Mnozí mohou oprávněně namítnout: „Je-li Bible Boží slovo, proč je tak nejasná?“ Jak je možné, že existuje tolik rozdílných výkladů? Jenom v Americe je 1200 různých křesťanských denominací a každá z nich si nárokuje ten jediný správný pohled na Bibli! Nemůže Bůh mluvit jasněji? A jak má člověk bez teologického vzdělání vědět, kdo má pravdu?

Problém nejednoty křesťanů je věčným ostnem v těle snad každého křesťana. Ježíš se ke konci své služby modlil za to, aby všichni věřící mohli být jedno, tak aby svět poznal, že Ježíš byl skutečně seslaný Bohem (J 17). No, nejsme zrovna moc jednotní, a to je na škodu našemu svědectví o Kristu jako Spasiteli.

Toto není ani tak komentář k nejasnosti Bible, jako spíše k hříšnosti církve. Většina rozdílů mezi církvemi je více důsledkem pýchy, arogance, chtivosti a hladu po moci než rozdíly v interpretaci Bible. Jednoduše řečeno – my křesťané jsme hříšníci. Špatnou stránkou této skutečnosti je, že zakrývá Boží slovo. Její dobrou stárnkou je to, že my všichni můžeme být ujištěni, že se ke křesťanství výborně hodíme.

Sama Bible říká, že Bůh si zvolil pošetilost, aby zmátl moudré, slabost, aby zmátl silné. Co dělal Abraham? Aby si zachránil krk, dvakrát poslal svoji ženu vyspat se s cizím mužem. Jaké hrdinství! David, jak říká Bible, byl mužem „podle Božího srdce“. A přesto měl sex s manželkou jiného muže, ta otěhotněla a David nechal rychle zabít jejího manžela, aby si ji mohl vzít a tak přikrýt svůj hřích! Jaká svatost! A Izrael, „Boží vyvolený národ“, je v průběhu biblických dějin neustále ve vzpouře proti Bohu, honí se za falešnými bohy a (jednoduše řečeno) kazí na co sáhne. A pak je tady křesťanská církev, kterou vidíme dnes. . . žel, vůbec nic se nezměnilo.

Bůh nám na těchto případech zcela jednoduše demonstruje univerzální pravdu: Lidé jsou hříšní a potřebují milost. Nikde není tato hříšnost zjevnější a tato milost zřetelnější než v Božím lidu. Jestliže Bůh může spasit a používat hříšníky, jako jsme my, pak existuje naděje pro každého. Bůh tedy může bez problémů jednat prostřednictvím své hříšné církve.

Většina rozdělení mezi křesťany je tedy způsobena hříchem. Avšak není to jenom hřích, co působí všechny rozdíly v interpretaci Bible. Odlišný pohled na Biblické pravdy způsobuje především fakt, že každá církev nahlíží na Boží slovo trochu jinak. Například katolíci považují Bibli pouze za jeden z mnoha zdrojů autority. Takže Boží slovo se musí o svoji autoritu dělit s papežem, církevními tradicemi a pohanskými kulty, kterých není zrovna málo. Ortodoxní církev zastává stejné stanovisko, nepřijímá však papeže. Pak jsou zde liberální církve, které Bibli nepovažují za Boží slovo. Mají totiž tolik svobody, že mohou odmítat jakékoli její aspekty, pokud s nimi nesouhlasí. Na druhé straně jsou fundamentalisté, kteří se naopak obávají čehokoli liberálního, takže mají tendenci číst Bibli bez historie a snaží se z ní udělat právní dokument. A dále jsou zde evangelikálové, kteří se stejně jako fundamentalisté snaží vidět Bibli jako Boží slovo, nicméně zastávají názor, že by měla být čtena v historickém kontextu, protože to není právní dokument.

Tato rozdílnost pojetí těmto rozdílným církvím jasně brání ve spolupráci v dokonalé harmonii tak, jak si to Ježíš přál. My evangelikálové se snažíme mít k Bibli stejný postoj jako měl Ježíš. Protože Ho nazýváme Pánem, neexistuje nic, co bychom mohli jednoduše odmítnout. Zároveň se Bibli snažíme číst ve světle dějin. Od katolíků a ortodoxních církví se lišíme v tom, že nevidíme jediný dobrý důvod k tomu, abychom k čemukoli vně Bible přikládali stejnou hodnotu a autoritu.

Tyto rozdíly tedy zřetelně nejsou výsledkem žádné nejasnosti samého biblického textu, protože vyplývají především z historických a kulturních vlivů. Samozřejmě, že určitou roli zde hraje také záměr vykládat si Bibli po svém, tak aby se mi to hodilo. V Bibli je toho tolik, že jakákoli věta vytržená z kontextu, může posloužit prakticky komukoli k obhájení čehokoli.

Avšak hlavním poselstvím Bible je, že Ježíš Kristus zemřel pro Tebe i pro mě a je Pánem a Spasitelem všech, kdo v Něho věří! Člověk není spasen pro to, jaký má názor na to či ono. Člověk je spasen , protože má vztah s Ježíšem Kristem. Jestliže Bible jasně neodpoví na každou otázku, kterou máme, není to její vada. To důležité, co má člověk v Bibli slyšet, může slyšet naprosto zřetelně, má-li k tomu otevřené srdce. Ano, číst Bibli s otevřeným srdcem – to je hlavní a snad i jediná podmínka.

Takže, nechme všechny tyhle otázky stranou a vstupme do vztahu s Ježíšem Kristem. Když do Něj vstoupíme a budeme Jím naplňováni, pak se můžeme těmto i jiným otázkám začít věnovat. Jsou jistě důležité, ale nemohou nikoho spasit, protože jediným způsobem, jakým můžeme být spaseni je – vírou v Ježíše Krista.