Jdi na obsah Jdi na menu
 


OČIMA ASTRONAUTA

Byl jsem ve vesmíru. Poznal jsem mnoho nových věcí. Nic mi však nepřináší takovou radost a naplnění, jako můj každodenní osobní vztah s Bohem a služba pro Něho.

article preview

 

JIMA DUTTONA

 

Americký plukovník, letec, astronaut a pilot raketoplánu Discovery James P. Dutton prožil začátkem roku 2010 ve vesmíru a na Mezinárodní vesmírné stanici 15 dní. Během letu obletěl 238-krát naši Zemi a uletěl víc než 10 miliónů km. Přesto mluví o tom, že nejdelší cestou v jeho životě nebyl let vesmírem, ale cesta do vlastního srdce a k Bohu. Trvala několik let.

 

                                               james-dutton.jpg

 

Byl jsem perfekcionalista. Od malička jsem toužil stát se astro-nautem. Ve třinácti letech jsem napsal do Vesmírné agentury NASA, abych se dověděl, jak bych toho mohl dosáhnout. Byla to moje touha a později i cíl, kterému jsem přizpůsobil celý svůj další život. Začal jsem usilovat o úspěchy ve studiu. Přitom jsem si vůbec neuvědomoval, že se moje sebevědomí stává na tom závislé. Pocity štěstí a vlastní ceny mě zaplavily vždy, když jsem dostal dobrou známku, skvělé vysvědčení, diplom či ocenění. Ale nikdy to netrvalo dlouho a brzy bylo všechno fádní jako dřív. A tak jsem usiloval o další úspěch, od kterého jsem si už sliboval trvalé naplnění. Byl jsem perfekcionalista. Určoval jsem si vysoké normy ve všem, co jsem dělal a přitom jsem se bál jakéhokoliv selhání.

 

                                    j.-dutton.jpg

 

Už v průběhu studia prvního ročníku na Letecké akademii jsem pociťoval, že honba za úspěchem a tlak, pod kterým žiji, je na hranici únosnosti. Byl jsem otrávený, bezmocný a prázdný. O takový život jsem nestál. V té době jsem začal chodit mezi křesťany, kteří působili na akademii. Setkávali jsme se každou sobotu. Mezi nimi jsem objevil něco, co jsem nikde jinde nevnímal. Měli úplně jinou radost, než jsem znal. A ještě pokoj! Jak moc jsem po něm toužil! Jednou jsme si na takovém setkání četli z Bible, z Janova evangelia: „Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li má slova ve vás, proste, oč chcete, a stane se vám. Tím bude oslaven můj Otec, když ponesete hojné ovoce a budete mými učedníky.“ (15,7-8). Tehdy jsem pochopil, že Bůh opravdu nabízí člověku osobní a důvěrný vztah. A já mám Bohu, který mě miluje, přinášet radost. To je ono! Mé srdce se radovalo, když jsem si ta slova četl znovu a znovu. Celé roky jsem byl hrdý na své úspěchy a přitom mně ani jeden z nich nepřinesl trvalou radost a pokoj, které jsem hledal. Konečně jsem pochopil, kde dělám chybu. Já jsem totiž žil jen pro vlastní slávu. Zakládal jsem si na ní a ignoroval jsem skutečný záměr, pro který jsem byl stvořen – osobní vztah s Bohem.

 

                                    dutton.jpg

 

I když mě okolní svět uznával a považoval za dobrého člověka, v Božích očích jsem byl jenom hříšník na cestě sobecké nezávislosti. Můj život byl soustředěný jen na sebe. Poznal jsem, že výkony, úspěchy a sláva, které lidé tak milují, dávají člověku jen chvilkové uspokojení. Ale teď mám naději, že skrze Ježíše Krista mohu přijmout odpuštění a milost. Hned ten večer jsem prosil Pána Ježíše, aby mi odpustil všechny mé hříchy a aby mě přijal. Vím, že v té chvíli jsem se stal křesťanem. A jak rád bych vyznal, že od této první modlitby všechny mé zápasy s hříchem skončily a že jsem už jen věrně sloužil Bohu. Ale nebylo to tak. Moje další duchovní cesta byla plná turbulencí. Nebyl jsem Bohu plně oddaný. Mé ambice, návykový způsob myšlení a svody světa nezmizely, i když jsem si to velmi přál. Balancoval jsem mezi Bohem a světským způsobem života. Vždy, když jsem prožíval úspěchy, zapomínal jsem na Boha. Pak přišly chvíle usvědčování a já jsem prosil za odpuštění. Můj vztah s Bohem se obnovoval tehdy, když přišly těžké zkoušky a nesnesitelné tlaky světa. Po čase jsem si uvědomil, že tento životní styl je pokrytecký – jednou nahoře, podruhé dole – neměl jsem však sílu to změnit.

 


V roce 1992 jsem skončil základní letecký výcvik. V tuto dobu armáda výrazně snižovala počet zaměstnanců amerického letectva a já jsem zjistil, že asi nebudu moci létat na bojových stíhačkách a ani se nestanu astronautem. Můj sen byl ohrožen. Ocitl jsem se na dně, totálně zklamaný. Hodnotil jsem svůj život, hlavně poslední čtyři roky. Nedosáhl jsem cíle, který jsem si předsevzal. Bolestně jsem vnímal i svou křesťanskou nedůslednost. Uvědomil jsem si, že můj život je rozdvojený. Trápilo mě, že neustále zarmucuji svými hříchy Boha a jsem často vůči němu lhostejný. Tehdy jsem znovu přišel k němu – s prázdnýma rukama a zlomeným srdcem. Úplně jsem se mu odevzdal. Prosil jsem: „Pane, sám, vlastní silou, se nedokážu změnit. Jenom Ty mě dokážeš změnit a způsobit, abych už navždy žil takový život, jaký se Tobě líbí. Aby Tobě přinášel ovoce a slávu. Už nechci být člověkem rozdvojených záměrů.“ Po modlitbě mě zaplavila úžasná radost. Hned v té chvíli jsem věděl, že mě Bůh přijal jako otec marnotratného syna a že mu patřím plně a bez výhrad. Od toho dne se můj život změnil. Můj rozum i mé srdce jsou už v souladu s Božími záměry. Samozřejmě, že duchovní boje vedu i nadále – jako každý křesťan, ale jsou už v jeho síle. Pokušení a sobectví budou stále klepat na mé srdce, ale já chci Bohu věrně sloužit. Patřím jen JEMU. A to je pro mě úžasné životní vítězství.

 

                                  j.-dutton-svedectvi.jpg 


A jak to dopadlo s mými sny a plány? Teprve když jsem se zcela vzdal svých vlastních snů a ambicí a přestal o ně křečovitě a tvrdohlavě bojovat, začal Bůh pracovat. Stal jsem se pilotem stíhaček a také astronautem. Byl jsem ve vesmíru. Poznal jsem mnoho nových věcí. Nic mi však nepřináší takovou radost a naplnění, jako můj každodenní osobní vztah s Bohem a služba pro něho. Dnes už lépe rozumím slovům Pána Ježíše, které mě začaly duchovně probouzet a proměňovat před mnohými roky: „Můj Otec je oslaven tím, když ponesete hojné ovoce a budete mými učedníky.“ Zkušenost úplného odevzdání se Bohu přeji i tobě. Je to nejdůležitější rozhodnutí, jaké v životě uděláš. 

 

                                             j.-dutton-s-rodinou.jpg

 

James Patrick Dutton Jr. 
zkušební pilot a astronaut. Narozen 20. listopadu 1968, Eugene, Oregon v USA. Vystudoval letectví a astronautiku na vojenské akademii a na Washingtonské univerzitě. Testoval nejmodernější vojenská letadla U.S. Air Force. Nalétal více než 3300 hodin na 30 typech letadel. Od r. 2004 byl zařazen do výcviku amerických astronautů pro mise raketoplánů. Do vesmíru se zatím dostal jen jednou, jako pilot raketoplánu Discovery v misi STS-131. Let začal 5. dubna 2010 a směřoval k Mezinárodní vesmírné stanici ISS. Trval 15 dní, 2 hodiny, 47 minut, 10 sekund, urazili 10 030 159 km v 238 obletech. Je ženatý a má čtyři syny. Je hluboce věřící, je členem křesťanské organizace Officers‘ Christian Fellowship, která sdružuje věřící vojáky americké armády.

 

                                             j.-dutton-na-slovensku.jpg

                           

V červenci 2010 navštívil James P. Dutton Slovensko pod záštitou Vesmírné agentury NASA a na oficiální pozvání Křesťanského centra BEREA. Návštěva vznikla na základě dlouholeté spolupráce křesťanského sboru v Trenčíně a církve Friendswoode v Texasu, kterou Dutton navštěvuje. Během návštěvy předal slovenskou vlajku, kterou měl ve vesmíru. Kromě oficiálních setkání oslovil na Slovensku i širokou veřejnost, kde hovořil otevřeně a bez zábran o svém duchovním životě.

http://www.aktuality.sk/clanok/168292/rozhovor-astronaut-jim-dutton-1-diel/