http://zena-in.cz/clanek/lesni-muzik-dobromil-tucek-jak-jsem-prezil-sektu

šamanka vysvobodila Dobromila Tučka. To si tedy pomohl. Navenek snad.

Zajímavé svědectví, ze kterého ovšem nevyplývá dostatečně jasně, zda měl pan Dobromil Tuček nějaké psychické problémy už předtím, než začal navštěvovat onu sektu. Otázkou také je, proč ji začal navštěvovat. Když jsem si pročítala hlavní poznávací znaky sekt, zaujala mě především skutečnost, že poslušnost členů je zcela dobrovolná a většina z nich začala sektu navštěvovat právě proto, aby se zbavili pocitu vlastní zodpovědnosti za svůj život. Takže sektářská manipulace je paradoxně důvodem, proč se lidé k sektám připojují. Dalo by se dokonce říct, že sekty jsou určitou odpovědí na poptávku a dokud tato poptávka bude přetrvávat, budou sekty růst jako houby po dešti.

Navíc, článek končí dost na lacině: „Nakonec všechno dobře dopadlo a žili šťastně až do smrti“. Vzhledem k tomu, jak k onomu údajnému štěstí pan Tuček došel, si o tom dovolím dost pochybovat. Ono to bude spíš takové „z pekla štěstí“, které má vždy nějaký ten háček. Jak by taky ne, když vyháníte čerta ďáblem. . .

V popisu údajného uzdravení pana Tučka je až neuvěřitelná shoda s jiným svědectvím, kterém mám zde na svých stránkách, ve kterém se bývalý léčitel také domníval, že „proud energie, jako by ji na něj někdo vylil z kýble“ je uzdravující a blahodárný. Až časem poznal, že tato energie měla na jeho život zcela opačné účinky.

https://kzamysleni.estranky.cz/clanky/okultismus/v-zajeti-okultizmu-_osobni-svedectvi_.html

People should not talk so much

Ahoj Hanko
Mám dotaz. Může člověk považovat Boha za přítele,aniž by se ho bál?
dík Pavel

Ahoj Pavle,

vyloženě strach z Boha mít nemusíme, pokud tedy neděláme věci, které by nám k oprávněnému strachu mohly dát pádný důvod. Ale určitá bázeň před Bohem je jistě na místě. Tato bázeň plyne z úcty před Tím, kdo má ve svých rukách můj život i smrt. K Bohu, který stvořil celý vesmír, nelze přistupovat jinak, než s úctou a respektem.

Hanka

Na tyhle stránky jsem narazila náhodou a plně se mi zalíbily :-) Dobré a pravdivé věci. :-)
martina.burdova@email.cz

To mě moc těší, Martino :-)

Hanka

http://k1.kreteni.cz/20bible.php

Kladete si dobré otázky. Díky vám jsem také zjistila, že existuje politická strana s názvem Kreténská organizace :-) Mohu se zeptat, proč zrovna vy jste Kretén č. 1? Jste snad zakladatelem této organizace? Přiznám se, že v Bibli je dost věcí, kterým také moc nerozumím a některé si možná vysvětluji úplně špatně. To pro mě ale není důvod k tomu, abych Boha odsoudila a zavrhla, tak jak to děláte vy.

Nešvary církve přeskočím, protože tu k víře v Boha v podstatě nepotřebujete. To jistě víte a používáte ji spíš jako výmluvu pro svoji nevíru. Pokud totiž Bůh skutečně existuje a vy před Ním jednoho dne budete stát, asi vám nepomůže výmluva, že tamti to dělali špatně. Před Bohem bude stát každý sám za sebe. Tady jde přece o vás, ne o tamty. Ovšem zaujala mě vaše ukázka názorů pana Tomáše Halíka, který je sice mylně označován za křesťanského filosofa, avšak křesťanem není – jak jste si jistě všiml. Pevně doufám, že i mnozí katolíci jeho krásné, avšak lživé myšlenky, nepřijímají. Je to takový človíček, který se chce zalíbit všem a používá k tomu své dokonalé rétorické dovednosti. Těžko říct, zda si uvědomuje, že právě tento postoj odmítal sám Ježíš Kristus a že jde tudíž cestou zcela opačnou, protože heslo: „bohové všech náboženství, spojte se“ Ježíš nikdy nerazil.

Ano, člověk je stvořen k obrazu Božímu, ale to jistě neznamená, že se Mu podobáme fyzicky. Vždyť Bůh je duch – nemá fyzické tělo. Ta podoba se projevuje spíš schopnostmi a vlastnostmi. Člověk dokáže myslet a díky tomu i tvořit, umí se rozhodovat, milovat a žít duchovní život – tedy komunikovat s Bohem, čímž se lišíme od zvířat. Samozřejmě, že když máme potenciál činit dobré věci, máme i ten samý potenciál činit věci zlé. Záleží na nás, pro co se rozhodneme. V Bibli je také psáno, že Bůh přebývá v nepřístupném světle. Nikdy nemůže tak, jak je, přijít na zem mezi lidi, protože každý člověk by v blízkosti tohoto světla okamžitě zemřel. Je to vlastně logické, že bytost, která stvořila celý vesmír asi nebude vypadat jako my. Neumím si vůbec představit Někoho, kdo stvořil hvězdy, které samy o sobě disponují nepřestavitelnou energií. Proto se Boží Syn Ježíš Kristus musel narodit do lidského těla, aby se nám zpřístupnil. Ve starém zákoně Boha v komunikaci s lidmi zastupoval anděl Boží – tedy jakýsi plnohodnotný zástupce Boha na zemi, jehož přítomnost byla pro člověka sice také velmi nebezpečná, ale přece jen se za určitých okolností dala přežít (viz. Mojžíš na hoře Sinaj).

Bůh zmařil lidské plány o sjednocení především kvůli nám samotným. Kdyby je tehdy nechal, tak bychom se my už zřejmě nenarodili, protože díky enormnímu pokroku by lidské dějiny skončily mnohem dříve – možná už za pár stovek nebo dokonce desítek let od této události. Víte přece, jak to dopadá, když lidé dají hlavy dohromady – tak to jede. Ale ne vždy tím správným směrem. Vždyť kolik dnešních vynálezů máme díky 1. a 2. světové válce! Bůh lidem zmátl jazyky právě proto, aby jejich touhu vyšplhat se k nebesům pozastavil a tím vlastně prodloužil dějiny. Řekla bych, že to bylo velmi moudré.

Hřích Adama a Evy spočíval v tom, že začali pochybovat o Bohu. Jinými slovy uvěřili tomu, že Bůh je lhář – stejně jako tomu věříte vy i milióny dalších lidí napříč staletími. Už od počátku člověk žije v pochybnostech vůči Bohu a domnívá se, že mimo Boha existuje něco lepšího a snaží se to objevit, což ho přivádí k poznání zla, nikoli dobra. Stejně tak i opravdu zbožní lidé čas od čas pochybují o Boží spravedlnosti. Podobně i Abraham potřeboval od Boha ujištění, že při zkáze Sodomy a Gomory nepřijde k úhoně žádný spravedlivý, protože jinak by to přece bylo nespravedlivé a něco takového si Bůh nemůže dovolit :-) Není to tedy o tom, že by mu Bůh lhal, ale prostě a jednoduše ho ujišťuje, že nic takového se nestane. Tedy pouze odpovídá na Abrahamovy otázky.

pokračování. . .


Reakce Lota je opravdu zarážející. Člověk si nutně musí položit otázku: „Co to toho chlapa napadlo?!“ Jenže, pokud jste četl jeho příběh od začátku, tak žádný přeborník ohledně víry to rozhodně nebyl. Když mu Abraham navrhl, aby se rozdělili, Lot se rozhodl, že se usadí v zemi, kterou měl přímo před sebou, a to čistě podle toho, co bylo vidět na první pohled – krásná země, zavlažovaná jako zahrada. To, že v této krásné zemi žili velice zlí a hříšní lidé, ho v tu chvíli absolutně nezajímalo. A co víc – začal žít přímo uprostřed nich jako by se nechumelilo a svým dcerám dokonce dovolil, aby si vzaly sodomské muže. Takže příkladný zrovna nebyl a o Boha nejspíš příliš nedbal. Za ta léta života v Sodomě byl bezpochyby chováním sodomských ovlivněn. Přesto v porovnání s nimi byl pořád ještě spravedlivý (tedy pokud zavřeme obě oči) a hlavně byl zachráněn na přímluvu Abrahama. Z toho plyne, že přímluvné modlitby za druhé mají smysl – Bůh je může ještě zachránit, přestože jinak by zřejmě neměli šanci. Jak s ní pak naloží, to už je jiná věc. Ještě jen tak na okraj – Lotovy dcery nebyly žádné spořádané dcerušky, ale pěkné poběhlice. Přece jen vyrůstaly v Sodomě a měly její školy. Bez jakýchkoli rozpaků opily vlastního otce a zneužily ho. To je teda také pěkné FUJ!

Ano, Jákob byl podvodník a lhář a později se za to také omluvil a doznal svoji chybu. Přesně tak! Bůh miluje i podvodníky a lháře :-) Vždyť kdo z nás nikdy v životě nezalhal? Vy snad? Každý člověk dělá chyby a Bible je právě o lidských chybách. . . tedy o tom, že člověk je nepoučitelný a nenapravitelný, proto je naše spasení ZDARMA. Jinak by si ho nikdo z nás nikdy nezasloužil – zkrátka toho nejsme schopni. A stejně jako jednal špatně Jákob, jednali špatně i jeho synové – vždyť přece jablko nepadá daleko od stromu - a udělali opravdu špatnou věc. Byli to podvodníci a lháři stejně jako jejich otec.

Ať už si tedy Bůh vyvolil kohokoli, nikdo nebyl dokonalý. Zde je na místě si přiznat, že všichni jsme jenom obyčejní lidé a všichni do jednoho děláme chyby, které na sobě samozřejmě nevidíme, ale velmi dobře je můžeme pozorovat u druhých. Pokud se tedy ptáte: „Jak to, že Bůh trestá dobré a nevinné lidi?“, musím vám odpovědět, že dobří a nevinní lidé nejsou. Jestli tedy existuje nějaký blud a podvod, tak je to to neustálé vštěpování zkaženému lidstvu, že Bůh je ten, od kterého by se mělo držet co nejdál, protože oni jsou ti spravedliví a nevinní, zatímco Bůh je ten nespravedlivý, který může úplně za všechno.

Ačkoli se od vás zřejmě nedočkám žádné reakce, ráda bych se dobrala k nějakému uspokojivému závěru. Nebudu odpovídat na vše, co máte na svých stránkách, protože si nechci zahltit návštěvní knihu svými vlastními komentáři :-) Jak už jsem vám psala na začátku – celé vaše „studování“ Bible se zdrclo na pouhé vyhledávání textů, které by podpořily vaši domněnku, že Bůh je krutý a nespravedlivý. Jinak, na vašich otázkách není nic špatného. Špatný je pouze cíl, který sledují – je totiž příliš zaujatý.

O tom, jak to bylo s tím faraonem už jsem také psala. Byl to opravdu „nevinný“ muž, který by (nebýt toho, že Bůh zatvrdil jeho srdce) udělal vše proto, aby vyhověl Mojžíšovi. To přece nemůžete myslet vážně! Opravdu si to myslíte? Kdyby takový člověk žil dnes, museli bychom ho prohlásit za těžkého zločince, který by vskutku zasloužil trest smrti (podobně jako příslušníci SS). Vždyť jenom kolik novorozených hebrejských chlapců kvůli němu skončilo v Nilu roztrháno krokodýly! A co se týče té kolektivní viny, tak ta v Egyptě skutečně byla. Démonické kulty, které dnes označujeme slovem ´černá magie´ provozovali úplně všichni Egypťané. Takže není divu, že Bohu s nimi jednoho dne došla trpělivost. Navíc, takové zatvrzování srdce Bůh nedělá jen tak a už vůbec ne nevinným lidem, jak propagujete vy. Když už Bůh někomu zatvrdí srdce, tak proto, že ten dotyčný neměl šanci se změnit. Jeho chování a myšlení bylo už natolik zkažené, že Bůh řekl „dost“.

Bůh nám na mnoha místech Bible může připadat krutý, ale pouze v případě, že sami sebe považujeme za dobré lidi, kteří by mouše neublížili a zasloužíme si jenom dobro a nic než dobro. To nám ostatně neustále omílají i reklamy, kdykoli zapneme televizi: „hýčkejte se, dopřejte si, vy za to stojíte, vy si to zasloužíte. . . „ Bůh ale říká něco jiného – pokud si něco skutečně zasloužíme, tak jedině peklo. Celé lidské dějiny i současná světová situace to jasně dokazují. Ne Bůh, ale člověk může za to, jak to na světě vypadá, protože se rozhodl jít si svojí vlastní cestou. Proč tedy obviňujete Boha, že nezasáhne? Nebo snad chcete, aby Bůh zasahoval do vašeho života?

Zmiňujete 42 dětí, které roztrhaly dvě medvědice. Kdyby jste si ale přečetl celý příběh, věděl byste, že to nezpůsobil Bůh, ale Elíša, který si vymínil od svého učitele Elijáše dvojnásobné požehnání, než měl on, přestože s ním pak neuměl zacházet. Elijášovi se moc nechtělo mu ho dávat, protože věděl, že Elíša je člověk vznětlivý, a že by z toho tudíž mohly vzejít velké problémy. V té době se ale Elijáš zaobíral úplně jinými věcmi, tak nakonec Elíšovi pro jeho neodbytnost vyhověl. Opět je zde na vině lidské selhání, které stále a umíněně připisujete Bohu. To je ale čistě váš problém.

Víte, Bible nám říká, jak to s námi lidmi doopravdy je a nic nepřikrášluje. Jen tak na okraj - už jste si někdy kladl otázku, proč tyhle věci v Bibli vůbec jsou? Proč si ta prolhaná církev nevymyslela něco lepšího? Co myslíte? Spousta knih se do Bible vůbec nedostala. Proč se tam tedy dostaly právě tyhle? Nemusely se úplně vyřazovat, ale mohly se třeba poupravit, sem tam se mohlo něco vypustit. . . ale ono to tam je. Bůh s námi prostě jedná na rovinu, nic netají a to i za cenu toho, že si to vyložíme po svém a budeme naštvaní. Ano, můžete Ho posuzovat a odsuzovat z pozice toho „lepšího a spravedlivějšího“, ale otázkou je, k čemu vám to bude. Sám vidíte, že k ničemu. Pokud jste někdy opravdu četl Bibli, pak to byla naprostá ztráta času, protože jste se k ničemu nedobral. Četl jste ji totiž bez skutečné touhy poznat pravdu a Boha.

A ještě k tomu přikázání „nezabiješ“. Co myslíte, pro koho tato Boží přikázání jsou? Pro Boha nebo pro člověka? Bůh je přece neustanovil kvůli sobě, ale kvůli nám – abychom se nevyhubili. To ovšem neznamená, že On sám nemůže nikomu sáhnout na život, pokud to uzná za vhodné. Když zabíjí člověk, tak z čisté nenávisti. Tímto způsobem může zabít spoustu lidí, kteří by měli ještě žít a plnit zde své úkoly. Ale když zabíjí Bůh, tak ví (na rozdíl od nás) proč. On není Ten, který je povinen se nám z něčeho zodpovídat. Naopak, my se jednoho dne budeme zodpovídat Jemu: „Veškeré dílo Bůh postaví před soud, i vše, co je utajeno, ať dobré, či zlé.“ (Kazatel 12,14)

„Je to však vaše převrácenost, jestliže je hrnčíř oceňován stejně jako hlína. Což říká dílo o tom, kdo je udělal: „On mě neudělal“? Což výtvor řekne o svém tvůrci: „On ničemu nerozumí“? (Izajáš 29,16)

„Mé úmysly nejsou úmysly vaše a vaše cesty nejsou cesty moje, je výrok Hospodinův. Jako jsou nebesa vyšší než země, tak převyšují cesty moje cesty vaše a mé úmysly úmysly vaše.“ (Izajáš 55,8 a 9)

Jako největší důkaz Boží lásky se udává to, že "obětoval svého jediného syna, aby mohl obnovit smlouvu s lidstvem a umožnil mu vykoupit hříchy." Ale - jaká je to oběť? Podle katolíků byl Ježíš Bůh, a to tedy Bůh obětoval sobě sám sebe? Podle Svědků Jehovových to byl člověk. Tam je to pochopitelnější. V každém případě ale Bůh věděl, že Ježíš jakoby zemře a bude za tři dny jakoby vzkříšen a vzat na nebesa. Tak jaká je to oběť? Vždyť za tři dny už Ježíš zase žil. A podle Bible je pro Boha 1000 let jako jeden den, takže měl Ježíše živého už za třičtvrtě vteřiny :-) Ale dost legrace. Horší to bylo s nemluvňaty, které pobil Herodes. To byly skutečné oběti, neboť Bůh věděl, co se stane a klidně nechal Heroda vraždit. Pouze Josefa s Marií varoval, a ti s Ježíšem utekli do Egypta. Ostatní děti Herodovi ponechal. Povražděná nemluvňata už Bůh narozdíl od Ježíše nevzkřísil. Takže skutečnou oběť přinesly tisíce nešťastných rodičů, ale ne Bůh. Ten měl svého Ježíše po jeho "smrti" za pár okamžiků zpátky a navíc si ho vzal k sobě na nebesa.

A ještě jedna skutečná oběť byla. Jidáš Iškariotský. Jidáš je vnímán jako vzor zrádce. Ale ono tak přece vůbec není! Ježíš věděl, že bude trpět, věděl, že bude ukřižován, věděl, že třetí den vstane z mrtvých. A přesně tak věděl, že ho Jidáš zradí. Jidáš to tedy měl předurčeno. Stejně jako ve faraónově boji s Mojžíšem neměl faraon šanci, protože Bůh zatvrzoval jeho srdce, tak stejně tak byl nahranej Jidáš. Jako Ježíšovým úkolem bylo trpět na kříži, Jidášovým úkolem bylo zradit. Co by se stalo, kdyby nezradil? Ježíš by netrpěl na kříži, a celý Bohem naplánovaný život Ježíše by nedošel požadovaného účinku. To je stejné, jako kdybychom o herci, který hraje zrádce, tvrdili že je zrádce skutečně. Jidáš ale na tom byl hůř. Lidé věřili, že je to skutečné, nevěděli, že je to jen hra, že Jidáš musí roli splnit. Zradou na Kristovi Jidáš splnil svoji úlohu a naplnil Bohem předepsaný Ježíšův pozemský osud.

Z Bible vyplývá, že Bůh je věčný a existuje mimo čas. Čas je tedy také stvořen Bohem, ale nijak Ho nesvazuje – jako například nás. My lidé žijeme v určitém časovém období, náš život trvá jen krátce, je zde pevně daný systém jak čas plyne a my jsme (dalo by se říct) jeho zajatci. Určitě doma máte dvd přehrávač. Když do něj vložíte film, můžete se na něj podívat od začátku do konce, různě ho přetáčet sem tam nebo rovnou skočit na konec a podívat se, jak to všechno dopadne. Totéž (bych řekla) si Bůh může dělat s časem. Může kdykoli nahlédnout do libovolného časového úseku. Anebo, další možnost je, že vše vidí najednou. Nemyslím si tudíž, že Bůh Jidáše dopředu určil, že zradí a chudák Jidáš k tomu přišel jako slepý k houslím. Jidáš prostě byl zrádný člověk – měl to v srdci, ale to neznamená, že mu to do srdce vložil Bůh. Víte, vy z lidí děláte jenom samé oběti, ale tak to není. My lidé nejsme nevinní. A pokud jste sám k sobě alespoň trochu upřímný, tak přece musíte vědět, že máte určité nedobré tendence – to máme všichni. Otázkou je, co zvítězí, ale také, jestli si to sami před sebou dokážeme připustit.

Takže, Bůh dopředu věděl, že Jidáš zradí. Vy nevíte, co se celou tu dobu, co byl s Ježíšem, odehrávalo v jeho srdci, ale Bůh to věděl a Ježíš taky. To, že Ježíše následoval, ještě nebyla vstupenka do nebe. Takových zrádců, jako byl Jidáš, je v církvi velmi mnoho i dnes. Bůh nikomu nebrání, aby si říkal křesťan, ale to ještě neznamená, že to křesťan skutečně je. Ta jeho zrada – to nebyl jenom nějaký přešlap, ale vyvrcholení jeho pochybností a nedobrých záměrů. Vy například Ježíše Krista neznáte, ale Jidáš s Ním byl celé tři roky každý den. Viděl zázraky, které Ježíš dělal, viděl jak uzdravoval nemocné, křísil mrtvé, chodil po vodě, vyháněl démony. . . a přesto měl v srdci postranní úmysly. Vážně si myslíte, že byl nevinný a že na jeho zradě záviselo spasení celého lidstva? Vůbec ne. Ano, Bůh si ho použil, ale ne jako nevinného, ale spíš jako dostatečně zkaženého člověka, který byl schopen tak špinavou práci udělat.

A co faraon. . . další nevinná oběť? Víte vůbec, co tento nevinný faraon dělal? Házel novorozené hebrejské chlapce do Nilu plného krokodýlů. Ne nadarmo se říká, že kdo s čím zachází, tím také schází. Smrt prvorozených v Egyptě jistě byla odplata za tyto děti. Ano, máte pravdu, Bůh očividně nechtěl, aby si dal faraon říct. Mohl se přece velmi snadno vyděsit a couvnout. Proč tedy Bůh nechtěl, aby se to stalo? V celém Egyptě vládly kulty nejrůznějších bohů, které Bůh označuje za démony a zároveň varuje před uctíváním démonů, ať už si říkají jakkoli. Za každé modlářství vždy přicházely těžké Boží soudy – nejenom tehdy, ale v celých dějinách lidstva a tedy i dnes. To, jak to dopadlo s Egyptem zřejmě měla být výstraha pro všechny ty, kteří by chtěli jít stejnou cestou. Žel, příliš mnoho lidí to neodradilo. Faktem ale zůstává, že člověk sloužící démonům, jde vždy proti Bohu a nejen proti Bohu, ale i proti dobru jako takovému. Faraon by se možná lekl a poslechl by Mojžíše. Ale na jak dlouho? Za chvíli by mu otrnulo a byl by ještě horší, než předtím. Bůh ale věděl předem, co by následovalo, proto se rozhodl udělat to takto. Vy Mu to samozřejmě můžete mít za zlé, ale pouze z pozice jiskřičky, která na chvíli blikne a hned zase zhasne. Zatímco Bůh je věčný, vševědoucí, nadčasový. . . a právě z těchto důvodů ví nejlépe, co dělá. Nebrání vám, abyste se na Něj zlobil, vyčítal Mu, nenáviděl Ho. Ale pokud byste znal všechna fakta, věděl byste, že Bůh prostě s námi lidmi nemá příliš na vybranou. Často Mu totiž dáváme pouze dvě možnosti – vyhladit nebo potrestat. Zatím se většinou přikláněl spíš k té druhé variantě.

Sám jste napsal, že Bůh obětoval svého jediného Syna. Ježíš Kristus tedy je (ne byl) Boží Syn – tedy Boží potomek. Lidské tělo dostal kvůli nám, abychom měli možnost lépe poznat, jaký je Bůh. Člověk sám svým snažením skutečného Boha nikdy nemá šanci poznat, protože je pro něj nepřístupný. Proto Bůh zvolil tuto variantu, že vyšle svého Syna mezi lidi. Jinak to asi nešlo. Křesťané věří, že Bůh existuje ve třech osobách – Otec, Syn a Duch svatý, které koexistují v dokonalé jednotě. Dokonce takové, že tvoří jediného Boha, takže křesťanství i přesto patří mezi monoteistická náboženství. Jestliže s někým žijete v takovém spojení, musí mezi vámi existovat pouto miliardakrát silnější, než to nejsilnější pouto mezi matkou a dítětem. Proto mi tady netvrďte, že Bůh Otec netrpěl, když viděl, co lidé dělají s Jeho milovaným Synem. Trpěl tak, že si to vůbec nedokážete představit. Ano, Bůh věděl dopředu, že Ježíš vstane z mrtvých a bude dál s Ním, ale to jistě nijak neumenšovalo bolest, kterou cítil v tom daném okamžiku spolu s Ježíšem. A vědomí toho, že znovu ožije, neumenšovalo ani Ježíšovu bolest. Vždyť my křesťané také věříme, že až zemřeme, tak po smrti budeme žít mnohem lepší život na mnohem lepším místě. Přesto se na ni netěšíme, protože zde máme své blízké (ty zde měl i Ježíš), které milujeme a chceme s nimi být co nejdéle. A navíc – kdo by se těšil na kruté mučení? Asi jenom úplný šílenec.


Ano, máte pravdu – to, co se stalo v Betlémě, bylo nesmírně kruté. I když Betlém byla tehdy spíš vesnice a počet zavražděných chlapců byl maximálně několik desítek. Ale i tak – bolest rodičů musela být nesmírná! Proč tomu tedy Bůh nezabránil? Heroda mohla kdykoli ranit mrtvice a nic takového by se nestalo. Josef s Marií by ani nemuseli prchat do Egypta. Veškeré události byly ale předpovězeny předem – tudíž z nějakého důvodu to muselo být právě takto.

Jak jistě víte, malé děti umírají i dnes a Bůh to tak nechá. Z našeho lidského pohledu je k tomu lhostejný a někteří lidé z toho pak vyvozují, že Bůh je krutý a bezcitný. Jenže my neznáme všechny souvislosti a jsou věci, které nám prostě zůstanou utajeny. My ale nejsme ti, kteří jsou povinni znát odpovědi na všechny otázky. Nám stačí pouze, když budeme důvěřovat Tomu, který je zná. A já Mu důvěřuji.


https://kzamysleni.estranky.cz/clanky/svedectvi-klicove-dirky.html

Zamýšlel jsem se nad tím, jaký je vlastně Bůh, Stvořitel všeho. Srovnával jsem si vlastnosti dokonalé Bytosti na jedné straně, a na druhé straně Boha tak, jako ho prezentuje Bible a církve. Zjistil jsem, že všechno je velmi jednoduché a vše do sebe krásně zapadá. Nejdříve tedy - jaký je vlastně Bůh? Pokud existuje jakási Bytost, která stvořila celý vesmír s jeho nekonečnými prostorami, miliardami miliard a tak dále galaxií a hvězd a planet, která vdechla mrtvé hmotě život, (zatím mne nikdo nepřesvědčil o Její existenci ani o Její neexistenci), jaké má asi vlastnosti? Začal jsem přemýšlet o tom, k čemu by jí byl celibát, poklonkování, neustále prošení, pochlebování a modlení. Proč by vyžadovala sexuální abstinenci u jeptišek, proč by nechtěla kondomy, proč by nechtěla antikoncepci. Proč potřebuje vyvraždit Jericho, proč chce bratrovraždy pod Sinají, proč zabíjí 70000 Davidových poddaných kvůli sčítání lidu, proč nechá medvědy roztrhat 42 dětí, když se posmívají Elíšovi.... Nepřišel jsem na to. Nechápu, jak by taková dokonalá Bytost mohla po lidech chtít, aby dodržovali takové pitomosti a pronášeli devotní modlitby a prosby, proč by chtěla po lidech, aby se ponižovali a neustále ho ubezpečovali o své malosti, hříšnosti a jiných nechutných vlastnostech. Pokud nějaký Bůh existuje, zcela jistě má na starosti něco úplně jiného než poslouchat prosby typu "panenko Marie oroduj za nás" a podobně. Když si však přečtu o Bohu v Bibli, zjistím, že takovýto Bůh by jistě tyto naprosto nepodstatné malichernosti vyžadoval. Jenže - On je určitě nevyžaduje. Proč se tedy dělají a kdo je vyžaduje? Jednoduché a prosté: vyžadují je církve.

Když jsem byl na vojně, nemohl jsem pochopit, proč se musí vojíni zahlašovat, bezpodmínečně poslouchat, proč je tam hluboká nerovnost mezi lidmi. A bylo mi to vysvětleno. Tento tzv. vojenský dril má za úkol potlačit u normálních lidí zdravý rozum, aby si tolik neuvědomovali, že když jdou střílet, střílejí do jiných lidí, do lidí, kteří jim vlastně nic neudělali, a kteří jsou na opačné straně také pouze a jen díky vojenskému drilu. Ideální řadový voják by měl být nemyslící bytostí, která bez rozmýšlení plní rozkazy a nebojí se o svůj život. Ono to nefunguje stoprocentně, ale určitý vliv to má. Vojáci, kteří vojnu nenáviděli, ji najednou začnou žrát, pokud dostanou frčku, začnou dusit a ponižovat podřízené. Není to u všech, ti, kteří si zachovali schopnost kritického myšlení jsou do určité míry imunní tomuto sytému a nepodléhají mu do takové míry. Přitom vojenský dril se skládá většinou z nepodstatných věcí, jako třeba vojín Rambousek, kterého poručík už tisíckrát viděl a dobře se znají, musí říci: "Pane poručíku, vojín Rambousek. Dovolte mi s Vámi promluvit." jako kdyby poručík nebyl s to pochopit, že pokud k němu vojín Rambousek přišel, asi by s ním mluvit měl. Normální člověk by řekl "Dobrý den, pane poručíku." Plnění takovýchto nesmyslů má za úkol otupit zdravý rozum a z vojáků udělat poslušnou masu, která půjde do boje a ani ji nenapadne protestovat. Proč toto tady píšu? Ona je obrovská paralela mezi vojenským drilem a náboženskými obřady.

Vše do sebe začne zapadat v okamžiku, kdy pochopíme, že náboženské obřady mají za úkol potlačit kritické myšlení u věřících, aby je ani nenapadlo, že Bůh z Bible je podvod, a aby tito věřící podporovali příslušnou církev. V této chvíli totiž už začíná být jasné, proč je Bůh v Bibli tak rozporuplný. Věřící se ho totiž musí bát. Bůh nemůže být spravedlivý. To se sice říká, ale na příkladech v Bibli věřící vidí že je to jinak a že se ho musí bát. A církev mu pomůže Boha usmířit. Věřící je z Božích vlastností tak zmaten, že vůbec neví, co má dělat, aby Boha usmířil. Má podvádět rodiče jako Jákob, vraždit cizince jako Jozue, nebo být ochoten podřezat svoje děti jako Abraham? Vyvražďovat celé národy jako David? Stavět rodinu proti sobě jako Ježíš? Zříci se svých rodičů? To přece ne? Ale musí věřit, že Bůh je schopen bazírovat na blbůstkách a pak tyto blbůstky církve povýší na věci absolutního významu. A protože chudák věřící se v takovém galimatyjáši nevyzná, je tu církev, která mu vše vysvětlí, povede ho, poradí, co má dělat a když něco už skutečně nejde pochopit, máme přece "Cesty Páně jsou nevyzpytatelné." Je zcela jasné, že obřady, které se konají za účelem naprostého, nepochopitelného nesmyslu, ale povýšeného na Boží vůli, musí kritické myšlení účastníků tvrdě podkopávat a bránit jeho rozvoji. A pak už je jedinec chycen. Pak už odříkává po kněžím přiznání k hříchům, které vůbec neudělal, nebo udělal, ale rozumný člověk by je jako hřích vůbec nepovažoval (třeba použití kondomu). A už je věřící přesvědčen, že plněním nepodstatných blbostí si usmiřuje Boha. Církev mu to přece vysvětlila a požaduje to. Ještě, že tu ta církev je. Co by si bez ní počal. Vůbec by nevěděl, co má dělat, aby se Bůh po něm nevozil. Ale co když se přesto sveze? Bible vysvětlení zná. Jób.

Chudák Jób věřil v Boha a nikdy mu nebyl nevěrný. Ale Satan Boha tak dlouho dráždil, až se Bůh se Satanem domluvili na spolupráci. Satan bude s Božím svolením Jóba pokoušet, ničit mu majetek, pobíjet rodinu a sešle na něj ohromné bolesti. A schválně: začne Jób Boha nenávidět? Ne. Jób vydržel a Boha se nezřekl. Jóbův příklad se uvádi pro to, aby věřící poznali, že budou-li Bohu věrni, nakonec budou odměněni. Ale význam knihy Jób je ještě jeden a důležitější. Tady věřící musí pochopit, že i když se celý život chová bohabojně a nehřeší, klidně může být postižen nejhroznějším neštěstím. Kdyby toto nevěděl, začal by třeba přemýšlet, proč, když se chová zcela podle církevní dogmatiky, dostal třeba rakovinu. Odpověď je nasnadě: Bůh tě má rád a jen zkouší tvoji věrnost a víru. No prosím. Ať se ti stane cokoli, vždy se to dá vysvětlit Boží vůlí. To je pro církve otázka přímo existenční.

Já plně věřím tomu, že Bohu jsou všechny církevní obřady a zpovědi naprosto volné. Je mu úplně jedno, jestli nějaká mladá jeptiška podlehne kráse sexuální touhy, anebo zůstane věrná Ježíši Kristu. O takové blbosti se přece ani starat nemůže. Horší je, že se například nestará ani o to, když dva dospělí lidé umučí k smrti čtyřletou holčičku jenom proto, že hlady vypila svému ročnímu bratříčkovi mléko. O to by se dobrotivý Bůh asi starat měl. Pokud ale je pro něj důležitější sexuální abstinence řádové sestry, není to u mne Bůh, ale Blbec. Z toho je jasné, že Bůh se nestará jednotlivé lidské osudy, ani o osud lidstva jako celek. Přece není možné, aby vyžadoval modlitby a obřady a bylo mu zcela lhostejno, co provádí mafie, jak ničí ekologický systém planety různé koncerny a tak. Ono je mu totiž lhostejné obojí. On má na starosti podstatně důležitější věci. A Země, která je pouze jeden z nesčíslného počtu objektů ve vesmíru, má pro něj význam, odpovídající významu tohoto smítka. Možná, že ji ani neregistruje.

Pokud si tedy dáme do souvislosti Boží vlastnosti z Bible a jednání církví, vidíme okamžitě, jak to do sebe zapadá. Cílem není uspokojovat Boha, ale uspokojovat církve. Bůh, který není vševědoucí, musí být neustále ubezpečován o mé věrnosti. Protože je zřejmě sklerotik, musí se mu připomínat, na koho nemá zapomenout, a že má přijít jeho království. Věřící musí být ubezpečen, že přestože v Bibli je Bůh krutý a nespravedlivý, tak je dobrý a spravedlivý a že se ke mně zachová dobře, budu-li se chovat podle církevních receptů. A i když dostanu rakovinu, je to dobré. Jsem boží oblíbenec a On mne jen zkouší. Všechno se dá vysvětlit a pokud je věřící dostatečně promasírovaný církevními obřady, věří všemu. A věřící cítí obrovský vděk církvi, že ho nenechala na holičkách a v těchto rozporuplných a nepochopitelných věcech mu pomohla. No a to je ono!

Církev ale není zločinecká organizace. Byla, teď už není. Ona jen využívá toho, že v lidech je víra zakořeněna. A když to funguje, proč toho nevyužít. Církevní obřady slouží ne Bohu, ale církvi. Slouží k potlačení rozumného uvažování, aby církev, která se jediná vyzná v tak složité problematice, byla podporována a její existence byla morálně a hmotně zajištěna.

A navíc - věřící věří, že je zcela nevýznamný, že Bůh má běh všech věcí ve svých rukou. Snímá to z člověka velkou část odpovědnosti za vlastní činy a ulehčuje mu to život.

Bůh jako tvůrce vesmíru možná existuje. Nemá ale nic společného s Bohem, který slouží církvím k ovlivňování věřících, s Bohem z Bible. A nemá vlastně asi ani nic společného s Bohem, který existuje jako víra lidí v něj.