se řídí heslem: „Miluj mne nebo zemřeš!“, nevěřím. V tom Vás mohu ujistit. To by nebyl Bůh, ale ďábel. Naopak, Bůh říká: „Což si libuji v smrti svévolníka?“ (Ez 18,23) Neumíte si představit, jakou se mnou měl Bůh trpělivost a já pevně věřím, že tu samou trpělivost má úplně s každým člověkem. On nedělá rozdíly, pro Něj máme všichni stejnou hodnotu. Každému dává dostatečné množství času a příležitostí k tomu, aby jím mohl být poznán a přijat, tudíž není nutné dostávat druhou šanci. Tento život je pro toto zásadní rozhodnutí – kde strávíme věčnost – naprosto dostačující.

Je určitě dobře, že se snažíte být dobrým člověkem. Kéž by takových jako Vy bylo víc! To ale nestačí. Máte pravdu, cesta do nebe není snadná, protože je to cesta sebepoznání, kde všechny argumenty ohledně vlastní dobroty a spravedlnosti absolutně selhávají. My nejsme doopravdy dobří, ačkoli si to tak rádi nalháváme. . . a ani neumíme být. Jde pouze o to, zda si to dokážeme připustit.

Ohledně Vaší závěrečné věty bych ráda podotkla, že na rozdíl od Vás se za lidi ze svého okolí, kteří by se jednoho dne mohli smažit v pekle, přimlouvám už nyní a věřím, že dojdou poznání Pravdy, dokud ještě mají čas. Právě proto, aby mi to pak na tom „obláčku“ nezkyslo.

Přeji Vám hezký den a doporučuji Vám přečíst si ještě na dovysvětlení některých věcí tento odkaz:

https://kzamysleni.estranky.cz/clanky/milost-a-odpusteni.html




Martin - Zase to peklo

Dobrý den!
Spousta myšlenek, napsaných na těchto stránkách, je hluboce filozofická. Bohužel téma, kterým se zabývají, je to, jak poznat Boží úmysl. Jediným problémem je doslovné, dogmatické chápání Bible, která je ale knihou alegorickou. Vždycky mě rozveselí a rozesmutní zároveň, když se dozvídám, jak v tom mají ti křesťani jasno, za co že půjdou do pekla, jak to tam vypadá a podobně. Jsou to jen dohady, jakkoli podepřené nějakým textem. Nezapomínejte na to, že stejný text se i při nejlepší vůli vykládá různě, existují vždy různé a stejně hodnotné interpretace. Proto také tolik církví. Já bych se zastavil pouze u neodmyslitelného faktu - Bůh je vševědoucí, všemohoucí a nekonečně milosrdný (rozhodně víc, než my lidé). Pokud si dáme tuto rovnici dohromady, vychází nám existence nekonečné pekelné mučírny jako pomsty toho Nejmilosrdnějšího (!) za chyby, spáchané v jednom životě (ne moc dlouhém) a navíc ve složitém a obrovském vesmíru jako velice nepravděpodobná. Neurážejme prosím velikost Božího stvoření tím, že budeme Boha nazývat pomstychtivým, nesmiřitelným a nemilosrdným strůjcem pekelných mučících nástrojů, jako trest za neposlušnost. To jsou spíše manýry dítěte, které trápí broučka v krabičce od sirek. Jsem přesvědčen o tom, že cestu k Bohu najdeme všichni - jednou. Mnoho zdaru.

Hanka - Re: Zase to peklo

Dobrý den, Martine!

Otázkou je, zda to, o čem jste přesvědčen Vy, je směrodatné. To, co jste tady popsal, je sice hezké, ale jedná se pouze o Váš osobní názor, který nemáte ničím podložený – jedině tak svými vlastními pocity. A to je trochu málo, nemyslíte? Ať už Bibli chápeme doslovně nebo alegoricky, význam se nemění - pointa zůstává. Ano, máte pravdu – Bůh je milosrdný. Ale to je pouze jedna strana mince. Bůh je také spravedlivý a trestající. Víte o tom? Boží milosrdnost ovšem nespočívá v tom, že do nebe přijde automaticky každý (popřípadě každý, kdo nějakým způsobem věří). Boží milosrdnost spočívá právě v tom, že do nebe přijde pouze ten, kdo uvěří jediným platným způsobem, který Bůh sám stanovil. Je jenom jediný způsob – víra v Božího Syna Ježíše Krista. V Bibli je to napsáno tolikrát a tak jasným způsobem, že nemáme výmluvu. Například Pán Ježíš o sobě prohlásil následující: „Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.“ (Jan 14,6) A teď si dovolím otázku. Co nám lidem brání v tom, abychom tento jediný způsob spasení přijali? Dejme tomu, že podotknete – doba, země nebo rodina, ve které se ten daný člověk narodil. . . možná. Tak se zeptám ještě trochu jinak. Co brání lidem, v postkřesťanských zemích jako je ta naše, v tom, aby uvěřili? Napadne nás samozřejmě mnoho důvodů, které by se ale daly shrnout do jediného slova – PÝCHA. Už to prostě není nic pro nás. My jsme se posunuli o kus dál. . . . my víme mnohem více, než naši předkové, máme více informací. . . a navíc jsme tak inteligentní! Pro nás už je Bible jenom snůška příběhů, kterým dokáže věřit snad jenom malé dítě – a možná ani to ne. My už jsme na takové pohádky zkrátka velcí – a právě v tom tkví náš problém. Příliš jsme vyrostli. Trochu mi to připomíná jeden „alegorický“ příběh (ať je tedy po Vašem) o bytosti, která také příliš vyrostla. Víte, jak se jmenovala? Lucifer.

Jinak s Vámi souhlasím v tom, že Boží hlubiny jsou nevyzpytatelné a co se alespoň mně týče, určitě se nesnažím velikého a všemouhoucího Boha vtěsnat do jakési krabičky nebo formy. Jsem si plně vědoma toho, že je pro mě nepochopitelný a má ubohá představivost v případě Boha absolutně selhává. Nezbývá mi tedy nic jiného, než se držet jediného vodítka, které máme – Jeho Slova – Bible. Proto Boha nemohu v žádném případě urážet tím, co On sám skrze své vyvolené služebníky o Sobě řekl :-) Sám Boží Syn Ježíš Kristus o pekle prohlásil následující:

„Slyšeli jste, že bylo řečeno otcům: ´Nezabiješ! Kdo by zabil, bude vydán soudu.´ Já však vám pravím, že již ten, kdo se hněvá na svého bratra, bude vydán soudu; kdo snižuje svého bratra, bude vydán radě; a kdo svého bratra zatracuje, propadne ohnivému peklu.“ (Matouš 5,21-22)

„A nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale duši zabít nemohou; bojte se toho, který může i duši i tělo zahubit v pekle.“ (Matouš 10,28)

„Syn člověka pošle své anděly, ti vyberou z jeho království každé pohoršení a každého, kdo se dopouští nepravosti, a hodí je do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípění zubů.“ (Matouš 13,41-42)

Jestliže Boží Syn mluví o pekle a navíc v této podobě, jak bych mohla já o Jeho slovech pochybovat? Co by mě vůbec opravňovalo k tomu, zavrhovat Jeho slova? A jakým jiným způsobem by se výše uvedené biblické verše daly podle Vás vysvětlit?

Hanka - Re: Zase to peklo

pokračování. . .

A pozor - ještě jedna velice důležitá připomínka! Peklo přece není od toho, aby se nám v něm Bůh zlomyslně mstil za naše chyby, kterých jsme se chtěnechtě dopustili během tohoto krátkého života. Peklo nebylo stvořeno proto, aby v něm Bůh sadisticky mučil ubohé lidské duše. Bylo stvořeno jako věčný trest pro satana a jeho anděly. A pakliže se pyšně stavím proti Bohu a proti tomu, co On řekl, dobrovolně se vydávám Božímu soudu a odsouzení a nutně končím na místě, jež bylo určeno bytostem, které toto stanovisko zaujaly už dávno před námi. Peklo je místo, kde není Bůh – v tom spočívá celá jeho hrůza. Protože tam, kde není Bůh, není ani radost, ani láska, ani naděje. Je to konečné určení ne pro ty, kteří spáchali nějaké hrozné věci, ale pro ty, kteří nebyli ochotni sklonit se v pokoře před svým Stvořitelem a před Jeho Synem Ježíšem Kristem a přiznat svoji hříšnost. A právě to je podstata Boží milosti – totiž to, že cesta do nebe je tak snadná: „Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět soudil, ale aby skrze něj byl svět spasen. Kdo v něho věří, není souzen. Kdo nevěří, již je odsouzen, neboť neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího. Soud pak je v tom, že světlo přišlo na svět, ale lidé si zamilovali více tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé. Neboť každý, kdo dělá něco špatného, nenávidí světlo a nepřichází ke světlu, aby jeho skutky nevyšly najevo. Kdo však činí pravdu, přichází ke světlu, aby se ukázalo, že jeho skutky jsou vykonány v Bohu.“ (Jan 3,16-21)

„Kdo přichází z nebe, je nade všecky; svědčí o tom, co viděl a slyšel, ale jeho svědectví nikdo nepřijímá. Kdo by však jeho svědectví přijal, potvrdil tím, že Bůh je pravdivý. Ten, koho poslal Bůh, mluví slova Boží, neboť Bůh udílí svého Ducha v plnosti. Otec miluje Syna a všecku moc dal do jeho rukou. Kdo věří v Syna, má život věčný. Kdo Syna odmítá, neuzří život, ale hněv Boží na něm zůstává.“ (Jan 3,31-36)

Minimálně v těchto biblických verších žádná alegorie není. Nepotřebujete jakýsi klíč k porozumění. Je to napsáno tak jasně a srozumitelně, že to snad dokáže pochopit každý i malé dítě. Rozdíly v interpretaci Písma jistě jsou, ale týkají se úplně jiných věcí. Toto je základ evangelia, na kterém se shodnou všechny církve, které znám (snad kromě římskokatolické).

Přeji Vám mnoho moudrosti na Vaší cestě za hledáním Pravdy!

Hanka

Danuše - Jak se rozhodnout?

Ahoj Hanko,
Mám na Tebe prosbu a chtěla bych Tě, jako moudrou a bohabojnou ženu, požádat o radu. Nevím totiž jak dál a jak se rozhodnout.
Skončila jsem rodičovskou dovolenou s dětmi a teď se mám vrátit do práce. Nejsem ale schopná se tam vrátit, je to místo, kde o mě jako osobu ani jako o pracovnici není zájem, je to hnízdo pomluv, lhaní, podvádění, závisti, krádeží. Doma mám děti, které mě potřebují, ale já zase na druhou stranu chci pracovat a pomoct muži přivydělat nějakou korunu. Mám velký dilema, jak se s tím vypořádat. Chci pracovat, studovala jsme na to leta, ale zároveň moje malé děti potřebují a chtějí mámu... to se třeba za pár let změní a já to nechci prošvihnout.
Máš děti? Zůstala jsi s nima doma? Vypadá to, že máš čas, takže odhaduji, že nepracuješ. Jak sis to zdůvodnila, co Tě k tomu vedlo? Jak se vypořádáváš s tlakem dnešní doby, být máma a zároveň makat? Já mám už půl roku bolesti žaludku, nespím, jsem nešťastná, neumim se s tím poprat, bojím se, že návrat do práce nezvládnu, pořád brečím při představě, že odložím na celý den děti a budu se honit jako nadmutá koza a přijedu domů vyřízená, sesype se na mě rodina, povinnosti, k čemu? Je tohle spokojený život? Je to moje místo? Můžu se nějak uživit doma? Z jednoho platu je těžké dneska vyžít...
Máš nějaký nápad, jak se za tohle modlit? Jak se spolehnout, že Bůh se o mě postará? Kdy? Jak? Já se nechci nechat vláčet světem, ale ani s tím neumím bojovat. Jestli můžeš, poraď. Děkuju, vážim si toho.

Hanka - Re: Jak se rozhodnout?

Dobrý den, Danuško :-)

Tvůj odhad je správný. Ano, mám děti a jsem s nimi doma. Řekla bych, že je to ta nejrozumnější věc, kterou žena může udělat – obzvlášť v dnešní době, kdy jsou děti vystaveny nejrůznějším nebezpečným vlivům a opravdu potřebují víc než kdy jindy, aby se jim jejich rodiče věnovali. Přiznám se, že jsem s tím nějakou dobu docela dost bojovala a taky jsem toužila jít do práce. Jednak proto, abychom si toho mohli víc dovolit a také proto, aby na mě kvůli tomu ostatní nedívali skrz prsty. Lidem totiž často připadá dost nepochopitelný, jak žena v dnešní době může být doma s dětmi. Většina žen o to totiž vůbec nestojí a snaží se jít co nejdříve mezi lidi, protože se doma nudí. To jsem nikdy nemohla pochopit asi nejspíš proto, že nebydlíme v paneláku – možná bych se tam nudila taky :-) A dalším důvodem je tíživá finanční situace mnohých současných rodin, které jsou často zadluženy kvůli hypotékám. Takže ženám vlastně ani nezbývá nic jiného, než jít pracovat. My dluhy ani hypotéky nemáme, ale i tak je občas trochu obtížné vyjít z jednoho platu. Upozorňuji, že žádné sociální dávky nepobíráme, dokonce ani příspěvky na děti – nemáme na ně nárok. Proto jsem taky kolikrát chtěla začít chodit do práce, ale manžel mi to vždy znovu rozmluvil. Pokaždé mi vyjmenuje všechny výhody toho, že jsem doma a tou nejdůležitější je pozitivní vliv na naše děti. Vysedávání u počítače nebo televize u nich nepřichází v úvahu. Tenhle počítač mám v ložnici, takže ho vůbec nemají na očích a tudíž je ani neláká. I na televizi se dívají minimálně a pořady jim vybírám sama. Možná si někdo řekne: „Chudinky děti.“ Ale je to všechno o návycích. Pokud se naučí zabavit se bez médií, tak jim pochopitelně nebudou chybět a to je jedině dobře. Sama jistě dobře víš, co média do dětí pumpují – jenom samý odpad. Tedy nic kvalitního pro život, žádné hodnoty.

Hlavní je, aby si děti se svými rodiči vytvořily důvěrný vztah. Pokud ho nemají, nebudou se jim s ničím svěřovat. Jakmile je bude něco zajímat, půjdou se zeptat jinam nebo si to najdou na Googlu. A to my rodiče přece nechceme. Nebo ano? A jak mají mít děti důvěrný vztah se svými rodiči, když s nimi vůbec nejsou? Když všechen čas, který nejsou zrovna ve škole nebo školce, tráví u počítače nebo s kamarády? Často, když dítě něco provede, se okamžitě řekne: „To je výchovou.“ Ale jakou výchovou, když rodiče jsou od nevidím do nevidím v práci a domů se vrací večer? Mají vůbec ještě čas na nějakou výchovu? Díky honbě za penězi ztrácíme něco mnohem důležitějšího – vztahy s našimi nejbližšími. Chápu, že v některých případech je to vyloženě otázka přežití, a pak není co řešit. Ale pokud žena má možnost být s dětmi doma a jde jenom o to občas si něco odepřít – něco, co v podstatě vlastně ani nepotřebuje – tak by určitě neměla váhat. Být se svými dětmi je ta nejkrásnější a nejužitečnější práce na světě – a nejsmysluplnější. V práci jsme nahraditelní – na naše místo se přihlásí 50 dalších, ale doma nás nenahradí nikdo a nic. Je to tedy otázka možností (pokud to vůbec jde) a hlavně také priorit. Naše děti určitě nepotřebují nejnovější typ mobilu, značkové oblečení, luxusní dovolenou v cizině nebo nové auto víc, než naši lásku a pozornost. Pokud si na ně neuděláme čas my, najdou si někoho nebo něco jiného, co čas mít bude a my už pro ně nebudeme důležité.

Hanka - Re: Jak se rozhodnout?

pokračování. . .

Ještě bych chtěla dodat jednu věc. V polovině dubna mi zemřel tatínek na rakovinu. Díky tomu, že jsem doma, jsem s ním mohla být každý den až šest hodin. Maminka si tak mohla odpočinout a udělat co potřebovala, protože péče o tátu pro ni byla dost vyčerpávající a o tom, že by šel do nemocnice nikdo z nás nechtěl ani slyšet. Byla jsem tak ráda, že jsem mohla ty poslední měsíce být s ním! Kdybych se večer vrátila uštvaná z práce, asi bych těžko měla sílu běžet ještě za tátou – možná tak na skok. Takhle jsem mohla být s ním až do posledního vydechnutí. Bylo to těžké, ale zároveň i lidské. Když člověk přijde na svět, je oblkopen svými blízkými. Proč by jimi neměl být oblklopen i když odchází? Problém je v tom, že my už na nic nemáme a možná ani nechceme mít čas, tak jsme část nebo dokonce většinu své zodpovědnosti přenesli na učitele, doktory, pečovatelky, vychovatelky, kamarády a média. A pak se ptáme: „Proč? Jak se to mohlo stát? Jak to ten Bůh může dopustit, že moje dítě je úplně zkažený, bere drogy, je závislý na počítačových hrách nebo automatech? Jak je možný, že je tolik opuštěných starých lidí, o které nemá nikdo zájem?“ Alehlavní příčina všech neštěstí je, že rodiče už nemají čas na svoje vlastní děti a ty pak pochopitelně nebudou mít zájem o svoje rodiče.

Takže, moje stanovisko znáš :-) Pokud máš možnost být s dětmi, neváhej. Je to investice na celý život. Z vlastní zkušenosti mohu jen dodat, že nouzi jsme nikdy v ničem neměli. Je to přece Boží vůle, aby se žena starala o rodinu a vychovávala děti tak, aby z nich vyrostli slušní lidé. Ženy, které se honí jako nadmuté kozy a vrací se z práce uštvané, moc šťastné rodiny nemají.

Měj se krásně :-) Hanka

P.S.: Můžeš mi také napsat na mail uvedený nahoře. Mám teď sice hodně omezený přístup na internet, ale budu se snažit odpovídat brzy.

Josef - Marie a Marta Lk10

Zdravím Vás,

můžu Vás poprosit o Váš názor, jaký je podle Vás rozdíl mezi Marií a Martou?

Díky předem za Váš názor.

Josef

Hanka - Re: Marie a Marta Lk10

Milý Josefe,

některým křesťanům připadá trochu nespravedlivé, že právě pracovitá Marta byla Ježíšem pokárána. Vždyť ona jen chtěla obsloužit hosta a postarat se o jeho pohodlí, což bylo pro ženu v době, kdy žil Ježíš, povinností. Marta tedy konala jen svou povinnost a konala ji jako vždy dokonale. Najednou si ale všimla své sestry Marie, jak sedí u Ježíšových nohou, místo aby jí pomáhala. A co víc, Ježíš Marii věnuje více pozornosti než jí, která běhá kolem a stará se, aby bylo vše tak, jak má být. Martu totiž nezajímá, co jí Pán Ježíš přišel sdělit. Je až příliš zaneprázdněná prací – svojí prací. A možná by také ráda slyšela nějaké to uznání:“Ano, Marto, děláš to dobře.“ Místo toho se Ježíš věnuje svým posluchačům, kteří hladoví po Jeho slově a mezi nimi je právě i Marie. Marie ví, že takový host k nim domů nechodí každý týden, a tak správně volí mezi důležitým a nejdůležitějším. Správně rozpoznává, že Ježíš Kristus má slova života a že jedině u Něho najde odpovědi na svoje otázky. Odpovědi, na které ji nikdo jiný odpovědět nedokáže.

Marta se cítí ukřivděná, nedoceněná. . . Mohla by jít za Marií a tiše ji požádat o pomoc. To ale neudělá. Rozhodne se Marii zostudit přímo před Ježíšem. Chce si na ni postěžovat, tak aby to všichni slyšeli a konečně jí – Martě – dali za pravdu. Jako by říkala: „Copak to nikdo nevidí, jak se tady namáhám?!“ Tím Marta dává jasně najevo, jaké motivy stojí za její službou. Jistě ne láska a radost, ale touha se předvést – ukázat, jak je dobrá. Vždyť ona je ta, která koná správně. Ježíš ji ale svojí odpovědí nemile překvapí: „Marto, Marto, děláš si starosti a trápíš se s mnoha věcmi.” Marta se nestará jen o hosta, ale dělá si starosti také o sebe a o svou roli hospodyně. Host se u ní má cítit dobře a má ji poznat jako dobrou hostitelku. Ráda by se v očích svého hosta osvědčila, zatímco Marie s Ním chce navázat vztah. Naslouchá Mu, protože ví, že právě to je v danou chvíli nejdůležitější a právě proto Ježíš přišel. Určitě nechce svého hosta nechat o hladu, ale nejprve Mu chce popřát sluchu a navázat s Ním důvěrný vztah. Teprve, když někoho dobře známe, můžeme jeho potřeby efektivně naplnit. Pokud ho neznáme, promítáme do něj svoje touhy a svoje potřeby, které pak naplňuje zcela nesprávným způsobem.

Pokud nemáme opravdový zájem o druhé, bude naše činnost sloužit jen našemu sebeospravedlnění, ukonejšení našeho špatného svědomí, ale nebude odpovídat skutečným potřebám našeho bližního. A co víc – nebude uspokojovat ani nás samotné. A tuto svoji nespokojenost budeme promítat do druhých lidí, kteří očividně nejsou tak dobří jako my.

Ježíš viděl do srdce Marty a věděl, co v tuto chvíli prožívá, a právě proto nenaplní její touhu po uznání, protože to velmi rychle vymizí a člověk je opět prázdný a nespokojený jako předtím. Říká jí: „Jen jedno je třeba. Marie volila dobře; vybrala si to, oč nepřijde.“ A o co Marie nepřijde? O Ježíšova slova, která vedou k životu věčnému.

Každodenní shon, starosti, touha se uplatnit a uspokojit všechny své potřeby i potřeby bližních nás velmi často připravují o chvíle ztišení před Pánem Ježíšem. Modlíme se, prosíme, dožadujeme se, ale nasloucháme také tomu, co nám chce říct? Nebo už předem víme, co říká a pak jedeme jako naprogramovaný stroj v zajetých kolejích a nedíváme se nalevo napravo? Jistě to platí i pro mě. Taky bývám jako Marta, což není špatně starat se o druhé. Naopak. Ale. . . Myslím si, že tímto příběhem nám chce Ježíš ukázat, že za dobrým skutkem nemusí být vždy dobré motivy a abychom si to hlídali.

Přeji krásný den :)

Hanka