Jdi na obsah Jdi na menu
 


ROZKLAD

Existují dva odlišné způsoby, jak nahlížet na svět. Jeden, který rozkládá na části a druhý, který se snaží skládat dohromady. Žijeme v době, která v prvním přístupu vyniká a v druhém dost pokulhává. Mrtvá těla rozpitvaná tak, že odhalují kosti, nervy, svaly, cévy a vnitřnosti, ukazují naši schopnost něco rozložit na jednotlivé části. Jsme redukcionisté, rozkladači, říkají vědci – a v tom spočívá tajemství pokroku v poznání. Dokážeme rozebrat složité systémy, jako je sluneční soustava nebo lidské tělo na jednodušší části, a tak porozumíme tomu, jak fungují.


534175495_73a6d12308.jpg

 

Problém ale spočívá v tom, že tento rozkladačský přístup neponechává žádný prostor pro neviditelný svět. Pokládá za samozřejmost, že hmotný svět je konečným souhrnem existence. Umíme jej změřit, vyfotografovat a zkatalogizovat. Neviditelného Boha pochopitelně nemůžeme studovat ani na Něm provádět zkoušky. Následkem toho prožívá mnoho lidí ve společnostech s vyspělou technikou svůj každodenní život v domnění, že Bůh neexistuje. Život se jim zastavil u světa, který je možno rozložit a analyzovat.

 

Společnost, která popírá Boha, obvykle časem přisoudí přirozeným věcem nadpřirozené postavení. Řečeno slovy A. N. Wilsona: „Když tato generace sesadila Boha s trůnu, zjistila, že nemůže ponechat svatyni pustou. Dosadili na Boží místo člověka, což mělo ten paradoxní dopad, že místo aby to lidskou přirozenost povzneslo, srazilo ji to do hlubin krutosti, mravní zpustlosti a necitelnosti, jež nemají v lidských dějinách obdoby.“

 

Ve Starém zákoně si Bůh posteskl: „...opustili mne, zdroj živých vod a vytesali si cisterny, cisterny rozpukané, jež vodu neudrží.“ Modlář si vybírá věci, které mohou být samy o sobě dobré a přisuzuje jim moc, kterou nikdy neměly mít. To, čemu se kdysi říkalo „modlářství“, nazývají osvícení obyvatelé Západu „závislostmi“.

 

Nakonec začne modla či závislost svého vyznavače ovládat, místo aby tomu bylo naopak. Srdce si žádá své. Zdá se, že není v naší moci přestat uctívat, protože touhu po uctívání nám vložil do srdce náš Stvořitel. Lidstvo se však vydalo vlastní cestou a nahradilo jediného pravého Boha bezvýznamnými bohy a nyní sklízí ovoce této volby.