Když se v nějaké diskuzi mluví o Bibli, nejeden člověk prohlásí: „Bible je zbytečná a celá teologie také. Člověk může věřit v Boha i bez všech těch zákazů a příkazů.“ Jeden vojenský důstojník na jakési teologické přednášce prohlásil: „Jsem věřící člověk a vím, že Bůh existuje. Jednou, když jsem byl sám na poušti, jsem Ho pocítil a bylo to úžasné! A právě proto nevěřím všem těm vašim dogmatům a nesmyslným poučkám. Bůh takový není. Proto každému, kdo se setkal s realitou skutečného Boha, připadají všechny tyhle nesmysly pedantské a malicherné.“

Tento člověk se tehdy na poušti zřejmě opravdu setkal se skutečným Bohem a když se pak od této své zkušenosti obrátil ke křesťanským vyznáním, bylo to, jako by se obracel od něčeho skutečného k něčemu méně skutečnému a uvěřitelnému. Podobně jako člověk, který z pláže pozoruje Atlantický oceán, a pak se jde domů podívat do mapy. Také se obrací od něčeho skutečného k pouhému barevnému kusu papíru. To ale neznamená, že na tom kusu papíru nemůže být zaznamenána pravda. Mapa je předně založena na tom, na co přišly stovky a tisíce lidí, kteří se plavili skutečným Atlantikem. Za touto mapou leží spousta podobných prožitků, jako je ten jeho. Stejně tak i Bible neobsahuje pouze váš jedinečný pohled nebo zážitek, ale odpovídá bezpočtu nejrůznějších zážitků, spojených dohromady. A za další – pokud se chcete někam plavit, je mapa naprosto nezbytná. Pokud vám stačí jenom se procházet po pláži, pak je váš pohled nepochybně mnohem zábavnější. Avšak v okamžiku, kdy se budete chtít dostat z Evropy do A meriky, bude pro vás mapa neskonale užitečnější než procházka po pláži.

Jistě, učení o Bohu není Bůh – je to něco jako ta mapa. Nicméně tato mapa je založená na zkušenostech stovek lidí, kteří se s Bohem setkali. Prožili s Ním něco, oproti čemu jsou vaše zbožné pocity dosti prostinké a zmatené. Takže – jestliže se budete chtít dostat někam dál, budete mapu potřebovat. Pocity, které prožil onen muž na poušti, byly nepochybně skutečné a velmi vzrušující. Nic z toho ale nevyplynulo. K ničemu to nevedlo. Nelze s tím dělat nic dalšího. Právě proto je všechno to neurčité náboženství tak přitažlivé – je velmi vzrušující, ale k ničemu nás nenutí ani nevede. Věčného života nedosáhneme tím, že budeme mít nějaký silný zážitek s Bohem. Nebudete-li číst Bibli, zůstanou vaše představy o Bohy zmatené a také dávno překonané. Spousta myšlenek o Bohu, které se dnes vydávají za nový objev, jsou vlastně myšlenky, které teologové zkoumali již před mnoha staletími a nakonec je odmítli. Věřit novým myšlenkám a náboženstvím je vlastně krok zpět.

Lidová představa o křesťanství je zhruba následující: Ježíš Kristus byl velký morální učitel, a kdybychom se řídili Jeho radami, měli bychom lepší svět, ve kterém by nebyly žádné války. Ano, to je jistě pravda. Není to ale zdaleka celá pravda a navíc tato myšlenka nemá ani žádný praktický význam. Je nepochybně pravda, že kdybychom se řídili Kristovými radami, brzy bychom žili ve šťastnějším světě. Dokonce bychom nemuseli jít ani ke Kristu, stačilo by praktivovat vše, co nám radili Platón, Aristoteles nebo Konfucius. I s nimi bychom na tom byli lépe, než jsme. Ale co s tím? My lidé jsme se přece nikdy neřídili radami velkých učitelů. Proč bychom s tím měli začínat zrovna nyní? Nedostatkem dobrých rad rozhodně netrpíme a další dobrá rada navíc na tom nic nezmění. Podstata křesťanství je ale i o něčem jiném, než pouze o dobrých radách.

Někteří lidé mají představu, že po tomto životě – případně po několika životech – se lidské duše rozplynou v Bohu. Říkají, že je to podobné, jako když kapka vody spadne do oceánu. Ale v tom případě je s kapkou konec. „Rozplynout se v Bohu“ jinými slovy znamená přestat existovat. Bible nám ale říká něco jiného – totiž, že lidské duše budou vtaženy do Božího života, a přitom zůstanou samy sebou, ba dokonce se stanou více samy sebou, než byly dříve. Bůh, o kterém mluví Bible, je Bůh osobní. Není to žádná energie, která nás na konci života pouze vstřebá. Bůh je osoba a i nás stvořil jako osoby – podle svého obrazu. On neruší naší osobnost, ale pouze ji přetváří, pokud o to tedy stojíme.

Toužíte-li po radosti, pokoji, lásce a věčném životě, musíte se přiblížit k Tomu, kdo to všechno má. On je zdrojem všeho, po čem toužíte a co potřebujete a Bible je návod, jak dojít k tomuto Zdroji všeho dobrého. Když najdete složitý přístroj, který jste nikdy neviděli, také budete potřebovat návod, abyste zjistili, jak s ním máte zacházet. Jinak vám bude k ničemu. Můžete si ho někam uložit nebo někde vystavit a otírat z něj prach, ale nikdy se nedozvíte, k čemu vlastně slouží. Stejně tak i v Bibli máme spoustu cenných poznatků, které nám cestu za Bohem na první pohled možná zkomplikují, ale v konečném důsledku hodně zjednoduší, protože se vyhneme falešným a nebezpečným cestám, které k poznání pravého Boha nevedou.

V dnešní době panuje všeobecně rozšířený názor, že k Bohu vede mnoho cest a záleží pouze na nás, kterou z nich si zvolíme. Bible nám ale říká pravý opak, a sice, že k Bohu vede pouze jediná cesta a málokdo ji nalézá. Ježíš Kristus říká: „Vejděte těsnou branou; prostorná je brána a široká cesta, která vede do záhuby; a mnoho je těch, kdo tudy vcházejí. Těsná je brána a úzká cesta, která vede k životu, a málokdo ji nalézá.“ (Matouš 7,13-14) Když pak Pán Ježíš svým učedníkům sděluje, že musí odejít, aby jim připravil místo, řekne Tomáš: „´Pane, nevíme, kam jdeš. Jak bychom mohli znát cestu?´ Ježíš mu odpověděl: ´Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci, než skrze mne. Kdybyste znali mne, znali byste i mého Otce.´“ (Jan 14,5-7)

Tou jedinou cestou k Bohu a věčnému životu je sám Boží Syn Ježíš Kristus, nikdo jiný. Můžete vyzkoušet všechna náboženství světa, ale pokud nemáte Krista, nemáte nic.

„Kdo věří v Syna, má život věčný. Kdo Syna odmítá, neuzří život, ale hněv Boží na něm zůstává.“ (Jan 3,36)

Pokud z hledání Boha vynecháte Bibli, která je plná nezbytných informací k Jeho nalezení a hlavně k nalezení cesty k Němu, pak bude všechna vaše námaha marná. Vše, co o Bohu, cestě k Němu a věčném životě potřebujete vědět, je právě v ní, proto rozhodně není zbytečná.