Ježíš řekl: "Já jsem ta cesta. . ."
Existuje-li něco stejně důležitého jako vstup dveřmi, pak je to putování po cestě. Poté, co jsme dveřmi prošli, nás čeká pouť až do konce našich dnů. A právě v tom spočívá náš největší problém. Pravda je totiž taková, že řada z nás po cestě vůbec nejde. Sešli jsme z cesty, kterou pro nás Bůh připravil a s bolestí se prodíráme močálem, který ji tak hojně z obou stran lemuje.

Tento problém pramení z toho, že za cestu nepovažujeme Ježíše, ale snažíme se Ho nahradit něčím jiným, co však nefunguje. Pro někoho se stane cestou modlitba, pro jiného studium Bible, společenství, osobní svědectví atd. Panuje totiž všeobecný dojem, že právě tyto činnosti jsou zárukou plnohodnotného křesťanského života. Utvrzujeme se tak v přesvědčení, že výše uvedené činnosti jsou tou pravou cestou. Zapomínáme ale, že hodnota těchto činností spočívá v jejich konání, a právě v tom je jádro problému. Zjišťujeme totiž, že je dělat nedokážeme, alespoň ne tak, jak nám velí naše svědomí. Z toho důvodu nám nikdy tyto činnosti samy o sobě nemohou přinést pokoj, jaký potřebujeme.

Někdo může v tuto chvíli namítnout, že nic z toho nepovažuje za cestu samu, ale pouze za cestu ke Kristu, který je pravou cestou. Ke Kristu ale žádná cesta nevede, protože cestou je On sám. Poté, co Pán Ježíš řekl: "Já jsem ta cesta," dodal, "pravda i život". Jako by zde říkal: "Já jsem ta Cesta Pravdy a Života." Znamená to, že tato cesta je vždy ozářena světlem a neustále nám zjevuje pravdu o nás samých a o našem hříchu. Podstatou evangelia totiž není to, že se hřích už nikdy neobjeví, ale že ho člověk nenávidí, rozpoznává a jakmile se ho dopustí, okamžitě jej vyznává Ježíši. Ten se potom pro nás stává "posvěcením" - tedy tím, čím my bychom sami být nedokázali. Zjišťujeme tak, že jsme obdařeni mocí a svatostí, které nejsou z nás, ale pouze jedině z Toho, který v nás žije. Úžasnou pravdou je, že nemusíme být poraženi déle, než do chvíle, kdy svůj hřích vyznáme a předložíme Pánu Ježíši.

Toto je jednoduchá cesta prvotní církve, která se nám ztratila ze zřetele v bludišti lidského úsilí a učení a kterou zastiňuje cesta skutků v nejrůznějších skrytých podobách. Jak říká Jeremjáš, padli jsme na svých cestách, na stezkách věčnosti a jdeme po neschůdných, neupravených cestách namísto po cestě (Jt 18,15) - po cestách, na nichž tolik chybí pokání a radost vykoupených. Každý z nás znovu potřebuje sám pro sebe objevit tu věčnou stezku, o níž je psáno: "Kde je ta dobrá cesta? Vydejte se po ní a vaše duše naleznou klid" (Jr 6,16)

Úryvek z knihy Kalvárie nebo Sinaj? od Roye a Revela Hessionových.

Velmi doporučuji!